Pohodová zahrada v Podkrkonoší

Rubrika: Odpočinek na zahradě, rss-feed, Zahrada

Když se vyvede babí léto, propadne se tahle zahrada do stavu tiché pohody vyzývající k lenošení a kochání se krajinou. Majitelé ovšem statečně odolávají a dál na své zahradě buď pracují, nebo hostí své četné návštěvy.

Znalci z řad sousedů nám návštěvu Podzvičinska (oblast kolem Zvičiny v Podkrkonoší) doporučovali v období kvetoucích rododendronů, kterým se v podhorském terénu mimořádně daří. My jsme zvolili podzim a dobře jsme udělali. Čekalo nás sluníčko hřející, ale nespalující, na každé rostlině pasoucí se motýli a pomalu se barvící břízy v širokém okolí. Člověk se diví, proč se praotec Čech plahočil do nudného Polabí a nezůstal už tady.

Z původní skalky postupně vzniklo pestré vřesoviště

Rekonstrukce domu, proměna zahrady

Kamenný dům s velkou pecí a průlezovým komínem býval slohově typický pro zdejší oblast, která dříve náležela do pásma Sudet. Obklopoval jej ovocný sad a současní majitelé jej získali před více než třiceti lety.
„Tehdy nebylo nic k sehnání, museli jsme rekonstruovat na etapy podle toho, jak se nám podařilo našetřit peníze a sehnat materiál,“ vzpomíná pan Stanislav. „Ve výsledku jsme větší část domu zbourali a postavili znovu v přijatelnějších dispozicích. Odvezlo se odsud patnáct nákladních aut kamenné suti, a to jsme si ty nejpěknější kameny pocházející z komína ponechali na zápraží.“ Celá rekonstrukce domu se táhla deset let, během nichž sem majitelé dojížděli ze svého bydliště v Dobrušce.
Mezitím už začala i přeměna zahrady. Tady měla rozhodující slovo paní Ludmila: „Rostlo tu původně přes sto stromů, především švestky. Šlo o slivoně s malými plody, ze kterých místní hlavně vařili povidla. Stromy jsme postupně káceli. Chtěli jsme mít spíše něco hezkého a taky dost prostoru, aby si děti mohly hrát.“

Další rostlinou typickou pro zdejší výsadbu jsou růžové rozchodníky

Na samotě u lesa

Celý pozemek má tvar obdélníka situovaného od východu na západ. Zabírá přes 70 arů. Terén se svažuje k východu, přičemž na západním konci začíná les. Plot je podél jedné strany, aby byla jasně vymezena hranice se sousedy, ale jinde se majitelům zdál zhola zbytečný.
„Bylo by škoda trávník na dolním konci oddělovat od krásné volné krajiny všude kolem,“ říká majitelka. „Srny si cestičku na zahradu stejně nějak najdou a plot je nezastaví, navíc jim rododendrony nechutnají.“

Na výsadby opticky navazují okolní lesy

Zahrada užitečná i krásná

Majitelé od své zahrady očekávali trochu užitku, dostatek prostoru a hezké prostředí. Užitek nese malá zeleninová zahrádka skrytá za plůtkem a okrasnými keři. Ovšem jablka z posledních starých ovocných stromů se prý nedají jíst a třešně zmizí v žaludcích špačků. Staré stromy jsou ale velmi malebné, takže zůstávají. Bohužel výsadba nových třešní se majitelům zatím nezdařila, pokaždé jim je zlikvidovali hryzci.
Prostor této části patří ukázněnému trávníku, který je v péči majitele a jeho traktůrku, zahrada sousedící s lesem je také udržovaná, ale je o trochu divočejší. Majitelé nechávají bez povšimnutí mech, plané rostliny i kamenité plochy, zato se sem dá chodit na houby.

