Po stopách Jakuba Bursy


Lidová architektura je zpravidla dílem místních neškolených řemeslníků – tesařů, zedníků, kameníků a stavitelů, kteří před námi zůstávají ukryti za rouškou anonymity uplynulých věků.

Usedlost čp. 11 ve Dvorech na Prachaticku zdobí nápis „STALO SE ZA JANA FIDLERA TEHOZ CASU PREDNOSTI OBCE OD JAKUBA BURSI LP 1855“. Jeho autentickým dílem však je právě jen štít, ohradní zeď s neorenesanční atikou pochází asi až ze dvacátých let 20. století

Výzkumy posledních let ukazují, že přinejmenším od počátku 19. století se mezi staviteli vesnických domů pohybovali zkušení projektanti, kteří své stavby navrhovali a kreslili pro ně i plány – skutečnost však bývala jiná. Poslední slovo měl zedník, který často velmi střídmý návrh realizoval podle svého „rukopisu“ a přání majitele.

Nejznámější z lidových mistrů

Na štítu usedlosti čp. 4 v Jiřeticích čteme tento pozoruhodný nápis: „RENOWACI STALO SE WISTAWENI ROKU LETA PANE 1843 MENO WISTA WITEL GE TOMAS BOŠKA ZEHO MAZELKO STALO SE PODPISOWATEL MENA GE GAKUB BURSA“

Zvláštním fenoménem, který už desetiletí poutá pozornost milovníků lidové architektury, je stavitel Jakub Bursa. Je pravděpodobně nejznámějším ze všech dosud vypátraných lidových mistrů, ačkoli o něm víme jen velmi málo. I to málo však stačilo k tomu, aby se jeho stavby – nádherně naivní a úsměvné – staly symbolem přinejmenším jihočeské lidové architektury.

Bursu vyzdvihl do obecného povědomí středoškolský profesor Josef Brož, sám rodák z Vlachova Březí. Bylo to již ve 30. letech minulého století, tedy v době, kdy se etnografové zabývali spíše staršími stavbami dřevěnými a zájem o zděnou architekturu jihočeských vesnic ještě zdaleka nebyl běžný. Josef Brož byl navíc skvělým kreslířem a dokumentátorem, a tak řadu staveb zachytil pro budoucí generace.

Usedlost čp. 4 v Předslavicích vyhlíží sešle, o to víc však oproti některým „vypiplaným“ stavbám vyniká její autenticita a malebnost

Jakub Bursa se narodil 21. července 1813 v Dolních Nakvasovicích, vesničce, ležící v podhůří Šumavy mezi Volyní a Vlachovým Březím. Zemřel roku 1884 ve Vlachově Březí, jen několik málo kilometrů od svého rodiště. Letos by se tedy dožil právě 200 let. To se stalo důvodem vyhlášení letošního roku „rokem lidové architektury“, v rámci kterého se konají výstavy, přednášky a další kulturní akce na téma vesnického stavitelství po celé ČR. Například městské muzeum ve Volyni uspořádalo na počest Jakuba Bursy výstavu „PODPISOWATEL MENA JAKUB BURSA A DALŠÍ ZEDNIČTÍ MISTŘI DOBY TZV. SELSKÉHO BAROKA 1780–1880“, kterou si můžeme prohlédnout až do 30. března 2014.

Co Bursa, to zedník

Jakub Bursa, pocházející ze zednické rodiny (jeho otec Jan Nepomuk Bursa byl zednickým tovaryšem), byl do zednického cechu přijat v osmnácti letech. Zedníkem se stal i jeho bratr Jan, zatímco druhý bratr Tomáš byl tesařem. Ostatně – výše zmiňovaný Josef Brož o rodě Bursů uvedl „co Bursa, to zedník a často velmi dovedný“.

Průčelí domu čp. 9 v Dolní Nakvasovicích, Bursově rodišti, je zdobeno nástroji Kristova umučení

Ve 30. letech 19. století byl Jakub na vandru – někdy se uvádí, že to mohla být i Vídeň. Po smrti svého otce převzal zednickou živnost a roku 1840 se stal ve Vlachově Březí zednickým mistrem.
Jakub Bursa je spojován především s vesnickými stavbami (velké selské statky, chalupy, brány i kapličky), všechny se nacházejí v blízkém okolí Vlachova Březí. Výjimečně však stavěl i jiné stavby podle cizích návrhů – např. křížovou cestu u kaple sv. Ducha ve Vlachově Březí.

