Betlémy Jarmily Haldové


Jsou veselé, barevné a někdy v nich vystupují i naši současníci. Nebo třeba dva kluci, kteří tahají kozu za ocas.

Vyznění venkovského betlému, situovaného do idylických časů 19. století, podtrhují expresivní barvy

Narození děťátka je zázrak, i kdyby to nebyl zrovna malý Ježíšek. Příběh jeho zrození je tak nosný, že jej po celá staletí lidé stále rozvíjejí, ať už jsou křesťané, nebo ne. Udělat betlém je totiž pro řezbáře či výtvarníka lákadlo: kdo by si nechtěl velké téma zkusit po svém? Proto je u nás i ve světě pořád spousta betlémářů. Navíc je to pozitivní práce: postavičky u jezulátka se radují a chtějí se o svoji radost rozdělit.

Vyřezat kováře, znamená dát mu to správné nářadí, oblečení a fortelné kladivo

Někteří tvůrci prověřují působivost netradičního materiálu. Vyrábějí betlémy ze šišek, sádry, vaty, koudele i hadrů, malují je na kameny či tesají do skal. Zajímavým jevem jsou moderní betlémy. Například v Německu existuje obří betlém prostírající se na 64 m2 s Alpami i s horolezci, v lese loví císař Franz Josef s císařem Vilémem, jsou tam pytláci, které právě chytli hajní a dali jim pokutu.

Některé současné tvůrce láká možnost promíchat historii se současností. Takové betlémy vytváří malířka a řezbářka Jarmila Haldová z Orlických hor.

Jak obléci figury

„Betlém se vždy přizpůsoboval době, odrážel dobové zvyky, znalosti a oblečení. Třeba postavy v tunikách na kostelních betlémech nejsou autentické, takhle se ve Středomoří v roce nula nechodilo, to je stylizace z pozdější doby,“ vypráví Jarmila Haldová. I když původně pochází z Prahy, usadila se už před mnoha lety spolu se svým manželem na chalupě v Sedloňově. Ráda pracuje se dřevem, ale ilustruje i pohádky a botanické atlasy.

Svatá rodina: v podání výtvarnice je obdařená prostotou

„První betlém jsem vytvořila v roce 1976 krátce poté, co jsme se do orlickohorského betlémářského kraje přistěhovali. V Praze jsem znala betlémy jen z kostelů, v rodinách se spíše jen vystřihovaly. Tady se však vyřezávalo vmnoha rodinách a mě místní živá tradice nadchla a dodnes mě to nadšení neopustilo. Tento rok se třeba budu na objednávku věnovat tvorbě betlému z okolí Lanškrouna. Nejdříve musím vymyslet, jak figurky obléci. Takže nejdříve začnu studovat kroje takzvané hřebečské oblasti,“ usmívá se řezbářka.

V kraji betlémářů

Při tvorbě betlému si paní Haldová půjčuje na prostudování figurky z různých lidových betlémů. Podle zkušeností výtvarnice jsou v nich figurky typově dané. Všude najdete „daráky“, svatou rodinu a pastýře. Původní lidoví tvůrci vyřezávali ze smrku; dřevo se upravovalo například vařením. Dnes se pracuje s lipovým dřevem.

„Fascinuje mne, když objevím postavičky pocházející od jednoho autora. On to vlastně býval kolektivní autor, tedy nějaká rodina. Otec třeba vyřezával hlavičky a těla, děti vyráběly ruce, někdo další je lepil a další členové rodiny omalovávali. Tyhle figurky si kreslím a snažím se prozkoumat technologii jejich výroby.“

Mnohé figurky vznikly podle fotografií

Betlémové figurky bývaly poměrně jednoduché, protože rodina jich musela stihnout vyrobit velké množství. Nicméně časem se dopracovali takové dokonalosti, že několika vrypy dokázali vdechnout pohyb nebo výraz tváře. „Je to veliká škola. Někdy vypadají jako odbyté, mají třeba nakřivo oči. Ale když takovou postavičku zasadíte do kontextu v betlému, zjistíte, že jí to propůjčilo úžasný pohyb a věrohodnost.“ Betlém s pradědečkem

Kostelní betlémy obvykle zachycují scénu zvěstování a příchod tří králů. Zato lidové betlémy byly různorodější – zachycovaly běžný život, jak jej lidé v tom kterém místě znali. Právě tento přístup řezbářku inspiroval. V Rychnově nad Orlicí tak můžete zhlédnout „soukenický betlém“, kde zachytila všechny práce od stříhání oveček až po tkaní. Pro muzeum v Novém Městě nad Metují zas už řadu let vytváří betlém sestavený z postaviček podle žijících lidí. Stále se rozrůstá.

