Jizerka


Zveme vás na zimní procházku do Jizerských hor, přesněji na Jizerku. Není jen rájem běžkařů – je to okouzlující horská vesnice, jistě nejkrásnější v celých Jizerských horách. Dojedete sem dobře přes Železný Brod i přes Jablonec nad Nisou.

Osada je rozložena v mělké široké kotlině stejnojmenného potoka a jeho přítoků – Sklářského, Safírového a Hlinitého potoka. Hlavní dominantou celé vysoko položené horské kotliny je vulkanický kužel Bukovec (1004,9 m), chráněný jako přírodní rezervace.

Dolní část osady se starou pilou (vlevo) a bývalou školou (vpravo). Za ní vulkanický kužel vrchu Bukovec

Od safírů ke sklu

Jizerka patří mezi raně novověké osídlení nehostinných poloh Jizerských hor. Za první bezpečnou zmínku o existenci osídlení lze považovat česky psanou informaci z roku 1539 o Jizerní louce za Bukovcem. V náplavech Safírového potoka, jak naznačuje samo jeho jméno, se zhruba od 16. století rýžovaly drahé kameny.

V první polovině 16. století zde stály patrně jen dřevařské či hornické domky, patřící k panství hradu Návarov (v rukou Smiřických). Ojejich existenci víme jen díky tomu, že na toto území vznášeli soudní nároky též Biberštejnové, majitelé frýdlantského panství. Okolnosti sporu byly zřejmě dosti dramatické, neboť poddaní Biberštejnů osadu vypálili. Ostré spory o horské území dál pokračovaly. Jejich hnací silou byl jistě mimo jiné zisk z rýžování drahých kamenů. Roku 1591 bylo celé území přikoupeno k Frýdlantu. K roku 1679 zde stálo sedm domů. Roku 1848 jich už bylo 27 a v rozvíjející se vsi žilo 166 obyvatel. Na počátku 20. století se jejich počet přiblížil čtyřem stům. Velký význam pro rozvoj osídlení měla hlavně sklářská huť, nově zřízená roku 1827 rodinou Franze Antona Riedla z Antonínova.

Panský dům čp. 20 je patrová stavba s roubenými obedněnými stěnami a věžičkou v hřebeni šindelové střechy

Stejně nestálé jako osídlení bylo i jméno osady. Dříve převažovala pojmenování Malá Jizera či Jizerské domky, někdy se užívalo též jména Bukovec pro celou osadu. V první třetině 19. století se ujalo jméno Vilémova výšina podle Viléma Clam-Gallase, majitele frýdlantského panství, přičemž jméno Malá Jizera, nebo Jizerní louka se užívalo nadále jen jako zeměpisný termín.

Technická architektura

Pozdnímu vzniku a horské poloze odpovídá i půdorys osady. Zástavba je tvořena jednotlivými domky, roztroušenými bez zřetelného řádu na rozsáhlé protáhlé lesní mýtině. Osou louky i celé osady je potok Jizerka. Na jihovýchodním konci vsi na úpatí Bukovce stála hájovna a u ní na vyvýšeném místě několik chalup. Šlo patrně o nejstarší část osady, uprostřed níž vznikla sklářská huť se správcovským domem.

Architektonickou dominantou rozlehlé vsi je bývalá sklárna s „panským domem“ rodiny Riedlů (čp. 20). Usedlost je tvořena patrovým obytným stavením, krytým šindelovou střechou s věžičkou v hřebeni. Jeho stěny jsou roubené, obedněné. Dům byl postaven roku 1829. Jižně od panského domu stávala první sklářská huť, jejíž pozůstatky jsou v terénu dosud dobře patrné (sklo se v ní tavilo do roku 1886). Druhá, dodnes zachovaná sklárna (čp. 16) byla postavena roku 1866 severozápadně od panského domu. Mohutná budova má charakteristické bazilikální uspořádání hmot s nízkými střechami, stěny jsou vyzděné z mohutných neomítaných žulových balvanů. Tato huť pracovala až do roku 1911.

Skromné stavení původní školy čp. 43 dnes slouží jako malé muzeum

Další bývalou technickou stavbou je pila čp. 9 a 34, situovaná u potoka severovýchodně od panského domu. Dochovalo se zde několikrát upravované a rozšiřované obytné stavení s roubenou světnicí a obedněnými stěnami.

Mezi panským domem a pilou stojí bývalá škola čp. 43, přízemní budova s obedněnými stěnami a zděným středním dílem. Dnes slouží jako muzeum, v němž je expozice věnovaná převážně proměnám Jizerských hor.

Nedaleko bývalé školy stojí známá horská bouda Pyramida č. e. 1004 (původně brusírna skla, později hostinec). Jméno získala podle sousedního kamenného pomníku – Pyramidy. Složitý půdorys domu je výsledkem postupného vývoje, během něhož byl původní dům s roubenou obedněnou světnicí a polovalbovou střechou doplněn přístavky, zejména patrovým křídlem se zvoničkou v hřebeni střechy (roku 1927).

Nejhezčí osada hor

Kamenná budova nové sklárny čp. 16 s bazilikálním uspořádáním hmot

Dnešní horská osada je tvořena zástavbou sklářských a dřevařských domů, patřících k několika generacím lidové architektury. Starší domy mají roubené světnice se zápražím, mladší jsou často rovněž roubené, ovšem s nižšími vaznicovými krovy. Společným rysem obou těchto generací domů je svislý bedněný obklad – deštění stěn, chránící obytné konstrukce domu před extrémními klimatickými vlivy.

Patrně nejpopulárnější lidovou stavbou Jizerky je tzv. Hnojový dům čp. 8 na severozápadním konci osady, proslavený díky svému svéráznému majiteli Gustavu Ginzelovi (dnešní stavba je ovšem kopií původní, poškozené požárem v roce 1995). Hodnotný je sousední dům čp. 41 s roubenou světnicí. V sedle pod Bukovcem je situována bývalá hájovna čp. 4 – částečně roubený objekt s obedněnými stěnami. Také dům čp. 15 patří k lidovým stavbám starší generace. Jeho současná podoba je ovšem výsledkem mladších stavebních úprav.

K dalším příkladům zdejší dřevěné zástavby patří poloroubené obedněné domy a chalupy čp. 11, 24, čp. 26 (Pešákovna), čp. 29, 31 (Jeřábkovna), čp. 32 a 33 na západním konci osady, a dále čp. 35, čp. 37, 44 a č. e. 1000, 1001, 1003, 1006, č. e. 1009 a č. e. 1010. Některé objekty jsou nověji upravené.

Známá horská chata Pyramida, původně brusírna skla, získala jméno podle sousedního kamenného pomníku. Stavba upoutá i malou zvoničkou v hřebeni střechy

V období po druhé světové válce se Jizerka stala jedním z center individuální horské rekreace. Díky tomu byla většina staveb zachráněna pro rekreační využití, i když zástavba zejména ve střední části vsi přece jen poněkud prořídla. Vesnice naštěstí nebyla narušena necitlivými adaptacemi či velkokapacitními novostavbami.

V současné době představuje Jizerka bezesporu nejlépe dochovanou a také nejkrásnější osadu Jizerských hor. V roce 1995 se proto plným právem stala vesnickou památkovou rezervací.

TEXT A FOTO: ING. ARCH. JAN PEŠTA


Komentáře

Napsat komentář