Otazníky kolem omítek

V minulém čísle jsme řešili složení a způsob nanášení omítek, nyní odpovíme na otázky, týkající se zasolení zdiva, jeho zateplení a barevnosti venkovních nátěrů.

Po zateplení chalupa ztratila své původní kouzlo

Jedna z nejčastějších škod způsobených vlhkostí zdiva jsou mapy se solnými výkvěty. Tuto vadu na omítce nestačí „kamuflovat“ novým nátěrem, který zpravidla vypadá dobře jen po krátkou dobu, nutné je odstranit zdroj zasolení.

Zasolené zdivo

Zasolené zdivo se vyskytuje tam, kde bývaly chlévy, dílny a podobně. Zasolené mohou být i druhotně použité cihly z bouračky. Soli ze zdiva neustále prokvétají skrz omítku a tvoří na ní mapy nebo krystalky. Solný „kožich“ silný i 10 mm bývá někdy mylně považován za plíseň.

Barokní nika s patrnými vrstvami starých vápenných nátěrů

Sanační omítka problém zasolení pouze časově odsune, ale neodstraní. Vhodným řešením je tzv. odsolovací omítka, což je hubená omítka složená pouze z trochy vápna a hlinitého písku nebo hlíny, kterou nahodíme na zeď (zbavenou staré omítky a s vyškrábanými spárami) a poté denně několik týdnů kropíme. Když omítka do sebe natáhne velkou část solí, osekáme ji. Podle potřeby celý postup opakujeme. Pak teprve stěnu omítneme finální vápennou omítkou.

Zvnějšku se zdivo zasoluje i každoročním zimním posypem, takže je pravděpodobné, že stojí-li náš dům u cesty, nepěkně vypadajících map na omítce soklu se zkrátka nezbavíme. Je lépe počítat s tím, že omítku jednou za čas osekáme a znovu nahodíme, nebo ji budeme pravidelně přetírat například vápenným nátěrem.

Typická barevnost domů z 19. století po kultivované obnově

Lze použít i hydrofobní (vodoodpudivý) nátěr, ale řada těchto nátěrů je neprodyšná, takže musíme dobře vědět, co kupujeme. Měli bychom odolat pokušení a sokl neobkládat. Lepší je zeď nevábně „vykvetlá“, která může dýchat, než zvenku zdánlivě dokonalá, ale zevnitř udušená. Žádná úprava soklu není tak zázračná, aby v dnešních podmínkách vydržela delší dobu bez estetických vad. Můžeme však zvolit úpravu, na které nebudou případné skvrny tolik vidět, například nahrubo házená omítka s tmavším nátěrem nebo sokl z lícových cihel.

Staré domy a zateplení

Asi nepotěšíme ty, kteří počítají každou protopenou korunu a jsou nadšeni nízkoenergetickými domy, ale starý dům v podstatě nelze zateplit bez toho, abychom ho vizuálně zcela znehodnotili. Jakmile dříve plastická a živá fasáda dostane dokonale rovný polystyrenový obklad s prefabrikovanými parapety, svítivým barevným nátěrem a dalšími průvodními jevy, dům se s trochou nadsázky přesouvá z kategorie „stará chalupa“ do kategorie „nudná novostavba“. Zateplením zevnitř se problém nevyřeší, neboť je nefunkční.

V praxi péče o památky se staré domy zásadně nezateplují. Je to něco za něco. Vyšší spotřebou za topení kompenzujeme to, že dům neztratí své starobylé kouzlo a estetickou kvalitu. Zateplené fasády většinou nedělají starému zdivu dobře, protože izolační desky jsou přetahovány různými neprodyšnými lepidly a stěrkami. Efekt je stejný jako u cementové omítky, kdy zdivo nemůže odvětrat vlhkost, u nesprávně udělaného tepelněizolačního obkladu navíc na povrchu zdiva vlhkost kondenzuje a způsobuje další škody.

Nátěry a barevnost

V současnosti se s oblibou používají svítivě barevné fasádní nátěry a výrazné barevné kombinace. Dříve domy sice byly velmi barevné vně i uvnitř, tyto barvy však měly málo společného se současnými odstíny. Naši předkové používali přírodní barviva, takže měli paletu omezenou, odstíny se vyznačovaly ušlechtilostí a nekřiklavostí.

Výběr ostrého odstínu fasádní barvy tady vůbec nebyl šťastný…

V různých dobách byly módní rozličné barvy a úpravy, například v 19. století se s oblibou používaly syté okrové a cihlové odstíny a fasády bývaly jednobarevné, bez prvků zvýrazněných odlišnou barvou. Řada lidí se dnes s dobrou vůlí snaží napodobit starší odstín fasády. Avšak ouha, místo jemně zemitého okru je výsledek kanárkově žlutý, místo vytříbené pastelově šedomodré hlinky jedovatá studená modř. Některé barevné kombinace přímo berou dech.

Současný stavebník dělá při výběru fasádní barvy tu chybu, že vybírá odstín od oka podle vzorníku a nevyzkouší si vzorek přímo na fasádě (nejlépe hned vedle původního odstínu, je-li nějaký). Jenže co se jeví hezky na malém obdélníčku, na velké ploše fasády může vypadat katastrofálně. Solidní výrobce vám vždy umožní vyzkoušet na fasádě různé vzorky a pak si teprve vybrat ten nejlepší, případně si nechat namíchat takový, který ve vzorníku není. A protože máme vápennou omítku, nejlépe je na ni použít vápenný nátěr.

Obnovená typická fasáda středočeského domu

V žádném případě nekupujeme syntetické nátěry – sice možná vydrží o pár let déle, ale většinou jsou neprodyšné a opět nežádoucím způsobem uzavřou zdivo. Pak vytvářejí typické puchýře, odlupují se, a když chceme dům znovu natřít, musíme pracně odstranit jejich zbytky. Oproti tomu vápenné nátěry jsou prodyšné a stárnou sprašováním. Když se nám přestanou líbit, stačí je přetřít.

V našich nejzachovalejších vesnicích a městech (ty nejkrásnější byly prohlášeny za památkové rezervace) můžeme vidět, jak byl po staletí zachováván určitý styl domů; také proto jsou hojně navštěvovány a líbí se turistům. Mohli bychom se o něco podobného pokusit i v ostatních obcích. To by ovšem musela existovat na jedné straně koncepce samospráv podporující stavebníky v těchto úmyslech, na druhé straně ochota stavebníků dát svým domům historický vzhled, odolat zářivým obrázkům v různých reklamních plátcích a inspirovat se tradicí.

TEXT: ING. ARCH. DANIELA JAVORČEKOVÁ A ING. JANA STRNADOVÁ

FOTO: ATELIÉR GIRSA AT A RICHARD GURYČA

Otazníky kolem omítek