„Děje se to tak, že za mnou přijde někdo, kdo chce svému blízkému udělat radost, tak si umne objedná jeho figurku.“ V novoměstském betlému tak objevíte místní hasiče, fotbalisty i různé řemeslníky, ale i dědy a pradědy současníků. „Jejich tváře vyřezávám podle donesených fotografií a oblékám je podle jejich profesí.“

Betlém pro botanika

Betlémy Jarmila Haldová často odlehčuje trochou humoru. Jedna z figurek domácího betlému Haldových třeba zobrazuje syny, kteří jako malí zlobili berana mrkví, uvázanou na klacku. „A já jsem je zachytila, jak oba na tom beranovi jedou a drží mu mrkev před čumákem,“ vypravuje výtvarnice.

Betlémářka také betlémy sbírá. Tenhle pochází z Latinské Ameriky

Když se před lety vrátili Haldovi z botanických studijních cest po Latinské Americe, vytvořila výtvarnice dárek k Vánocům pro manžela. Byl to kaktusářský betlém zasazený do Bolívie. Papírové postavičky přinášejí Ježíškovi jako dary samé krásné kaktusy. Dosud ho lze obdivovat v chodbě jejich chalupy.
Zdaleka však není jediný – na betlémy tu narazíte všude… Haldovi betlémy sbírají, občas nějaký vytvoří i jejich synové. A pořád se rozrůstají.

„Manžel je botanik, tak jsem mu před časem vyřezala figurku botaničky Kablíkové s chotěm, což je žena, která za národního obrození zmapovala krkonošské rostliny. Některé druhy dodnes nesou její jméno. A přidala jsem k ní i další postavu z té doby, která je mi sympatická, Magdalenu Dobromilu Rettigovou. I ona do našeho širšího regionu patří, obě dvě působily v Rychnově.“

Mlynář nosí pantofle…

Vytvořit některé figurky je prý hodně náročné, těžká je třeba přadlena s kolovrátkem… „Záleží na hustotě dřeva, z řidšího moc detailů neudělám. Na jednom z kolovrátků jsem dokonce ze dřeva udělala i řemínek, jinde jsem jej radši nahradila proužkem kůže. Baví mne dbát na všechny detaily. Například jinak vypadalo spřádání lnu a jinak spřádání vlny. Běžné venkovské oblečení se v různých krajích zas tak moc nelišilo a nástroje také ne. Ale každé řemeslo si žádalo svoje. Mlynář míval světlejší oblečení a nosil pantofle, kovář musel mít nohy chráněné pořádnými botami a potřeboval koženou zástěru.“

„Můj koníček je kromě botaniky také etnografie a folklor,“ říká Jarmila Haldová

Postavičky výtvarnice omalovává. „Neobarvené betlémy jsou také hezké, ale když je vidíte sestavené, začnou vám jednotlivé postavy splývat. Výjimky samozřejmě jsou, například třebechovický betlém. Ale i v minulosti se figurky barvily, tak se té tradice držím. Jako základ používám tempery, detaily domaluji temperou nebo vodovkami. Vyplatí se mít připraveno několik figurek a malovat je pak najednou.“

Vývoj figury začíná řezbářka kresbou ve skutečné velikosti – nejprve vymyslí postoj, který by vyjadřoval pohyb postavičky. Následuje vyřezávání. Je značně pracné – někdy trvá den i den a půl. „Nerada prozrazuji, že mě řezbařina baví, protože já ji dělám naprosto seriózně a tenhle výraz jako by moji práci zlehčoval. Asi bych řekla, že mě vyřezávání a barvení pohlcuje a naplňuje,“ přiznává výtvarnice.

TEXT: RADKA BOROVIČKOVÁ
FOTO: ZDENĚK ROLLER


Komentáře

Napsat komentář