Jak omítnout zeď


Znalost tradičních postupů omítání se majitelům chalup určitě vyplatí. Chce to trochu cviku a pak se při opravách či dostavbách obejdete bez zedníka.

S omítáním nově postavených zdí začněte, až když zdivo sedne a malta ztvrdne. Předčasné omítnutí by zabránilo přístupu vzduchu a vyzrání zdicí malty. Maltu na omítání rovnoměrně rozmícháte ve stavební míchačce, do které nejprve nalejete 60–70 procent potřebného množství vody. Pak přidejte vápno, cement, případně univerzální pojivo (Multibat PLUS, Profimalt), nechte zhruba minutu míchat a poté přidávejte písek v příslušném poměru. V míchačce lze rozmíchat i hotové sypké omítkové směsi.

Tradiční postup omítání

Maltu nabírejte lžící ze zednické naběračky a nahazujte na zeď. Uvolněte zápěstí, je třeba získat zručnost při správném „švihu“ ruky tak, aby malta ulpěla na podkladu, ale nerozstřikovala se při nárazu na podkladové zdivo. Příliš tuhá konzistence malty, která dělá na zdi „koláče“, není vhodná, stejně jako příliš řídká omítka, která po zdi stéká.

Zkušení zedníci umí nahazovat omítkovou maltu i přímo ze zednické naběračky. Je třeba mít správnou konzistenci malty, která musí být zároveň dostatečně mastná. Nahazuje se podobným švihem jako lžící. Jádrovou (základní) vrstvu omítky nahazujeme ve směru zdola nahoru. Abychom docílili roviny, připravíme si omítníky, podle kterých se pak omítka stahuje latí. Jako omítníky poslouží speciální k tomu určené výrobky, tenké laťky nebo pevné dráty, které se upevní na podklad na nahozené omítkové terče vyrovnané podle vodováhy a olovnice.

Omítka se hned po nahození strhává latí, kterou po omítnících pohybujeme zdola nahoru a zároveň střídavě do stran. Lze použít v podstatě jakékoli prkno, ale lépe se pracuje s hliníkovou stahovací latí. Je lehčí, snadněji se čistí a nezanáší se zbytky malty, které pak způsobují ve strhávané vrstvě nerovnosti.

Strženou omítku zatáhneme kovovým hladítkem. Případné nerovnosti dorovnáme omítkou, kterou rovněž natahujeme kovovým hladítkem. Včas vyspravíme i spáry po omítnících, které opatrně vyloupneme z čerstvé omítky. Hlubší spáry nahodíme a zatáhneme hladítkem, mělké spáry postačí natáhnout omítkou z hladítka a obloukovým pohybem zatáhnout.

Hůře přístupná místa (např. pod okenními plechy při rekonstrukci vnějších omítek, rohy atd.) vyspravíme a dohladíme pomocí zednické lžíce dříve, než vrstva omítky zavadne. Chce to jistou praxi a kvalitní (ne příliš tenkou) zednickou lžíci bez ostrých rohů.

Jak na vnitřní omítky

Interiéry se začínají omítat od stropu, teprve poté omítáme stěny. Při klasickém postupu omítání nejprve nahazujeme jádro. Rovinu a správnou tloušťku zajistíme pomocí omítníků.

Nejprve nahodíme omítkové terče, vzdálené svisle i vodorovně přibližně 120 až 150 centimetrů, silné zhruba 1,5 cm a o průměru 20 až 30 cm. Pomocí olovnice a vodováhy je srovnáme na stejnou tloušťku a do roviny, výchylky opravíme ubráním nebo dodatečným nanesením vrstvy malty. Vyrovnané terče spojíme omítníky. Můžeme použít i ocelové omítníky, které se upevňují hřebíky.

Vnitřní omítka se skládá z jádra a lícní vrstvy (fajnové, štuku), přičemž vrstva jádra se podle potřeby nahazuje na cementový nebo vápennocementový špric. Jádro je 10 až 15 mm silné, nahazuje se vždy od podlahy ke stropu dostatečně silným švihem, aby malta pronikla do spár a nerovností a dobře se na stěně ukotvila.

Nahozenou omítku strhneme stahovací latí a poté dorovnáme dřevěným hladítkem. Jádro se v tomto stadiu omítání nevyhlazuje do hladka. Odstraníme omítníky a rýhy po nich zaplníme maltou a dorovnáme.

Štuk o síle asi 2 mm se natahuje na zatvrdlou vrstvu jádra, vyhladí se hladítkem a pak ho lze buď dohladit kovovým hladítkem, nebo „zapucovat“ plstěným nebo pěnovým hladítkem za průběžného kropení stěny štětkou.

Hrany se dělají podle rovného prkna, které přichytíme na stěnu zednickými háčky nebo skobami tak, aby přečnívalo o požadovanou tloušťku omítky.

Omítání stropu

Klasický postup nahazování stropu s rákosem nebo pletivem se dělá tak, že první nahozená vrstva je tenká a pro její rychlé zavadnutí se přidává do omítky sádra nebo cement. Na zatuhlou vrstvu se nahodí 10 mm jádra. Až poté se dělá přechod mezi stropem a stěnami, který může tvořit napojení ostrými hranami nebo půlkruhovým fabionem.

Využijte staré postupy

Cementová omítka uzavře vlhkost ve zdivu, které se pak může začít rozpadat. Máme-li ve starém domě cementové omítky, je nejlepší je odstranit a pak nechat zdivo dokonale vyschnout.

Vápenná omítka je prodyšná. Staré vápenné omítky tedy můžeme nechat na stěnách, oklepeme pouze nesoudržné a vydrolené partie. Jestliže omítka na poklep duní, neznamená to ještě, že se musí odstranit. Pokud je celistvá, může se ponechat.

U venkovních omítek se při rekonstrukcích používá nastavená omítka s malým podílem cementu. V ideálním případě použijeme dobře uleželé vyhašené vápno. Písek je vhodný spíše hlinitý. Zdivo očistíme od cementových omítek, případně vyškrábneme spáry. Špricujeme vápennocementovou maltou, ne čistě cementovou. Prohoz musí tvořit na stěně pouze řídké krupičky, ne souvislou vrstvu.

K dosažení autentické „chalupové“ atmosféry je někdy dobré rezignovat na moderní postupy a vrátit se ke klasickým zednickým metodám. Což znamená nahodit nerovnou zeď takzvaně „z ruky“, bez omítníků, vodováhy a strhávání latí, takže omítka kopíruje nerovný průběh stěny. Zpracuje se dřevěným hladítkem, pod stropem se udělá (např. pomocí pivní lahve) fabion (oblý přechod), zakulatí se i všechny rohy.

text: Richard Guryča
foto: Autor, Karolína Némethová, Martina Lžičařová a Cemix

Jak omítnout zeď


Komentáře

Napsat komentář