Znáte dobře sýkorky?

Rubrika: Odpočinek na zahradě, Péče o zahradu, Zahrada

Koňadru pozná asi každý, ale rozhodně není jediným zástupcem svého rodu, s nímž se můžeme na zahradě i ve volné přírodě setkat.

Koňadry se v zahradách pohybují celoročně, ale nejvíce si pohled na ně užijeme, když na krmítku předvádějí svá gymnastická čísla. Často se k nim přidají modřinky, ale hodovat můžou přiletět i sýkory lužní, babky, parukářky a uhelníčci. Za pomoc s likvidací hmyzích škůdců, jíž se věnují i v zimě, bychom měli sýkorkám podstrojovat. Naučíme-li se je rozeznávat podle nejvýraznějších rysů, můžeme jim sestavit skladbu zimní hostiny přímo na míru.

Koňadra staví hnízdo nejraději v dutině stromu

Mláďata koňadry se hlasitě dožadují potravy

Koňadry dokážou bojovat o potravu i teritorium

Sýkora koňadra (Parus major)

Nejrozšířenější a největší evropský druh dorůstá do velikosti 13,5–15 cm, vážit může i 20 g. Má žluté tělíčko (samička je světlejší) podél hrudní kosti rozdělené černým pruhem. Hřbet je mechově zelený, modrošedá křídla zdobí tenké bílé proužky. Zpod černé masky svět pozorují černá očka nad bílými lícemi. Silným zobákem umí rozlousknout lískový ořech, ale také zabít vetřelce ve svém teritoriu.
Je částečně tažná, díky přizpůsobivosti žije téměř všude. Zpěvní part má každý sameček originální, často ho obohacuje imitací jiných ptáků. Koňadra hnízdí 2× ročně od dubna do července v dutinách stromů či budkách. Umí improvizovat, zahnízdí třeba v rouře.
Denně zkonzumuje tolik potravy, kolik sama váží, zejména hmyz včetně housenek, jež zpod kůry vyšťourává jednoduchým nástrojem – jehlicí z jehličnatých stromů.

Modřinka dokrmuje mládě, které již opustilo hnízdo

Sýkora modřinka (Cyanistes caeruleus)

Modřinka dostala jméno podle svého jasně modrého zbarvení

Drobnější sýkorka měří 10,5 až 12 cm a váží okolo 11 g. Charakteristická je pro ni jasně modrá barva na křídlech, ocase a čepičce na temeni hlavy. Bílá líčka lemuje modročerný pásek přetažený přes oko. Bříško má žluté s bílým středem a šedočerným středovým proužkem, hřbet olivově zelený. Samička se liší matnější modří na krovkách. Mladí ptáci mají hlavičku a tělíčko žlutavé, čepičku, křídla i ocas našedlé.
Je rovněž částečně tažná. Většinou trvalé páry si k hnízdění vybírají remízky, pobřežní porosty i místa s kultivovanou zelení. Hnízdo staví ve stromových dutinách, otvorech ve zdech, pařezech apod. Sameček vábí trylkovitým zpěvem.
V potravě vede hmyz, pavouci a bezobratlí, na podzim přibydou bobule, v zimě olejnatá semena.

Uhelníček je ze všech sýkorek nejmenší

Sýkora uhelníček (Parus ater)

S rozměry 10 až 11,5 cm a hmotností 9 g je nejmenším zástupcem rodu. Čiperný upovídaný ptáček má kouřově šedobéžové zbarvení, větší hlavu, plnější šíje přechází do modrošedého pláštíku. Bílou barvou je dotčen na tvářích, týle a křídlech. Rozrušení dává najevo načepýřením malé chocholky na temeni.
Stálá sýkorka hnízdí 2× ročně od května do července. Z nedostatku dutin v jehličnatých stromech vyhledává zemní díry, opuštěné myší nory, různé škvíry. Zahnízdí i v ptačích budkách.
Hubením hmyzu, který sbírá na tenkých koncích větví, patří mezi nejužitečnější ptáky. Pochutná si i na semenech šišek.

Parukářku charakterizuje černobílá chocholka

Larvy tvoří podstatnou složku potravy parukářky

Sýkora parukářka (Lophophanes cristatus, syn. Parus cristatus)

Měří okolo 12 cm, průměrnou hmotnost má 11 g. Nezaměnitelnou ji dělá černobílá chocholka, jíž dovede sklápět. Záda má parukářka narezavěle hnědá, bříško bělavě šedé, na bocích s okrovým nádechem. Bílou hlavičku zdobí černá podkovovitá kresba za okem, černou má i bradu s hrdlem, z nějž pokračuje černý proužek až na šíji.
Je plašší než ostatní sýkorky, život tráví převážně v korunách smrků a borovic v malých hejnech či párech. Sameček se ozývá trylkovitým, cvrčivým zpěvem. Hnízdo staví samička 1× ročně v dubnu až červnu v dutině stromu, kterou si dokáže i vytesat.
Potrava sestává z hmyzu, larev, pavouků, mimo dobu hnízdění ji rozšiřuje o semena šišek. Na zimu si dělá zásoby.

Sýkora babka (Poecile palustris)

Babka má jednobarevný hřbet i křídla a lesklou černou čepičku

Velikostí od 11,5 do 13 cm a váhou zhruba 11 až 12 g je druhou největší sýkorou. Sameček i samička mají šedohnědý hřbet a spodní stranu těla šedobílou s okrovým nádechem na bocích. Nejnápadnějším znakem je černá lesklá čepička, u mladých ptáků matná. Černá je i malá bradka, tváře jsou bělavé.
Jako jediná sýkora obývá horské oblasti do 1 300 m n. m. Celoročně žije v páru. Z hnízdišť ji vytlačují agresivnější druhy sýkor. Hnízdo staví v užších dutinách větví 0,5 až 2 metry nad zemí, ojediněle si dutinu vytesá nebo využije ptačí budku.
Na jídelníčku má hmyz včetně larev a pavouky, jimiž krmí mláďata, olejnatá semena dřevin, zejména olše, ale i lopuchů, bodláků či bylin. Ze všech sýkor jen ona umí nabrat do zobáčku více potravy a odletět s ní.

Sýkora lužní (Poecile montanus)

Sýkoru lužní od babky rozeznáme
podle matné čepičky a světlého pole
na hnědých loketních letkách

Dvojnice babky bývá o gram lehčí, má matnější čepičku na robustnější hlavě, větší černý podbradek, silnější krk a světlé pole na hnědých loketních letkách. Nejmarkantnější rozdíl mezi ní a babkou je v hlasovém projevu.
U nás se vyskytuje ve vyšších polohách ve smíšených a jehličnatých lesích či příbřežních křovinách. Je stálá, od domova se nevzdaluje. Páry spolu zůstávají i přes zimu. Samička sama vytesává budoucí obydlí ve ztrouchnivělém kmeni. Hnízdění probíhá v květnu a červnu.
Potravou je hmyz a drobní bezobratlí, ale i semena.

Sýkorky snášejí červenavě kropenatá vajíčka

Sýkorky často předvádějí na krmítku artistická čísla

Krmítko je závazek

Krmítko musíme pravidelně doplňovat, jinak hrozí, že ptáčci, kteří s potravou počítají, ji nestačí sehnat jinde a nebudou mít dostatek energie pro přežití mrazivé noci.
Vhodná skladba: olejnatá semena (např. neloupaná slunečnice), jádra ořechů, hovězí lůj. Pro menší druhy proso, ovesné vločky, trhané krupky.

Text: Zuzana Ottová
Foto: Pixabay a Shutterstock