K čemu je dobrý šindel


Při práci se šindelem je vhodné používat tenké pozinkované či kadmiové hřeby

Štípaný nebo řezaný šindel je staletími prověřená střešní krytina. Díky svým skvělým vlastnostem a originálnímu vzhledu však může šindel dobře sloužit i jako dekorativní a praktický obklad.

Nejdříve trochu historie. Šindel, ostatně jako celá řada dodnes používaných stavebních materiálů a technik, vznikl do značné míry z nezbytnosti. Ve výše položených horských a podhorských oblastech ho lidé začali před staletími používat kvůli nedostatku surovin na doškovou krytinu. Postupně se ukázalo, že má oproti doškové střeše celou řadu výhod, takže ji začal nahrazovat i v oblastech níže položených, zvláště na bohatších zemědělských usedlostech. Vítězil především kvůli tomu, že byl lehčí, dobře těsnil a vykazoval až šedesátiletou životnost. Na jeho výrobu se tak začali specializovat řemeslníci. Používání šindele se velmi rychle rozšířilo nejen na střechách, ale například i při ochraně návětrných stran roubených stěn či štítů.

Štípání i řezání

Na balících šindelů připravených k odvozu je dobře patrný způsob jejich spojování na pero a drážku

Šindele určené speciálně pro obkládání stěn neexistují, lze se nicméně setkat s náhražkami, které nesplňují parametry střešního šindele, ale je možné použít je na obkládání svislých ploch bez nároků na vodotěsnost takového obkladu. Falešný šindelový obklad tedy můžeme vyrobit z nejrůznějších odřezků a prkének a nechat se pak při obkládání inspirovat strukturou klasické šindelové střechy.
Originální štípaný šindel je zhruba patnáct milimetrů silná destička o šíři osm až patnáct centimetrů a délce padesát až šedesát centimetrů. Do konečného tvaru se opracovávala pořízem. Šindele se tradičně vyráběly z dobře štípaného dřeva s co nejmenším množstvím suků a výrobci začali brzy preferovat zejména smrkové dřevo. Výroba šindelů řezáním se brzy ukázala jako rychlejší a jednodušší, nicméně klasické štípané šindele jsou především na střechách nenahraditelné. Oproti řezaným mají až trojnásobnou trvanlivost, což je dáno tím, že štěp jde po třísce a saje vodu méně než šindel řezaný, jehož řez jde přes léta.
Firma Purmann, která je jedním z dodavatelů šindelové krytiny na českém trhu, dělí své produkty podle tradičního způsobu používání v Čechách a na Moravě. V Čechách převažoval štípaný šindel, spojovaný na pero a drážku, které do sebe při montáži zapadají a vytvářejí těsný spoj na svislé spáře šindele, podobně jako u palubek.
Na Moravě a v Beskydech se pak při výrobě šindele rozšířil takzvaný alpský styl štípání šindelů z modřínového pomalu rostoucího dřeva. Na takto naštípaných šindelích se upravovala spodní hrana seříznutím do roviny.
Na střechy se zakřivenými plochami se používaly šupiny, tedy šindele o délce dvacet až čtyřicet centimetrů, dole zaoblené. Plocha z tohoto typu šindele se skutečně podobá šupinaté rybí kůži a vytváří dekor, který lze využít i při obkladech.

Jak se šindelem pracovat

Kratší šindele se zakulacenými konci, takzvané šupiny, jsou při použití pro obklad velmi dekorativní

Přestože se šindele tradičně využívaly jako střešní krytina a jejich použití pro obklady zdí, stěn a štítů bylo až druhotné, najdeme inspiraci pro šindelové obklady v lidové architektuře v Čechách, na Moravě i v mnoha dalších evropských zemích, například na Slovensku, na Ukrajině či v Rumunsku. Imigranti pak tuto technologii přenesli do USA a právě v Americe je využívání šindelových obkladů například na fasádách dřevěných domů tradičně velmi rozšířené. Včetně postupného nahrazování dřeva plastovými profily, napodobujícími strukturu šindelového obkladu.
Tradičně se šindel přibíjel na latě s přesahem deset až patnáct centimetrů. Na střechy se používalo jednoduché a dvojité krytí a jednotlivé šindele se přibíjely pozinkovanými hřeby, které se dnes nahrazují také hřeby kadmiovými.
Technologie obkladů se přitom nemusí nijak zásadně lišit od tradičního způsobu kladení šindelů na konstrukci střechy. Je však jasné, že pokud je šindel používán jako materiál k obkladu stěn, nebude vystavený tak extrémním nárokům, jako střešní krytina. U obkladů se tedy můžeme nejnáročnějším technologiím vyhnout, ale pro inspiraci může léty prověřený způsob posloužit více než dobře.
Šindel o délce 50 centimetrů zakládáme přes sebe po 40 centimetrech. Přesah je tedy deset centimetrů, někdy se nechával až patnáct centimetrů. Na střechy hospodářských budov či chudších stavení se používala jedna vrstva, která ovšem někdy propouštěla vodu. Většinou se tedy kladly šindele dvojitě, ať už na řídké laťování (na dvě latě) nebo na husté (na tři latě). V případě hustého laťování byl přesah osm až deset centimetrů. Obtáčení šindelů kolem nároží a úbočí se dosahovalo přitínáním šindelů na straně ostré hrany do klínovitého tvaru. Této poměrně náročné technologii se však lze u obkladů stěn vyhnout.
Stejně jako u střech je i v případě venkovních obkladů důležité šindele správně naimpregnovat. Václav Hájek doporučuje v publikaci o opravách a úpravách lidových stavení šindele máčet čtyřiadvacet hodin v chemikálii na bázi mědi (modré skalici či Wolmanitu) a před kladením natřít Boralitem či Bochemitem, aby se nasáklá impregnační chemikálie nevyluhovala dešťovou vodou.
Firma Purmann pak například u modřínových šindelů nepovažuje impregnaci za nutnou kvůli vysokému obsahu pryskyřice, u smrkových šindelů pak vedle Wolmanitu, Bochemitu či Karbolinea doporučuje nátěr horkou přírodní lněnou fermeží.

 www.purmann.cz, www.cedraz.cz, www.sponasro.cz

TEXT: RICHARD GURYČA
FOTO: SHUTTERSTOCK, ARCHIV FIREM


Komentáře

Napsat komentář


Šindel musí být štípaný jen z kvalitního pomalu rostoucího dřeva. Strom rostlý pomalu má letokruhy blíže u sebe, čím hustší letokruhy, tím kvalitnější šindel. Při dlouhodobém působení vody a slunce dochází mezi jednotlivými letokruhy k erozi dřevní hmoty. U šindelů platí tato přímá úměra: čím jsou léta dál od sebe, tím hlouběji je nepřízně počasí nahlodávají. Řídký šindel má proto velmi sníženou trvanlivost. Stromy na výrobu šindele musí být z pomalu rostlých stromů, s daleko posazenými přesleny, které se při štípání netočí a nezaštipují se.

www.purmann.cz