Niky a výklenky


Čistě vybílený výklenek s dřevěnou policí, na které stojí hrníčky a talíře s malovanými kvítečky, bude vždy krásnou ozdobou chalupářského interiéru.

Kachlíkový obklad nad kuchyňskou linkou plynule přechází do obkladu výklenku

Kdysi se výklenky stavěly účelově, bývaly hlavně kolem pece či kamen v hlavní jizbě. Vůbec nejčastěji vyskytujícím se výklenkem byl takzvaný krbeček. Byl docela malý, zděný a rozdělával a udržoval se v něm otevřený oheň, který sloužil k osvětlování místnosti. Krbeček byl obvykle zbudován ve stěně světnice mezi dveřmi a pecí. Kouř z krbečku byl vyveden buď do komína nebo do černé kuchyně za stěnou jizby, případně odcházel dýmníkem či jinou štěrbinou ve zdi nad výklenkem. Na ohni v krbečku se dalo přihřát jídlo.

Později, když se začaly v jizbách stavět pece, se z krbečku stalo místo pro osvětlení – dávaly se do něj loučky, kahance, petrolejky. Podobně sloužily i další výklenky a niky, které se záměrně budovaly ve stěnách obytných i hospodářských prostor. Kromě světla se do nich ukládaly nejrůznější drobnosti. Tyto mělké otvory ve zdech byly vlastně předchůdci úložných skříněk.

Police a dvířka

Zvláště oblíbené byly výklenky a niky v kuchyňské části světnice. Aby měla hospodyně při vaření všechno pěkně při ruce a aby se sem všechno vešlo, poprosila pantátu, aby výklenek u kamen udělal větší a vložil do něj police. Na ně pak rovnala talíře, misky, postavila džbánky a hrníčky s kořením, uložila žehličku na drátěném podstavci…

Klenutý výklenek s částečně prosklenými dvířky slouží k ukládání nádobí

Kromě věcí denní potřeby sem patřily i drobné dekorační předměty – vázy, figurky, různé parádní kousky.

Vývoj výklenků tím ale nekončí. Pořádkumilovné hospodyně brzy přišly na to, že pokud nechtějí na policích i na nádobí stále utírat prach, je nutné výklenek s policemi uzavřít dvířky, vsazenými do rámečku, a ještě lépe – stěny výklenku zevnitř obložit dřevem. Se všemi variantami se můžeme v chalupách potkat i dnes.

Tapeta nebo kachlíky?

S příchodem nových materiálů a se stavebním vývojem chalup přibyly další možnosti. Dno výklenku může být z kamene, pohledových cihel či obkladaček, vnitřní stěny můžeme vylepit tapetou nebo obložit kachlíky, do horní stěny lze případně zabudovat bodové světlo. Dvířka můžou být ze dřeva, skla, králičího pletiva nebo jejich kombinací, ale může je nahradit i textilní či bambusová roleta. Vždy záleží na umístění výklenku i jeho využití. Okachlíkovaný výklenek bude praktický v koupelně, do vytapetované niky uložíme knihy, do osvětlené postavíme dekoraci, na kterou chceme upozornit.

Otevřený výklenek kompletně obložený dřevem vypadá jako obraz

Při úpravách se řídíme citem. Nejjednodušší je stěny výklenku sjednotit s povrchem zdi, v níž je výklenek umístěn, nebo se inspirovat materiály v daném místě již použitými. To znamená, že do stěny s keramickým obkladem, například v kuchyni nebo v koupelně, se nemusíme zdráhat použít stejný obklad i uvnitř výklenku. Kdybychom ale takový udělali v klasicky vymalované místnosti, působily by kachlíky jako pěst na oko. A další příklad: jsou-li na podlaze půdovky, můžeme materiál stejného charakteru (cihly) použít i do dna niky.

Mnohostranné využití

Jak už bylo řečeno, výklenky a niky se podle potřeb budovaly i v dalších prostorách stavení a ty lze využít i dnes. Nové nejsnáze získáme vyplněním otvorů po nepotřebném okně nebo dveřích při rekonstrukci hospodářských částí chalup.

A tady máme niku. Od výklenku se liší půlkruhovou základnou

Do menší niky naaranžujeme drobné dekorace nebo tento prostor využijeme jako malou skříňku (třeba na klíče). Větší výklenek vyplníme policemi nebo drátěnými košíky na pojezdových kolejničkách a získáme šikovný úložný prostor. V kuchyni či v chodbě například poslouží jako otevřená či uzavřená mini komora či „špajzka“, ve společenském prostoru jako knihovna nebo úkryt pro televizi, v dětských ložnicích se dají na police ukládat hračky, v koupelně můžeme do výklenku vsadit zrcadlo.

Náročnější je dodatečné zbudování niky, které je spojeno s vybouráním zdiva nebo dokonce kamene. Ale o tom někdy příště.

TEXT: MARTINA LŽIČAŘOVÁ
FOTO: ANTONÍN VODÁK, JAROSLAV HEJZLAR, MARTIN MAŠÍN, MARIE VOTAVOVÁ, PAVEL VESELÝ A PROFIMEDIA.CZ


Komentáře

Napsat komentář

KDYŽ SE ŘEKNE…

NIKA
Má poloválcový tvar s půlkruhovou či půleliptickou základnou. Nahoře je zakončena čtvrtkruhovou klenbou.

VÝKLENEK
Ustupující část zdi zapuštěná v síle zdi. Výklenek může mít základnu jakéhokoliv tvaru a nahoře je buď klenutý, nebo s rovným překladem. Aby byl výklenek skutečnou ozdobou interiéru, je třeba jej i věci v něm uložené udržovat v čistotě.