Viděli jsme cestou XCVII.

Obě stavby jsou z východu Čech. První jsme objevili nedaleko Třebechovic pod Orebem, druhou kousek od Vrchlabí.

Stálo by za to přepěnit bránu jemným štukem, který by kámen ochránil

Barevně sladěný dům

Jde o dost dlouhou stavbu, proto majitelé ponechali část, kde byla stodola nebo chlévy, bez omítky. Kámen na bráně, kterou kdysi jistě chránila omítka, je také odhalený, což není dobře. Spáry vyschnou, pak zmoknou, nasáknou vodu, která se v mrazu roztahuje – a po třiceti čtyřiceti takových cyklech se kameny rozpadnou. Povrch je možné přepěnit jemným štukem, který je ochrání. A efektní vzhled zůstane.
Barevnost stavby je krásná. Béžovou omítku zdobí bílé šambrány a římsa, dobře se k ní hodí i rezavě vínová střecha z bobrovek, na níž jsou pěkné komíny. Není vyloučeno, že je dům zateplený. Ostění jsou dost hluboká a korunní římsa až příliš mohutná. Takové bombírování (vypouklost profilu) by bylo složité táhnout zednicky, z omítky. Také klenák u šambrán je moc velký. Škoda, že majitelé nezvolili okna se subtilnějším členěním. Bylo to hezčí a v místnosti bylo mnohem více světla.
Na omítce není ani stopa po vlhkosti. Pod kačírkem po obvodu je zřejmě drenáž. Dům je suchý a navzdory drobným výhradám vypadá velmi dobře.

Na stavbě převládá červená barevnost, slušela by jí třeba šedá střecha

Problémem je vlhkost

Podle ozdob na omítce i původních trojdílných oken s větracím křídlem lze odhadnout, že dům vznikl v období secese. Tomu odpovídá i omítka, tedy kombinace červené ostré a bílé hladké. Typové dveře v přístavku k uvedeným prvkům nesedí.
Hrubá omítka se někdy volí i proto, aby nebyla na domě vidět vlhkost, což tady neplatí, vlhké mapy vidět jsou. Izolace proti vodě zřejmě zcela chybí, přitom stavba je ve svahu, a když odtává sníh, jde vlhkost do zdiva. Problém může zhoršovat i dešťový svod zaústěný do země. Chtělo by to nad domem udělat rigol, vytvořit malý protisvah a odvádět vodu na druhou stranu. Stavba asi není podsklepená, stálo by za to uvažovat o odvětrání podlahy pomocí tvarovek iglú.
Pokud jde o barevnost, škoda, že se majitel neinspiroval jemností barev Muchových secesních plakátů. Sem by se hodila třeba šedobéžová nebo jemné okry. Pak by nevadil červený nátěr hliníkových šablon na střeše. Ke skoro rudé omítce, která byla módní v baroku, by ladila spíš šedá varianta krytiny, kterou Krnap preferuje. Patro se zvednutou pozednicí je opatřeno pěkným obkladem, spáry jsou překryty bílými laťkami.

Text: Ing. Arch. Karel Doubner
Foto: Marie Rubešová

Viděli jsme cestou XCVII.