Venkovské brány


Brány vymezovaly vjezdy do dvorů větších usedlostí a patří k nejatraktivnějším prvkům průčelí venkovských stavení. Přerušovaly však ohrazení i na jiných místech komplexů.

Zděná brána s jednoduchým empírovým zakončením spojuje obytné stavení a sýpku v jeden celek (Kadov na Vysočině)

Nejstarším materiálem pro konstrukci bran na venkově bylo dřevo, zejména dubové. Tyto dřevěné brány mívaly sedlovou stříšku, zpravidla krytou šindelem. Místně se u nás dřevěné brány stavěly ještě v 19. století, ale dochovaly se jen výjimečně. Na českém i moravském venkově se tedy setkáváme hlavně s mladšími a trvanlivějšími bránami zděnými.

Klenuté i rovné

Barokní brána s nástavcem zdobeným stylizovanými lucernami je pásovou bosáží propojena s ohradní zdí (Mělnicko)

Zděné brány kamenné a cihlové se začínají v hojné míře na našem území stavět v 18. století, ale lze objevit i některé ze 16. století. Ty středověké měly půlkruhové klenuté pasy v nadpraží. Stejně vznosně zaklenuty byly až do 18. století i brány barokní. V následujícím století se staticky výhodný půlkruhový oblouk snižuje a v pozdním baroku a klasicismu opisuje už jen půlelipsu. Zhruba od poloviny 19. století se konstruují brány nízkého segmentového tvaru s mnohem větším poloměrem zakřivení.

Příkladem zdobnosti selského baroka je půlelipticky klenutá bosovaná brána se segmentovým nástavcem (Bavorovice)

Úroda i vozy se zvětšovaly a také brány musely být stále větší. Na přelomu 19. a 20. století už se proto stavěly hlavně vjezdy s pevnějším rovným překladem, anebo volné brány se zděnými sloupky. Ty bývaly zdobeny koulemi, vázami, šiškami, stylizovanými květy nebo plastikami zvířat.

Jednotný výraz

Zděné brány korespondují s průčelími obytné a hospodářské části, které propojují a architektonicky dotvářejí. Zejména brány budované od konce 18. století vynikají výstavností. Stejně jako na štítech domů objevuje se v té době i na nich barokní a posléze klasicistní štuková výzdoba. Průčelí bran často nejen kopírují obrys zdiva, ale rozvíjejí svou krásu do štítových nástavců jednodušších i zdobnějších tvarů.

Tato brána s rovným překladem a sloupky zděnými z kamenných štuků je z Kokořínska

Tloušťka bran odpovídá tloušťce ohradních zdí, ale někde jde o samostatnou, dokonce i předsunutou konstrukci, která si nezadá s tloušťkou zdiva obytné stavby. Takovým nějaký ten náraz vozu naloženého snopy obilí nemohl uškodit. Korunu bran a většinou i branek kryjí pálené střešní tašky nebo břidlice.

Nepřehlédněte je

Brány se v jednotlivých krajích liší. Základní výzdobné tvarosloví baroka a klasicismu, tedy mušle, festony, pilastry, rozety a zrcadla s letopočty či iniciálami nebo i výklenky se soškou, se v nich však opakují. Jde o krásné doklady umu venkovských řemeslníků, kteří se, většinou smírným zpožděním, inspirovali architekturou ve městech.

Vrata se sedlovou stříškou jsou z konce 16. století, tedy nejstarší z naší sbírky. Pyšní se jimi miniskanzen – Michalův statek v Pohledi u Světlé nad Sázavou

Krásné brány můžete obdivovat na Českobrodsku, Mladoboleslavsku, Sedlčansku a v jižních i západních Čechách, na Vysočině a na mnoha dalších místech republiky, všude tam, kde se z kamene a posléze cihel stavěly zděné domy a statky, anebo se přezdívaly původní usedlosti roubené. Půvabné typy bran objevíte i ve skanzenech: v Přerově nad Labem, Kouřimi i na Veselém kopci.

TEXT: MARIE RUBEŠOVÁ
FOTO: MARTINA LŽIČAŘOVÁ, OTA PAJER, IVA TVRZOVÁ, KAMIL VARCOLLER, PAVEL VESELÝ A AUTORKA

Venkovské brány


Komentáře

Napsat komentář

KDYŽ SE ŘEKNE…

  • VÝKLENEK, NIKA
    Jde o výzdobné architektonické prvky, které se objevují nejen ve štítech, ale i v horních či bočních částech zděných bran. Nika se od výklenku odlišuje půlkruhovou základnou a polokupolovitým zaklenutím.
  • ZRCADLO
    Jde o jakousi výkladní skříňku, v níž se může objevit datace, jméno autora, nápisy pro štěstí či obrázky. Zrcadla mívají nejčastěji obdélníkový nebo čtvercový tvar a jsou vymezeny lemy, nebo jsou mírně zapuštěny ve zdivu.