Kulturní památka v nízkoenergetickém standardu
Klasicistní domek, jehož vznik se datuje již do roku 1840, stojí na kraji městské části, vzdálené zhruba dvacet kilometrů od centra Prahy. Byl ve velmi žalostném stavu, střecha byla propadlá, stěny na mnoha místech zborceny. Během posledních pěti let byl příkladně rekonstruován.
Navzdory celkové zchátralosti se totiž osvícený majitel rozhodl objekt s využitím dotace od Ministerstva kultury ČR sto sedmdesát let starý hřbitovní domek vzkřísit. V roce 2009 zadal zpracování projektu architektu Josefu Smolovi s tím, že by měl vzniknout domek pro bydlení rodiny, případně správce hřbitova. Navíc měl v hlavních rysech ctít vzhled a podstatu původní stavby. Architekt Smola jiné než energeticky úsporné domy neprojektuje. Byla to pro něj další výzva, dokázat i památkově chráněný objekt posunout do tohoto standardu.
Nízkoenergetický dům
Energeticky úsporný dům má ve srovnání s běžnou stavbou zhruba jen poloviční až třetinovou spotřebu tepla na vytápění. Jeho tvar bývá kompaktní bez zbytečných výčnělků a prosklené plochy jsou orientovány na jih. Veliký význam má těsnost domu, tedy nadstandardní tepelné izolace, s čímž souvisí řízené větrání s rekuperací tepla. K tepelným ziskům z prosklených ploch a z rekuperačních jednotek se podle potřeby přidávají různá doplňková otopná tělesa. Měrná spotřeba tepla na vytápění v nízkoenergetických domech dosahuje maximálně 50 kWh na m2 za rok. Jaká řešení zvolil architekt Smola a jeho tým?
„Původní vzhled domu o rozměrech 8 x 14 metrů odpovídal potřebě kompaktnosti a také jeho dispozice byla daná. (Vloženo bylo pouze zádveří.) Dům přiléhá severovýchodní částí ke starému židovskému hřbitovu s vysokými stromy, takže největší plochy zasklení mohly být vhodně situovány v podélné stěně směrem k jihozápadu. Dvě nová francouzská okna v nejvíce osluněné pasáži (s nimiž na rozdíl od navrhovaných okenic posléze památkáři souhlasili) a okna ve štítových stěnách i ve vikýřích jsou špaletová. Vnější křídla s autentickým historickým členěním jsou s jednoduchým zasklením. Vnitřní křídla, bez členění, jsou s izolačními dvojskly, rámy těsně napojené na parozábranu stěn a ostění z PUR pěny.
Velmi kvalitní jsou izolace v oblasti základů domu, kde je na nový podsyp s rozepírající 150 mm železobetonovou deskou uložena vrstva 150 mm extrudovaného polystyrenu, i v podstřeší. Tam je celkem 320 mm minerální vlny.
Jako izolaci ostění čtyř pultových vikýřů, které jsou novotvarem zvoleným pro osvětlení podkrovních ložnic, jsme použili vakuovou tepelnou izolaci, která je desetkrát účinnější než dosud známé varianty. Jde o izolační desky s jádrem z mikroporézní práškové kyseliny křemičité potažené již z výroby vzduchotěsnou alu fólií. I když jsou dražší než běžně používané izolace, jejich použití pro exkluzivní izolaci ostění jednoho vikýře vyšlo na zhruba šest tisíc korun, což není při srovnání s výší celé investice tolik. Ve stropech je zabudováno větrání s rekuperací. Větrací jednotka je umístěna za koupelnou v podkroví.
Přírodní materiály
Architekt volil při rekonstrukci většinou přírodní materiály. Střešní nadezdívka, nutná pro dosažení nutné podchodné výšky v podkroví, je z děrovaných cihelných pálených bloků, krov a podlahy jsou dřevěné. Vzhledem k vysoké vlhkosti stávajícího zdiva a památkové podstatě je použita vnitřní tepelná izolace ve formě nástřiku 80 mm PUR pěny, rovněž s funkcí parozábrany. Po přebroušení je na rákosové rohože aplikována průmyslově vyráběná směs hliněné omítky ve vrstvě 30–40 mm. Tato skladba izolací může být inspirací pro majitele tradičních zděných staveb, které nelze zateplit zvenčí.
Vedle lamel z masivního dřeva, které jsou na podlahách obytných místností v obou podlažích, je v chodbách a koupelně režná keramická dlažba. Stěny v koupelně jsou opatřeny elegantním benátským štukem, což je zvodněná směs vápence a prachu z rozdrceného mramoru. Po ztvrdnutí je velmi trvanlivá a odolná i vůči vodě a plísním.
„Celá řada pracovníků Národního památkového ústavu spojuje například program Zelená úsporám s určitým nebezpečím ohrožení ochrany kulturního dědictví a dodnes činí pokusy vysvětlovat tento program jako dotační titul, který není způsobilý pro oblast památkové péče,“ říká architekt Josef Smola.
„Podnětným příkladem může být právě tato přestavba klasicistního hřbitovního domku z roku 1840 v Praze-Uhříněvsi na nízkoenergetický rodinný dům pro správce židovského hřbitova. Z hlediska zákona se jedná o kulturní památku. V rámci správního řízení bylo jak odborné vyjádření Národního památkového ústavu, tak Odboru památkové péče Magistrátu po několika pokusech souhlasné.
Mám za to, že záleží na míře kvalifikovaného a specifického přístupu ke každé památce zvlášť, a to musím podtrhnout, na určité korektnosti přístupu projektanta nebo architekta, aby ve výsledku na jedné straně uchránil památkovou podstatu stavby, ale na druhé straně do ní dokázal vložit jako naprostou samozřejmost přidanou hodnotu – nízkou energetickou náročnost, stejně jako další využitelnost stavby v rámci požadavků na současný standard bydlení.“
Příjemné klima pro život
Nakonec jsme dům navštívili v době, kdy už v něm několik týdnů bydleli mladí manželé se synem. U severozápadního štítu, vlevo od vstupní chodby, si zařídili kancelář, proti dveřím je sociální zařízení a vpravo se vchází do kuchyně s jídelnou. Odtud také vede smrkové schodiště do podkrovních ložnic.
Nájemníci jsou s životem v nízkoenergetickém domě velmi spokojeni. Porovnávat úspory s předchozím stavem není samozřejmě možné, ale pokud bude skutečnost odpovídat spotřebě energie 45 kWh/m2/rok, jakou předpokládá výpočet pana architekta a jeho týmu, budou mít ke spokojenosti další důvod.
V závěru dejme slovo architektu Smolovi: „Projektování nízkoenergetických a pasivních domů, ať už jde o nové stavby nebo rekonstrukce, vyžaduje nejenom očekávanou výtvarnou potenci, ale i velkou a praktickou znalost v oblasti stavební fyziky a v souvisejících technických oborech. Existuje celá řada architektů, kteří jsou v podstatě poplatní pouze designu stavby, vytrhují tuto vlastnost z kontextu kvalitní architektury a už se tolik nezajímají o konstrukční, natož ekonomické řešení a provozní náklady. Ty jsou ovšem často klíčové a rozhodují o spokojenosti a ekonomické návratnosti investice pro klienta.“
TEXT A FOTO: MARIE RUBEŠOVÁ A ING. ARCH. JOSEF SMOLA
Kulturní památka v nízkoenergetickém standardu
Kulturní památka v nízkoenergetickém standardu
