Sousedská práva


Nový občanský zákoník, platný od 1. 1. 2014, zásadně mění úpravu mnoha institutů občanského práva, mimo jiné i oblast sousedských vztahů.

Nový občanský zákoník říká, že vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné, je jeho vlastnictví. Vlastník může se svým vlastnictvím volně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Každý vlastník však musí zároveň dodržovat určité hranice, které jsou dány vlastnictvím jiné osoby.

Imise přímé a nepřímé

NOZ upravuje sousedské vztahy v ust. § 1013 a násl. Ustanovení jsou použitelná nejen na vztahy přímých sousedů, ale i na případy, kdy vlastník jednoho pozemku ruší tzv. imisemi vlastníka nesousedícího pozemku. Zákon výslovně zakazuje přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, pokud se to neopírá o závažný právní důvod.

Nový občanský zákoník rozlišuje tedy mezi imisemi přímými (např. svádění vody z okapů na cizí pozemek), které jsou zakázány vždy, a imisemi nepřímými, které jsou zakázány jen tehdy, pokud přesahují míru přiměřenou místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku. Nepřímou imisí je činnost způsobující např. vnikání kouře, prachu či hluku na cizí pozemek, která však nebyla původcem přímo zamýšlena, ale je jen vedlejším účinkem jeho jednání (může jít i o vnikání zvířat na cizí pozemek).

Ten, kdo je rušen, se může u soudu domáhat zákazu činnosti, která jej obtěžuje. Jsou-li však imise důsledkem provozu závodu nebo podobného zařízení, které bylo úředně schváleno, má soused právo jen na náhradu újmy v penězích. Pokud provoz závodu nepřekračuje rozsah, v jakém byl povolen, je toto řešení zřejmě ekonomičtější než přikročit k odstraňování příčiny vzniklé újmy (tedy např. odstranění stavby).

Práva a povinnosti sousedů

  • Pokud kořeny či větve stromů rostoucích na jednom pozemku přesahují na pozemek souseda, může se soused postarat o jejich šetrné odstranění (§ 1016).
  • Plody spadlé ze stromů a keřů na sousední pozemek náleží vlastníkovi sousedního pozemku (§ 1016).
  • Ocitne-li se na pozemku cizí movitá věc, vydá ji vlastník pozemku bez zbytečného odkladu jejímu vlastníkovi, ten je však povinen zaplatit škodu, kterou movitá věc případně způsobila (§§ 1014, 1015). Totéž platí i pro chovaná zvířata a roje včel. Pokud však roj včel vlétne do cizího obsazeného úlu, vlastnické právo k roji nabývá vlastník úlu a není povinen platit náhradu.
  • Vlastník pozemku může z rozumného důvodu požadovat, aby se soused zdržel sázení stromů v těsné blízkosti hranice pozemků, popř. může požadovat jejich odstranění – přípustná vzdálenost pro výsadbu stromů přesahujících výšku 3 m je nově 1,5 m od hranice pozemku.
  • Vlastník musí sousedovi umožnit vstup na svůj pozemek v době, rozsahu a způsobem, které jsou nezbytné k údržbě sousedního pozemku a hospodaření na něm. Na rozdíl od stávajícího § 127 OZ tato povinnost stíhá vlastníka pozemku pouze, pokud účelu nelze dosáhnout jinak.

Rozhrady (§ 1024 – 1028)

Nový občanský zákoník říká, že ploty, zdi, meze, strouhy a jiné podobné přirozené či umělé rozhrady mezi sousedními pozemky jsou společné a každý ze sousedů je může užívat až do poloviny tloušťky. Rozhrada je tedy cokoli, co rozděluje dva pozemky. Může to tedy být plot, zeď, brázda, mez, potok, stromová alej apod. Právně byla rozhrada upravena už obecným zákoníkem občanským z roku 1811, podle jehož § 854 se všechny typy rozhrad pokládaly za spoluvlastnictví vlastníků sousedících pozemků, ledaže byl výslovně vyjádřen opak. Občanské zákoníky z let 1950 a 1964 takový právní institut neznaly, vrací se až s novým občanským zákoníkem.

Podle nové úpravy např. musí rozhradu každý z jejích spoluvlastníků udržovat v dobrém stavu, aby druhému nevznikla škoda, nebo aby nehrozilo, že se hranice mezi pozemky stane neznatelnou. Pokud by pochybnost o hranici mezi pozemky už vznikla, může ji soud určit podle poslední pokojné držby, případně podle slušného uvážení. I podle nové úpravy může soud uložit povinnost pozemek oplotit, je-li to potřebné k zajištění nerušeného výkonu sousedova vlastnického práva a nebrání-li to účelnému užívání dalších pozemků.

Nezbytná cesta (§ 1029 -1036)

Jedním z nových institutů NOZ v oblasti sousedských vztahů je úprava tzv. nezbytné cesty (§ 1029 – 1036), která je velmi podrobná. Vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či ji jinak řádně užívat proto, protože není spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek (§ 1029). Nezbytnou cestu zřizuje soud, který také vymezí její rozsah. Za nezbytnou cestu náleží vlastníkovi pozemku úplata a odčinění újmy, pokud již není kryta úplatou.

Nový občanský zákoník stanoví také důvody, pro které soud nezbytnou cestu nepovolí (cesta má např. umožnit pouze pohodlnější spojení – § 1032). Pokud byla nezbytná cesta zřízena jako umělá, je povinen udržovat ji ten, v jehož prospěch byla zřízena. Vlastník pozemku může také požadovat, aby žadatel převzal pozemek pro cestu do svého vlastnictví (§ 1036). Pokud pominul důvod pro zřízení nezbytné cesty, může se vlastník pozemku domáhat u soudu jejího zrušení (§ 1034).

Text NOZ najdete na www.business.center.cz v záložce zákony.

text: MGR. BARBORA PEKOVÁ
foto: JIŘÍ NOVÁK


Komentáře

Napsat komentář