Hořičky

Jak název napovídá, obec leží na hoře, hořičce; původně se také nazývala Hořička. Věž kostela sv. Ducha shlíží do okolí z výšky 473 metrů n. m.

socha medvěda v Hořičkách

Medvěd vytvořený při dřevosochařském sympoziu v roce 2016 zůstal v Hořičkách na návsi. Za ním je pěkná klasicistní chalupa. Foto: Marie Rubešová

Hořičky najdete v okrese Náchod v Královéhradeckém kraji. Zaujímají 666 hektarů a mají další čtyři části: Chlístov (včetně osady Končiny), Křižanov, Mečov a Nový Dvůr.

Tato obec v Podkrkonoší se od ostatních v okolí odlišovala nejen velikostí (byly k ní připojovány další osady a vesničky), ale také výstavností. Díky čistému vzduchu, okolní lesnaté krajině s možností krásných výhledů byla v létě lákavým místem pro hosty z celých Čech. Rád zde pobýval například spisovatel Julius Zeyer. Obec proslavila též léčivá činnost lidového lékaře zlomenin Antonína Picha. Na jeho znalostech byla založena dvě sanatoria, která zde za první republiky vedli MUDr. Kašpar Rosa a MUDr. Alois Kutík.

chalupa v Hořičkách

Jedna z nejstarších chalup s roubeným obytným stavením má ve štítě proříznutou pavláčku, typickou spíše pro Šumavu. Foto: Marie Rubešová

chaloupka s původní lomenicí a valbičkou

Tato chalupa má původní lomenici s laťováním a řezbou na příčné liště pod korunou štítu chráněného vyklenutou valbičkou. Foto: Marie Rubešová

Mnoho vlastníků

Je až s podivem, kolika pánům Hořičky v historii patřily. Nejstarší zmínka je z roku 1350, kdy zde byla založena farní obec a posléze postaven dřevěný kostel. Sedm let nato je ves uvedena jako samostatné zboží rytíře Ludgera z Hořiček. Na počátku 15. století se stala součástí litobořského panství a později panství rýzmburského, které koupil Jaroslav ze Smiřic. Tím Hořičky připadly k náchodskému panství, jež v roce 1637 získal Oktavián, kníže Piccolomini, a po něm Desfoursové.

statek v Hořičkách

Největší statek v osadě Nový Dvůr majitel zajímavě renovoval; na ohrazení i části domu vidíme pěkné partie zdiva. Foto: Marie Rubešová

V roce 1972 koupil panství Petr, vévoda Kuronský a Zaháňský; několik let byla pak jeho majitelkou vévodova dcera Kateřina Vilemína, paní kněžna z románu Babička. Její sestra Maria Paulina prodala panství po zemřelé sestře rodině Schumburg-Lippe. Ta je vlastnila až do roku 1848.

roubenka v Hořičkách

Tato klasická roubenka zaujme i ozdobně vyřezávanou závětrnou lištou a zdobenými obložkami oken. Foto: Marie Rubešová

Malé podhorské vsi se nevyhnulo ani válčení o rakouské dědictví ve druhé polovině 18. století. V roce 1758 zde dokonce pobýval sbor generála Laudona, který odtud podnikl výpad na pruské vojsko ležící u České Skalice. Problémy přinesly i války ve 20. století. Na bojištích 1. světové války skončilo deset místních občanů. A po několika desítkách let oživení přicházejí nelehká léta protektorátu, kdy se Hořičky staly pohraniční obcí, neboť blízké okolí bylo připojeno k říši.

chaloupka v Hořičkách

Chaloupka má výrazně vyšší štít než přízemí, jehož roubení je obíleno. Foto: Marie Rubešová

Domy s předsazenými štíty

Jak je v Podkrkonoší obvyklé, i v této obci mají roubené chalupy vysoké štíty svírající pravý nebo ještě ostřejší úhel. Štíty jsou výrazně vynesené před přízemní stěnu, což umožňuje přesah záhlaví trámů horního věnce. Jsou buď svisle bedněné, nebo opatřené náročněji skládanou lomenicí. V jejich vrcholu je často valbička.

Spáry roubení bývaly vyplněny mazanicí z jílu nebo hlíny s plevami či řezanou slámou, ale dnes ji postupně nahrazují různé pružné tmely. Stále se natírají bíle, vápnem, stejně jako některé starší roubené chalupy, jejichž stěny byly skryté pod vrstvou hliněné mazaniny. Mladší domy byly od 18. století přezdívané nebo zděné. Průčelí domů je opatřeno štukovou výzdobou čerpající hlavně z klasicistní architektury.

klasicistní dům v Hořičkách

Na kraji obce potěší oko tento velký klasicistní dům s blankytnými okenními křídly a šambránami vytaženými v omítce. Foto: Marie Rubešová

Okna jsou dvoukřídlá, otevíravá ven, většinou s členěním do kříže. Ozdobná okřídlí oken se natírají bílou barvou, ale někteří majitelé zachovávají i jinou barevnost.

roubenka v Hořičkách

V jedné z osad stojí při cestě zajímavá chalupa s roubeným průčelím s barevnými okny a secesně zdobenými obložkami. Foto: Marie Rubešová

Je to krásný kout východních Čech, který proslavila Božena Němcová nebo bratři Čapkové, speciálně Hořičky také již úvodem zmiňovaný lékař zlomenin Antonín Pich. Sanatoria sice už nefungují, ale na jeho léčivou mast se nezapomnělo.

chalupa v Hořičkách

Tradiční přezděná chaloupka má dřevěnou lomenici se svislým a klasovitým latěním. Foto: Marie Rubešová

pomník Antonína Picha

Foto: Marie Rubešová

Štafeta Antonína Picha

Antonín Pich uměl napravovat, léčil zlomeniny a připravoval léčivé masti. Toto umění se v jeho rodu dědilo ve třech generacích. V první polovině 19. století jezdívaly za ním na Hořičky tisíce lidí z celé republiky. Svůj recept na mast léčící vymknutí, naraženiny, zlomeniny, vykloubení i revma předal Václavu Nedvídkovi, s nímž se spřátelil při léčení jeho syna. Současným pokračovatelem tradice je prapravnuk Václava Nedvídka Miloš Havelka ze Střevač u Jičína.

Text a foto: Marie Rubešová

Hořičky