Dýšina

Rubrika: Region, Regiony a vesnice

V obci se zachovala řada tradičních usedlostí. Jsou zděné, klasicistní a vznikaly od poloviny do konce 19. století většinou na starší vrstvě roubené zástavby.

První písemná zmínka o vsi je z roku 1242, kdy ji Václav I. daroval spolu se sousedním Chrástem chotěšovskému klášteru premonstrátek. Pak náležela několika vladyckým kmenům, které sjednotil Lipolt z Oseka. Ve 14. století žilo v Dýšině 18 sedláků a byl tu kostel. Roku 1563 koupilo vesnici město Plzeň. Za třicetileté války bylo dřevo z roubených stavení tady i v okolních vsích často páleno na ohních v táborech a vesnice se vylidňovaly. Časem byly osídlovány přistěhovalci z Německa.
Hlavní obživou obyvatel této lokality u Plzně bylo zemědělství, ale od 17. století ji nabízelo i železářství zpracovávající rudu z nedalekých Ejpovic. Koncem 19. století dokonce vznikly v horomyslické části obce strojírna a armaturka.

Usedlost čp. 8 na návsi je jediná
roubenka v památkové zóně ovlivněná
tzv. lidovým klasicismem. Roubené
stěny byly před několika lety opraveny
a omítnuty

Barokní dominanta

Nejvýznamnější památkou vzniklou již za středověku je kostel Nejsvětější trojice a sv. apoštolů Šimona a Judy. Byl vysvěcen již v roce 1328, z gotické stavby se však zachoval jen presbytář. Koncem 17. a počátkem 18. století byl barokně přestavěn a rozšířen.
U kostela začíná a také končí křížová cesta. Je však mladšího data, vznikla v roce 2014. Křížová cesta je dlouhá tři kilometry a jejích čtrnáct zastavení je v podobě keramických obrázků umístěno po obci na různých podstavcích a plotech.

V usedlosti čp. 4 na jižní straně návsi je
památkově chráněná brána se zvlněným
atikovým nástavcem a kapličkovými
nikami po stranách vjezdu a branka

S úctou k památkám

V centru Dýšiny se dochovala řada staveb, jejichž vzhled ovlivnil tzv. lidový klasicismus. Fasády domů a bran zdobí řada architektonických článků, brány statků mají štítové nástavce. V roce 1995 byla tato část obce zařazena mezi památkové zóny.
Hodnotné objekty se dochovaly na návsi (náměstí Míru) a v navazující ulici V. Brožíka, která míří z návsi ke kostelu, a v ulici 5. května vybíhající z ní severně. Brožíkova ulice je pojmenována po známém malíři, jehož otec se narodil v Dýšině čp. 28. V centru rozlehlé návsi stojí bývalá kovárna z roku 1630. V jejím upraveném obytném traktu je dnes sídlo obecního úřadu.
Podle slov Karla Fouda z plzeňského pracoviště památkové péče si historické jádro obce Dýšina uchovalo pozoruhodný historický stavební fond, kterému dominují objekty vystavěné ve druhé a třetí třetině 19. století. „Nejstarší stavbou z okruhu lidové architektury je roubená usedlost čp. 8, zřejmě postavená ještě v 18. století. Dochovala se u ní také částečně dřevěná sýpka. Ukázkovým příkladem umu štukatérů a zedníků první a druhé třetiny 19. století je průčelí obytného stavení a brána dvora čp. 3.
Centrum obce si uchovalo také historií danou půdorysnou stopu. V období poslední třetiny 20. století byla sice narušena demolicemi několika statků v západní části návsi a školy, která stávala uprostřed návsi, ale i tak je Dýšina pěkným příkladem středověkého urbanismu vesnic na Plzeňsku.“

Text a foto: Marie Rubešová