Jak stavět roubenku bez chyb


Dřevěný dům vyzařuje hřejivou atmosféru a dobře souzní s venkovskou krajinou

Dřevo je stavební materiál s mnoha jedinečnými vlastnostmi. Ty je však při stavbě roubeného domu třeba respektovat, abychom se vyvarovali možných negativních vlivů na konstrukci domu.

První zásadní vlastností je fakt, že dřevo jako původně živá hmota významně mění některé své parametry během prvních let po vytěžení. Způsob těžby a zpracování dřeva ihned po těžbě má výrazný vliv na kvalitu materiálu. Nejběžnějším materiálem je pak dřevo jehličnaté.

Výběr materiálu

Pro stavbu roubených domů bychom měli materiál vybírat poměrně obezřetně, především pak pro některé prvky stavby. Napadení dřevokazným hmyzem a houbami patří mezi snadno odhalitelné vady dřeva, horší je to s odhalením vnitřního poškození, ať už během růstu stromu nebo při kácení.

Typickým problémem je zkroucení dřevních vláken. U většiny stromů dochází k přirozenému kroucení vláken – zřídka k jemnému levotočivému, ve většině případů k jemnému pravotočivému. Vlivem větru nebo pádu stromu při těžbě však může dojít k výraznějšímu zkroucení nebo dokonce popraskání dřevních vláken. Taková dřevní hmota pak není pro stavbu kvalitní roubené stavby příliš vhodná.

Z čeho stavět

Příprava roubené stavby mimo staveniště. Nejvhodnější je stavbu připravit v kryté hale

Vzhledem ke snadnějšímu zpracování vlhkého dřeva se roubené stavby stavěly a stále ještě ve většině případů staví z čerstvého dřeva, i když zvýšená vlhkost znamená také jeho vyšší hmotnost. Za lepší materiál se považují lepené hranoly. O jeho vlastnostech pro roubené stavby však lze diskutovat, neboť lepený hranol je vyroben ze dřeva o určité vlhkosti a při zpravidla konstantní teplotě. Dřevo v roubené stavbě je vystaveno venkovním teplotním změnám na jedné straně a relativně stálé teplotě uvnitř stavby. I u lepených hranolů tak dochází k praskání a rozměrovým změnám. Výhodou lepených předsušených hranolů tak zůstává pouze menší sesedání stavby v prvních letech.

Sesedání stavby

Sesedání roubené stavby je dvojí: jednak v důsledku sesednutí technologických spár a druhé v důsledku výše zmíněného vysychání. Jedná se o neopomenutelnou vlastnost při stavbě roubeného domu. Uvědomit si musíme, že sesedání není rovnoměrné – tedy nejvyšší trám ve stěně se posune o největší vzdálenost, zatímco základový trám v podstatě vůbec. Pokud si necháváte stavět dům dodavatelsky, je z těchto důvodů vhodné nešetřit na stavebním dozoru, ovšem na dozoru, který má prokazatelné zkušenosti se stavbou roubených domů. Stejně tak projektant stavby by měl mít prokazatelné zkušenosti s roubenými stavbami. Jinak může vaše stavba obsahovat prvky, které budou na roubené stavbě jen velmi těžko realizovatelné.

Založení stavby

Pro roubenou stavbu je potřeba dodržet především maximální rovinnost základových pasů. Problémy nastávají až při výběru hydroizolace, radonové izolace a v konstrukci styku základového trámu s betonovým základem. V zásadě lze postupovat dvěma způsoby. Buď položit izolaci na celou plochu desky a zalít betonem, aby při stavbě nedošlo k poškození izolace, nebo položit izolaci jen pod obvodové zdi a po dokončení hrubé stavby izolaci napojit po celé ploše.

Spáry v roubení se dodatečně utěsňují, nejlépe ovčí vlnou

V oblastech s větším výskytem radonu se používá jako izolace nopová fólie, která umožňuje lepší odvětrávání a zastupuje jak roli izolace radonové, tak hydroizolace. Její položení je však poměrně problematické zvláště na větších plochách, protože nopová fólie je značně vlnitá, mění své rozměry s teplotou a obtížně se navazuje především po délce.

V případě roubeného domu je potřeba se rozhodnout, zda použijeme základový trám, nebo zda první řadu nahradíme tvárnicemi. Použití základového trámu zvyšuje tuhost konstrukce domu, ovšem posouvá dveřní otvory o výšku celého trámu vzhůru. Jako lepší řešení se ukazuje položit na hydroizolaci základovou vrstvu tvárnic.

