Obkládání není věda


Obkládání není úplně jednoduchá práce, ale menší plochy zvládne s potřebným nářadím každý jen trochu zručný kutil. Ušetříte, budete mít dobrý pocit a můžete si pohrát podle vlastní fantazie.

Plastové křížky vám pomohou dodržet stejné šířky spár mezi obkládačkami

Při práci s obkládačkami je důležité především pečlivě měřit. Díky přesnému změření plochy, kterou hodláme obkládat, můžeme spočítat nejen spotřebu obkládaček, dlaždic či mozaiky, ale i množství lepidla a spárovací hmoty, stejně jako počet dekorativních listel a potřebnou délku plastových lišt na hrany obkladů.

K obkládání budeme kromě obkladového materiálu potřebovat lepidlo a spárovací hmotu. U lepidla i spárovačky je důležité zvážit odstín a také to, zda je nutné, aby tyto hmoty odolávaly mrazu. Pokud obkládáte například na chatě či chalupě v interiérech, které mohou vymrznout, použijte mrazuvzdorné materiály.

Jak na nerovnosti

Před obkládáním je nutné vyrovnat povrch. Pečlivé osekání starého lepidla, případně natažení podkladu stěrkou či vrstvou štukové omítky se vyplatí, usnadní práci a ušetří lepidlo. Zvláště v prostorách, vystavených zvýšené vlhkosti, je dobré podklad také penetrovat.

Hřebenová stěrka vytváří při roztírání lepidla strukturu pro snadnější přilnutí obkládaček

Výrazné nerovnosti se někdy řeší obkládáním na podkladovou desku, kterou se dlážděná plocha vyrovná. Obkládat se může i na staré obkládačky. Je ovšem nutné, aby po celé ploše dobře držely. Obkládačku, která nedrží, raději odstraňte a vzniklou nerovnost vyrovnejte cementovým tmelem. Povrch starého obkladu je nutné dobře odmastit a penetrovat takzvaným přechodovým můstkem.

Pozor na šarži a rezervu

K obkládání budeme potřebovat i plastovou nádobu k rozmíchání lepidla, „zubatou“ stěrku (hřeben) k nanášení lepidla na obkládanou plochu. Existuje v různých velikostech na obkládačky, mozaiky nebo dlažbu. Připravíme si i gumové kladívko k doklepnutí jednotlivých obkládaček do lepidla a také plastové křížky a klínky, které umožňují snadné dodržení stejných velikostí spár mezi obkládačkami. Je dobré pořídit si i gumovou stěrku na rozetření spárovací hmoty a pěnové hladítko, které poslouží při finální úpravě spárování.

Obkládání není tak náročné, jak by se na první pohled zdálo, s trochou cviku vám půjde rychle a snadno

Při nákupu obkladového materiálu je třeba myslet i na rezervu, protože obkládačky se samozřejmě mohou rozbít či zlomit při řezání, případně poškodit při vrtání děr. Vhodná rezerva je podle zkušeností obkladačů kolem deseti až patnácti procent. Při nákupu je důležité sledovat i číslo šarže na balení, aby byla zachována stejná barevnost obkladů.

Zvláště v případě, kdy nakupujeme na internetu, je nutné dát pozor na to, zda je cena uváděna za kus, balení či za metr čtvereční. V případě dražších typů mozaiky, dekoračních kachlů a listel se téměř vždy uvádí cena za kus. Vedle keramických obkládaček a mozaiky se prodává i mozaika skleněná. Ta bývá cenově výhodná, ale může být náchylnější k mechanickému poškození.

Se spárováním pomalu

Před samotným obkládáním si připravíme lepidlo podle návodu, uvedeném na obalu. Je třeba zvolit správnou konzistenci, aby nestékalo a při nanášení stěrkou zachovalo strukturu, do níž se obkládačky snadno vtisknou. Musí být namícháno do hladka, bez hrudek. Velmi dobře k tomu poslouží míchací nástavec na vrtačku.

Spárovací hmota se dobře zpracovává pomocí speciální gumové stěrky

Do lepidla klademe jednotlivé obkládačky podle zakreslené roviny. Dodržování stejného rozestupu mezi obkládačkami zajistí plastové křížky, které se prodávají v různých velikostech podle rozměru spáry. Optimální plocha lepidla, rozetřeného na obkládané stěně, je zhruba metr až půl druhého metru čtverečního.

Čtyřiadvacet hodin po vytvrdnutí je možné obkládačky či mozaiky spárovat. Neuspěchejte to, protože jinak by se spárovací hmota mísila s nedostatečně zaschlým lepidlem.

Spárovačku roztíráme krouživým pohybem po celé obkládané ploše. Přebytečnou hmotu pečlivě stíráme gumovou stěrkou, poté dohlazujeme pěnovým hladítkem a po zaschnutí odstraníme zašedlou vrstvu na obkládačkách pomocí speciálního odstraňovače spárovacích hmot.

Řezy a otvory

K opracování, dotvarování a řezání obkládaček, stejně jako k vyřezávání otvorů na zásuvky či baterie, potřebujeme také speciální nářadí. Mechanickou či elektrickou řezačku na obklady se nevyplatí kupovat, najdete ji v každé půjčovně nářadí. Zatímco s mechanickou řezačkou se pracuje poměrně snadno, k elektrickým frézkám s nástavci si raději vyžádejte návod či poučení. Víceúčelové přístroje tohoto typu vám však mohou práci výrazně usnadnit.

Obkládačky zlehka vtiskneme do vrstvy lepidla a poté doklepneme gumovou paličkou nebo gumovým topůrkem kladiva

Řemeslníci často používají úhlovou brusku (flexu) s příslušným kotoučem. Vyžaduje to však určitou zručnost při vedení řezu a je třeba počítat s extrémní prašností při práci. Profesionálové pracují v kombinaci s řezačkami rovněž s ručními lamači obkladů a dlažby, což je nářadí sice velmi efektivní, ale chce rovněž praxi. Existuje také rozdíl mezi řezacími nástroji na obklady a na dlažbu.

Pokud vrtáme otvor, můžeme použít buď klasický vidiový vrták při vrtání s nízkými otáčkami a samozřejmě bez příklepu, nebo speciální vrtací korunku. Řemeslníci pracují i s vykružovacími adaptéry, jimiž se otvor do obkládačky mechanicky vyřeže.

TEXT: RICHARD GURYČA
FOTO: SHUTTERSTOCK


Komentáře

Napsat komentář

DOBRÉ RADY

  • Před nákupem pečlivě změřte obkládanou plochu a materiál nakupujte s rezervou deset až patnáct procent.
  • Potřebné množství lepidla a spárovací hmoty lze vyčíst z obalů, na dlažbu či obkládačky potřebujeme silnější vrstvu než na mozaiku.
  • Hřeben na nanášení lepidla se kupuje rovněž podle toho, zda obkládáme obkládačkami nebo mozaikou.
  • Můžeme lepit i na původní obklad, je však důležité, aby dobře držel.
  • Pro snadné dosažení stejně širokých spár poslouží plastové obkladačské křížky nejrůznějších rozměrů.