Restaurování dřevěného nábytku


Slovník cizích slov nabízí pod heslem restaurování tři činnosti: obnovu, ozdravení a znovuzřízení. Bezpochyby se shodneme na tom, že šikovný kutil zvládne první dvě.

Vosk je třeba dobře roztírat

Ten, kdo se chce pustit do obnovy jednoduššího kousku starého nábytku, měl by nejdřív zvážit, zda chce skříňce, židli nebo stolku vrátit bývalou krásu, nebo je hodlá spíš renovovat, dát jim nový vzhled. Podle toho si připraví materiál pro doplnění chybějících nebo příliš zničených částí dřeva a také nářadí.

Zvládneme to sami

Pokud je třeba nějakou část mobiliáře doplnit, měli bychom sáhnout opět po starém dřevě. Poohlédnout se na půdě, nebo se zeptat u truhláře. Výjimkou jsou dýhy – staré pro doplnění chybějících částí na desce stolku se těžko shánějí. Ve specializovaných obchodech pro kutily je však v tomto směru slušná nabídka.

Než začneme s opravou, připravíme si všechny potřebné materiály i pomůcky

Ať už má poškozený kus nábytku jakoukoliv bolístku, nejdřív jej samozřejmě ometeme a očistíme mírně navlhčeným klůckem. Jestliže je povrch natřený či malovaný, zbavíme jej zbytků barev. Podle složení a přídržnosti je možné starý nátěr odmýt, obrousit, nebo vykoupat v louhové lázni. Kdo si na takovou práci netroufne, může využít služeb specializovaných pracovišť (odborné vyčištění skříně přijde asi na tisíc korun).

I v případě poškození cenného kousku červotočem lze využít služeb restaurátorské ozařovny. Ale my si s poškozeným dřevem zkusíme poradit sami.

Kde zapracoval červotoč

Tam, kde se ještě objevují známé rezavé hromádky jemných pilin, dřevo nejdřív důkladně očistíme a natřeme některým z prostředků, které červotoče zlikvidují (Lignofix, Lignostop, Bochemit a další). Do obnovy nábytku se pustíme, až když v něm brouci aktivně nepracují.

Před injektáží nábytek položíme, aby roztok nevytékal

Do otvorů v méně napadených soudržných částech napustíme injekční stříkačkou přírodní pryskyřici nebo kalafunu rozpuštěnou v lihu (přípravky nesmějí vystoupit na povrch). Necháme zaschnout a dírky zatmelíme tmelem na dřevo.

Jestliže jsou části nábytku poškozeny červotočem plošně a předchozí postup by byl příliš jemný, nezbývá než hodně napadené dřevo opatrně odříznout a nahradit. Snažíme se opatřit si pokud možno stejný materiál. Ocaskou nebo lupénkovou pilkou z něj vyřízneme část o trochu větší, než je třeba. Vklížíme ji na místo a po zaschnutí dotvarujeme pomocí dláta, struháku, pilníku a brusného papíru.

Poškozená dýha

U leštěného nábytku dochází často ke škodám na horních plochách – desce stolu nebo části skříňky, kam stavíme třeba květníky. Pokud jde o masiv, postupujeme podobně jako při náhradě dřeva napadeného červotočem – poškozenou část vyřízneme a vlepíme (klihem nebo nějakým disperzním lepidlem) odpovídající plombu, kterou podle potřeby dotvarujeme.

Před opravou je nutné z plátu dýhy vyříznout dýhořezkou potřebný kousek

Oprava nábytku opatřeného dýhou je poněkud složitější. Odlepené dýhy si zpravidla všimneme, až když se vyboulí či odstává. Defekt však lze spolehlivě odhalit poklepáním – postižené místo vydává dutý zvuk. Jestliže je poškození pouze povrchové, stačí dýhu vyleštit nebo rýhu či vryp vyplnit voskovým tmelem vhodné barvy nebo včelím voskem.
Již odchlípnutou dýhu nejdříve změkčíme přes vlhký hadřík teplou žehličkou. Snažíme se vyškrábnout staré lepidlo a vpravit tam citlivě, s ohledem na zachování povrchové úpravy dýhy, klih či lepidlo. Pak místo zatížíme, nebo přitáhneme truhlářskými svorkami.

Hodně poškozenou dýhu (propálenou, odchlíplou s chybějícími částmi) vyřízneme skalpelem nebo ostrým špičatým nožem, a pokud je dřevo pod ní v pořádku, přilepíme novou dýhu v odpovídajícím tvaru a barevnosti. Pokud je dřevo pod dýhou porušené, buď je dotmelíme, nebo větší nerovnosti nahradíme plombou. Ale to už je spíš práce pro odborníka.

Čerstvě přilepenou dýhu je třeba zatížit, nebo upevnit truhlářskou svěrkou

Opravujeme-li dýhu na nábytku, natřeném šelakovou politurou, smyjeme ji z opravované plochy čpavkovou vodou. Pak odchlípnuté kousky dýhy přilepíme klihem, zatížíme a znovu natřeme šelakem.

Povrchová úprava

Pokud vkládáme do nábytku nové dřevo nebo nový kus dýhy, otřeme místo po zaschnutí lepidla vlhkým hadrem. Nové části vždy trochu zhrubnou. Proto je přebrousíme i s navazujícím původním dřevem smirkovým papírem. Začínáme na 240 a postupně přecházíme na jemnější – až k hodnotě 1000. Postup opakujeme, dokud plocha není hladká. Totéž nás čeká po natření dřeva vhodným tónem mořidla. Postup s vodou a smirkem podle potřeby opakujeme. Při závěrečné úpravě můžeme zvolit voskování, politurování nebo lakování.

K voskování se používá včelí vosk rozpuštěný v terpentýnu nebo benzinu (1 objemový díl vosku na 2 díly rozpouštědla). Nanášíme měkkým štětcem a dobře roztíráme. Po zaschnutí vyleštíme měkkým kartáčem nebo flanelem.

Při opracování nábytku smirkovým papírem se musíme obrnit trpělivostí…

Politurování je jednou z nejstarších povrchových úprav dřeva. Pod polituru – šelak – musíme dobře vybroušenou plochu ještě oživit škvařeným nesoleným lojem nebo sádlem. Tuk se nanáší hadrem a dobře se roztírá. Po půlhodině se přebrousí již použitým jemným brusným papírem (600). Brousíme tak dlouho, až se vytvoří špinavá jemná kašička, která dobře zaplní póry.

Od okamžiku, kdy je plocha namaštěna, by se teplota měla pohybovat mezi 20 a 30 °C – při nižších politura dlouho lepí a nakonec zešedne a při vyšší teplotě z ní vyschne alkohol a vytvoří se špatně průhledný nazelenalý kryt. Nakonec nábytek vytřeme jemným klůckem do sucha a necháme asi týden schnout.

Lakování je vhodné jen pro méně hodnotný nábytek. Lak má příliš tvrdý zrcadlový lesk, pod nímž se opticky mění a spojují jednotlivé barevné odstíny. Chceme-li jej přesto použít, je třeba řídit se přesně návodem uvedeným na obalu výrobku.

TEXT: MARIE RUBEŠOVÁ
FOTO: PAVEL TEODOSIJEV, SHUTTERSTOCK A THINKSTOCK

Uložit


Komentáře

Napsat komentář