Detail spojení konstrukce s podezdívkou. Je velmi důležité na těchto spojích neudělat chybu

Zásadní je otázka styku prvního trámu s kamenným základem. Dřevo má zcela jiné vlastnosti než tvárnice či beton. Rozhraní betonu a dřeva bude náchylné ke kondenzaci a zatékání vlhkosti, navíc základové trámy jsou nejvíce vystaveny dešti a odstřikující vodě. Jako základové trámy je tedy vhodnější použít odolnější dřevo – v případě stavby z jehličnatého dřeva například modřín, který je navíc položen na dubových špalících o dostatečné ploše (min. šířka 12 cm). Dub je nejlépe vlhku odolávající u nás rostoucí dřevo. Mezeru mezi trámem a základovými tvárnicemi je pak nejlépe, na základě zkušeností ze starých roubenek, vyplnit vápennou maltou, která tvoří dobrý přechodový prvek mezi dřevem a např. betonem. V ideálním případě by pak základový trám měl mírně přesahovat přes základy, aby voda z trámu mohla odkapávat na zem a nezatékala pod trám.

Typ roubení

Velmi podstatné pro konstrukci a vzhled roubenky je typ zvoleného roubení. Plátování s hákem vytváří charakteristické přesahy hlavic v nároží, což je vzhledově zajímavý prvek, ale nepřináší podstatné výhody. Je méně pracné, než historií prověřené a asi nejlepší rybinové roubení.

Nevýhodou plátového roubení je především to, že v důsledku seschnutí dřeva se ve spojích otevřou obtížně zaizolovatelné „fuky“. Na to je potřeba myslet již při konstrukci roubení a do spojů vkládat expanzní izolační materiál jako např. expanzní pásky. Vzhledem k tomu, že při manipulaci s těžkými kládami může dojít ke strhnutí pásků, je potřeba jich do místa roubení vkládat vícero. Výška expanze by měla být minimálně 12 mm.

Expanzní izolaci je lépe vkládat i do rybinového roubení. Správně provedené rybinové roubení je však samosvorné. Nesmí se ale spojovat kolíky v místě vlastního roubeného spoje, jak je to občas vidět na stavbách některých firem. Kolíky by se měly používat pouze ke zpevnění stěn. Za nevhodné považuji vyřezávání konstrukce spoje pouze běžnou řetězovou pilou. Řetězová pila je poměrně nepřesný nástroj. Lepší je používat například elektrickou ocasovou pilu a dláto.

Sesazení trámů

Ukázka napojení roubené konstrukce na podezdívku z kamenů

Trámy stěn lze podélně sesazovat tzv. na sraz nebo s mezerou (spárou), která se musí vyplnit. Dříve se spára nechávala v podstatě volná a vyplňovala se mechem a zamazávala vápennou maltou. Dnes se ve spáře nejčastěji používají různé konstrukce s perem a drážkou. Sesazení na sraz bez pera je zřejmě nejméně vhodný způsob. Vlivem sesychání a kroucení mezi trámy s největší pravděpodobností vzniknou mezery a roubená stěna i spoj má při takovém sesazení nejmenší tuhost (je potřeba vybrat největší množství materiálu v místě spoje). Při vkládání per je možné buď pera udělat viditelná, pak již trámy nejsou na sraz, nebo pera celá zafrézovat. Možností konstrukcí je v tomto případě mnoho. V každém případě, pokud se trámy nesesazují na sraz, je potřeba trámy prokládat špalíky o výšce odpovídající viditelné části pera v rozestupu maximálně jeden metr.

Průřez trámů stěn

Dřevo je v podstatě čistý izolant s velkou nosností, nicméně vzhledem k obsahu vlhkosti nepostrádá i vlastnosti akumulační. Obecně se za výborné považují izolační vlastnosti stěny ze dřeva tloušťky 30 cm, nejčastěji se dělají v tloušťkách od 20 cm, bez jakékoli další izolace (porovnejte například s tvárnicemi).

U roubených staveb však největší problém s tepelně izolačními vlastnostmi způsobují mezery v roubení kolem stavebních otvorů a samotné otvorové výplně. Nežádoucí je otvírání puklin v trámech ve směru z venku dovnitř. Snižuje se tím tepelný odpor stěny a usnadňuje proniknutí dřevokazného hmyzu – mimochodem zde je dobře vidět, že prosté natření trámů chemickými prostředky nemůže přinést 100% ochranu dřeva proti dřevokaznému hmyzu.

Kvůli praskání dřeva je vhodné zvolit obdélníkový průřez trámů s delší stranou napříč stěnou, protože trámy ve většině případů praskají po delší straně. Trámy je vhodné uprostřed této strany podél celé délky naříznout motorovou pilou do hloubky 2 až 5 cm, čímž dojde k uvolnění napětí ve dřevě a případně k řízenému prasknutí v místě řezu.

Stojaté prvky

Pokud ve stavbě roubenky dochází ke kombinaci stojatého a ležatého dřeva, nebo dokonce dřevěných a zděných či kamenných stěn, je nezbytné vyřešit chování těchto prvků během sesedání stavby. V případě kombinace roubené a zděné části stavby se jedná o otázku velice složitou, protože buď je potřeba roubenou část stavby zvedat a podkládat nebo umožnit snížení stavby i ve zděné či kamenné části. V případě dřevěných sloupů je potřeba tyto umístit na šroubovací patky a tyto pravidelně povolovat.