Jakubův „rukopis“

Bursovi se však připisuje i velké množství staveb mezi Strakonicemi, Prachaticemi a Vimperkem, realizovaných ve 40. – 60. letech 19. století. K poznávacím znamením patří reliéfní štuková výzdoba, koncentrovaná především na štíty a brány. Domy mají buď starší hmoty s polovalbovými střechami, nebo „moderní“ křídlové štíty barokního až neorenesančního střihu s velmi neobratně stáčenými volutami po stranách. Na průčelích se objevují štukové ozdoby, modelované „z volné ruky“, které jsou bez výjimky neuvěřitelně naivní.

Jedna z nejznámějších jihočeských staveb, hospoda v Miloňovicích čp. 4. Nejde zřejmě o Bursovo dílo, autorem byl snad jeho vzor Josef Rys

Nalezneme mezi nimi znaky kovářského řemesla, na hospodě půllitr, onde věneček nebo všudypřítomné křesťanské symboly (kříž, srdce, boží oko, šestiramenné kružítkové hvězdy, holubice, monogramy IHS, nástroje umučení Krista), andělíčky a podobně. Na řadě staveb Bursa zanechal obsáhlé nápisy, které nás svérázným pravopisem plným chyb informují o datu vzniku domu, jeho stavebníkovi a výjimečně i o staviteli. Jak dokládají průzkumy i starší dokumentace, výzdoba byla ještě pestře kolorována.

Nejznámější stavby, které můžeme s čistým svědomím připsat Bursovi, nebo alespoň jeho blízkým spolupracovníkům, nalezneme v Bušanovicích, Dolních Nakvasovicích, Dvorech, Jiřeticích, Kovaníně, Libotyni, Předslavicích, Radhosticích, Vlachově Březí i jinde.

Bursa či jiní autoři?

Sám jediný zednický mistr samozřejmě nemohl ani za svůj plodný a na svou dobu dlouhý život stvořit všechny ty krásy šumavského Podlesí. Zdaleka ne všechny poznaly skutečně mistrovu ruku: mohou být dílem Bursova otce, bratrů nebo jeho dílny (zaměstnával prý až 40 zedníků a pomocníků), ale i napodobitelů a následovníků. Autory některých snad byli též neznámí předchůdci, u nichž se Bursa inspiroval (Josef Rys?). Stejně jako se dnes historici umění přou o původnosti toho či onoho obrazu slavného malíře, můžeme se dohadovat i o autorství slavného mistra ze šumavského Podlesí.

Usedlost čp. 4 U Bošků v Jiřeticích na Strakonicku září od počátku 21. století jasně modrou barvou

V okolí Volyně i jinde nacházíme dosud mnoho krásných staveb i celých vesnic, mezi nimiž vévodí památková rezervace Nahořany a památková zóna Zechovice. Zvláště v Zechovicích je řada překrásných staveb, které by mohly být s Bursovými zaměněny, k čemuž vminulosti někdy docházelo. Jejich typickými znaky jsou niky ve štítech s „baňatými“ štukovými sloupky (najdeme je ale i jinde, např. v Černěticích nebo Jiníně). Podobné objevíme i na slavné hospodě v Miloňovicích, opatřené asi nejznámějším nápisem „DNES SE SENKUGE ZA PENÍZE W ZEGTRA DARMO“.

Právě nápis i naivní štukové postavičky a další motivy vedly vminulosti k připsání miloňovické hospody Bursovi, i když dnes se za jejího autora nepovažuje (mohl to být snad jeho učitel Jan Rys). Rovněž v Zechovicích a třeba také Něměticích a jinde nacházíme štíty výrazně členěné římsičkami a pilastry, někdy s nápisy nebo reliéfy – ani ty však podle všeho nebudou dílem Bursovým.

TEXT A FOTO: ING. ARCH. JAN PEŠTA


Komentáře

Napsat komentář