Dobčice

Rubrika: Kam na výlet, Region, Regiony a vesnice, rss-feed

Na rozdíl od Holašovic, které leží pouhých 4,5 km odsud, jsou Dobčice prakticky neznámou vesnicí. Přitom architektura se v mnohém podobá, statky byly vystavěny také ve stylu selského baroka a domy rovněž nepodlehly modernizacím.

Leží ve stejné oblasti jako mnohem známější Holašovice, na okraji CHKO Blanský les v nadmořské výšce 500 m. Do Českých Budějovic to je odsud 20 km východním směrem.

Pod rybníkem roste skupina lip, pod nimi se nalézá kaple Nejsvětější Trojice

Centrem vesnice je přehledná svažitá náves ve tvaru pravidelného obdélníku, která má mezi oběma delšími stranami travnatou plochu. V níže položené části trávníku je rybník a v dolní části pod korunami lip stojí kaple Nejsvětější Trojice. Vzhledem k tomu, že se Dobčice nerozvinuly, zůstala zástavba v prakticky neměnné podobě od druhé poloviny 19. století, a proto to tu vypadá krásně, jako ze starých časů. Několik novějších domů z první poloviny 20. století vyrostlo mimo náves, ale i ty nesou znaky lidové architektury.

Z dávné historie

Dobčice byly pravděpodobně založeny ve 13. stol. v souvislosti s kolonizační politikou českého krále Přemysla Otakara II. v jižních Čechách. V písemných pramenech se poprvé objevují v r. 1292 v listině krále Václava II., který je spolu s obcemi Strýčice, Bory, Záboří, Radíč, Holašovice, Všemily a Lipanovice vyměnil za jiný majetek s cisterciáky ve Vyšším Brodě. V držení vyšebrodského kláštera byly tyto vsi až do poloviny 19. století. Ves osídlili zemědělci usazení na roztroušených hospodářstvích v okolí a zčásti také přistěhovalci z německých zemí. Přesto zůstaly zdejší osady včetně Dobčic bez výrazného německého vlivu po celé 14. a 15. století.
Husitské války se zdejšímu obyvatelstvu vyhnuly. Pohroma přišla až v letech 1520-1521, kdy jižní Čechy zasáhla morová epidemie. Aby bylo území znovu zalidněno, povolali představení vyšebrodského kláštera osídlence z německého pohraničí. Němečtí obyvatelé tady pak naprosto převládli a do konce druhé světové války se už nepodařilo území počeštit. V 17. století zasáhla kraj třicetiletá válka a zanechala po sobě vypleněné vesnice. Zrušení poddanství v r. 1848 vyvázalo Dobčice z podřízenosti vyšebrodského kláštera, v r. 1869 byly připojeny k obci Záboří, kde jsou dodnes.

Čp.18 se nalézá na západní straně návsi

V minulém století

Během první světové války musela spousta mužských obyvatel Dobčic narukovat a někteří se již nikdy nevrátili. Po vzniku samostatného Československa v r. 1918 se začal projevovat německý nacionalismus, kdy se německé obyvatelstvo ovlivněné Henleinovou propagandou přidalo na stranu Hitlera. R. 1938 se Dobčice staly součástí Sudet a o rok později byly připojeny k Říši. Po druhé světové válce bylo německé obyvatelstvu vysídleno a nahrazeno obyvatelstvem českým, které zde již zůstalo.

Jedním z novějších domů je čp. 10. I tak v Dobčicích stojí přes sto let

Převládá selské baroko

V druhé polovině 19. stol. byla většina statků přestavěna ve stylu tzv. selského baroka. Jeho tvůrci hledali inspiraci v barokní a klasicistní architektuře, čímž vznikl svébytný sloh lidového stavitelství, který zdejší návsi vtiskl charakteristický ráz. Zastoupeny jsou štítově orientované usedlosti s bránami a zdobenými štíty i podélné, uzavřené trojboké nebo čtyřboké dvorce. Průčelí zdobí plošný dekor, který známe i z okolních vesnic (Holašovice, Lipanovice, Třešňový Újezdec, Vodice). Právě díky tomuto mimořádně hodnotnému souboru jihočeské zděné architektury byly Dobčice v r. 1990 vyhlášeny vesnickou památkovou zónou lidové architektury.

Když se řekne

Pálená cihla

Od 18. století a zejména v 19. století se následkem stavebních a protipožárních nařízení na vsích rozšířilo použití pálených cihel. Ty postupně vytlačili vysoce hořlavé dřevo. Uplatnila se také trvanlivá pálená střešní krytina, která nahradila starší, ačkoliv podstatně lehčí došky nebo šindel.

Dobčická tvrz

V Dobčické tvrzi je možné navštívit unikátní soukromé muzeum s expozicí věnované vojenské výstroji a vybavení americké armády ve druhé světové válce. K vidění jsou unikátní kousky od drobností až po polní kapli. Vše doprovází výklad Vladimíra Záluského, který sbírku začal budovat ve Spojených státech. Je otevřeno „stále“, přesněji po zazvonění, ještě lépe po telefonické dohodě.

Text a foto: Martina Lžičařová