Kombinaci dřevěných stojatých a roubených prvků je nutné se při stavbě vyhnout

V zásadě lze tedy doporučit maximálně eliminovat stojaté (dřevěné) prvky v kombinaci s roubenou stěnou. Problémem ovšem zůstávají otvorové výplně – tedy okna, dveře a příčky. Kolem oken a dveří je potřeba do stěny zapustit trámky, se zádlaby nahoře i dole. Trámky musí mít možnost relativně volného pohybu nahoru a dolu v této dřevěné kolejnici. Otvorové výplně se musí udělat o mezeru na sesedání menší, než je velikost otvoru.

Vnitřní příčky je pak nejlépe provést gravitační z tvárnic, v horní části s dilatační mezerou, překrytou například sádrokartonem, který se posune přes příčku dolů. Problémem je i návaznost vnitřních příček na srubovou stěnu, neboť ta není a nikdy nebude rovná. Proto je dobré příčku zapustit do stěny. Stojaté prvky nesmí být spojeny se sesedající se roubenou stěnou napevno.

Podlahy v patře

Vyrovnávání podlah v patře je záhodno odsunout na nejzazší možný termín, především pak po položení těžké střešní krytiny. Ta totiž způsobí první velké sesednutí stavby – především technologických spár.

Izolační materiál

Dnes se běžně používají především minerální a skelné vaty, které však mají řadu nepříjemných vlastností. Zajímavou alternativou je ovčí vlna. Samozřejmě má jiné neduhy – například menší požární odolnost, možnost napadení biologickými škůdci a vyšší cenu. I kdybyste se přece jen rozhodli pro minerální izolace, ovčí vlna je jediným a nejvhodnějším materiálem k dodatečnému utěsnění spár v roubení.

Technologické přestávky

Dobře provedená roubená stavba, nevyžaduje (kromě základů) výraznější technologické přestávky. Naopak vzhledem k náchylnosti dřeva na působení vlhkosti a slunečního UV záření je vhodné konstrukci celé stavby sestavit nanečisto v hale. Na výsledném staveništi je pak stavba již rychle sestavena.

Dřevo je pro stavbu domu jedinečné, ale je třeba respektovat specifické vlastnosti tohoto materiálu

Tento způsob stavění roubenek umožňuje vyřešit i jeden závažný problém – vedení elektrických a jiných rozvodů. Pokud nechcete do stěn dodatečně frézovat drážky či tahat kabely skrz různé škvíry a obložení, je možné po určení umístění zásuvek a vypínačů stěny během finální montáže do potřebné výše provrtat a buď přímo protáhnout kabely, nebo alespoň vodicí lanka pro protažení kabelů.

Tmelení

Jediná vhodná technologická přestávka je právě před tmelením, amůže trvat i dva roky. Tmelení roubené stavby by mělo být její nedílnou součástí. I když je dřevo dobře tesařsky svázáno a celá stavba provedena s maximální precizností, nelze zcela zabránit jak praskání trámů, tak vzniku spár v roubených spojích nebo vmístech prvků procházejících stěnou zevnitř ven. Takováto místa je potřeba přetmelit. Pro tmelení roubenek jsou dostupné speciální „srubové“ tmely. Při tmelení větších spár je vhodné pamatovat na tzv. dvoubodové pravidlo a pro utěsnění spáry nejdříve použít tmelařskou šňůru, teprve potom spáru přetmelit.

TEXT: ADAM PŘIBYL
FOTO: AUTOR, ALEXANDR JANOVSKÝ, MARTINA LŽIČAŘOVÁ, ZDENĚK ROLLER A PETR ŽIVNÝ


Komentáře

Napsat komentář

TESAŘSKÉ SPOJE

Tesařskými spoji mohou být spojovány trámy i další dřevěné prvky (sloupky, šikmé pásky, ližiny, vaznice, krokve, hambalky, vzpěry či ztužení). Spoj na sraz, ozub nebo pero a drážku představuje pouhé přiložení dřevěných prvků k sobě. Nejčastěji se jedná o prkna použitá na záklop stropu nebo bednění štítu. Spoje tohoto typu obvykle nevyžadují náročné tesařské opracování styčných ploch a v případě použití na prknech se jedná spíše o práci truhlářů než tesařů pracujících s jinými nástroji. Trámy roubených stěn jsou na nároží stavby spojovány nejčastěji vazbou na rybinu nebo na zámek. Mezi tradiční tesařské spoje rámových konstrukcí (hrázděné stěny, krovy, podstávky a další) náleží plátování, čepování, sedlání či kampování. Vedle vlastního tvaru jsou tesařské spoje zpravidla jištěny dřevěnými kolíky, později se užívají též tesařské kramle a ocelové svorníky se závity a matkami.

www.lidova-architektura.cz