Meandrující výsadby člení velký prostor do menších útulných celků

Meandrující výsadby

Vše, co kvete nebo jinak zdobí, má „na povel“ paní domu. „Záhony nechávám meandrovat, jen se musím držet zkrátka, aby manžel kolem nich dokázal posekat trávu. Ty nejpřesnější okraje ale stejně docílím místním použitím Roundupu. Do začátků jsme si přivezli nějaké výpěstky od skalničkářky paní Šťástkové. Dalším významným zdrojem sazenic je nedaleké zahradnictví Žižkových v Dolní Brusnici. Cokoli jsme tam koupili, vše přežilo, protože to bylo vypěstováno v našem, tedy podhorském klimatu. To ovšem neznamená, že si nekoupím v supermarketu nějaké pěnišníky ve výprodeji, když jsou za pár korun.“
Manželský pár kdysi začínal se stromky přenesenými z lesa, ale ty nevydržely, stejně jako později túje. Dnes se paní Ludmile podařilo založit bezmála arboretum. Jeho součástí je pestrá směs borovic, jedle, stříbrný smrk, cedr, okrasné kultivary buků nebo javorů a další. Najdou se tu i kuriozity jako třeba kryptomerie, ostrolistec a pajehličník.

Někdejší ovocný sad připomíná jen pár posledních starých stromů

Inspirace z Kew Garden

Manželé si neodpírají zážitky, proto se vypravili i do proslulé londýnské botanické zahrady Kew Garden. Ludmila si tam ujasnila význam velkých kamenů doplňujících výsadby a také objevila krásu vysokých trsů okrasných travin. Obojí teď krášlí dolní konec zahrady společně se skupinkou kulovitě rostlých nizoučkých zimostrázů.
„Rozhodně bychom nechtěli stříhané dřeviny. Jsme u lesa a něco takového by se sem rozhodně nehodilo. Ale když některé buxusy rostou pěkně do kulata, proč ne?“
Výsadby doprovázejí část hranic pozemku, obtáčejí dům a vytvářejí i samostatné ostrůvky. Pojďme protentokrát pominout největší chloubu tvůrkyně zahrady, přes dvě stovky rododendronů a azalek. Co jiného zde najdeme?
Vedle čarověníků a poléhavých brslenů tu jsou zejména vřesy, vřesovce, pierisy a další vřesovištní rostliny. Aby ne, když se co do pěstování skvěle doplňují s pěnišníky. První výsadba u jižního štítu domu bývala pod vlivem paní Šťástkové skalkou, ale teď už spíše připomíná vřesoviště.
Každá z výsadeb se od ostatních liší poměrem základních druhů a také zastoupením květin. Majitelka použila floxy, hvozdíky, ocúny, rozchodníky, hořce, aksamitníky, tu a tam hledík a také roseoly neboli rozchodníky růžové. S podzimem tu remontují prvosenky a vedle nich stále ještě kvetou růže a denivky.

Méně běžné dřeviny u západní stěny domu

Relaxujeme ve „dřevníku“

Lidé na samotách žijí často aktivnějším společenským životem než obyvatelé velkoměst. Během naší reportáže se u majitelů zahrady vystřídaly tři návštěvy. Všechny se usadily v malém domku před stavením.
„Býval to dřevník a my mu tak ze setrvačnosti říkáme dál, i když už jsme domeček zateplili, dali novou střechu, přistavěli krb, obložili a vytapetovali zdi, takže se tu dá i přespávat. Děti s vnoučaty i naši známí to tu mají rádi. Cítí se jako zálesáci.“

Původní dřevník se proměnil v útulné místo odpočinku a dá se v něm i přespávat

Švestkový stůl a plátěná markýza

Vedle dřevníku stojí na stráži uschlý švestkový kmen malebně popnutý břečťanem. Dřevník naopak porůstá bujná vistárie, která nakonec vyrazila i směrem ke švestce a vytvořila tak nad vchodem zelený baldachýn.
„Vistárie je na zahradním domku nenápadně přichycena odřezky prkének na dva vruty. Jednak vlastní vahou nespadne, jednak se vruty dají povolit, když stonek zesílí,“ vysvětluje majitel.
„Víme, že kazem na kráse našeho domečku je plátěná markýza, ale jsme rádi za trochu stínu navíc. Ani houpačka moc parády nedělá, a tak ji raději nefoťte moc zblízka,“ usmívá se pan Stanislav.
Vodní prvek na zahradě představuje miniaturní jezírko s fontánkou v dolní části zahrady, u kterého se dobře čtou detektivky. Vnoučata však více oceňují skládací bazén, který ještě nedávno byl v provozu nedaleko oblíbeného „dřevníku“. Bazén zas přijde ke slovu až příští rok, až po celé zahradě rozkvetou bílé a červené pěnišníky.

Text: Radka Borovičková
Foto: Zdeněk Roller

Pohodová zahrada v Podkrkonoší