Zajištěné stáří

Stáří představuje období, kdy bychom si měli užívat plodů své celoživotní práce a plnit si sny, které jsme měli v mládí a pro nedostatek času nebo peněz jsme si jejich splnění odložili. Bohužel česká realita je naprosto odlišná.

Zajištěné stáří

Období stáří je mezi Čechy často označováno jednoduše jako “důchod”, a to proto, že si jej spojujeme právě s “důchodem”, tedy státem vyplácenou rentou z důchodového pojištění. Avšak příjem ve stáří nemusí být postaven pouze na státní dávce, a už vůbec nemusí být hranice odchodu do důchodu spojována s věkem zakládajícím nárok na státní dávku. Jinými slovy, do ekonomického důchodu lze jít dříve, nebo si můžeme ke státnímu důchodu přilepšit. Záleží to jen na míře zodpovědnosti každého jednotlivce, a tedy na množství úspor, které za svůj život vygeneruje.

Rok 2011 ve znamení reforem

Důvodů, proč se ve stáří nespoléhat na stát, nám v letošním roce nachystala současná vláda hned několik. Tím prvním je médii nazývaná “malá důchodová reforma”, za kterou se skrývá především novela zákona o důchodovém pojištění, schválená v červnu letošního roku, která přináší změnu ve stanovení věku zakládajícím nárok na státní důchod. Novela říká, že u pojištěnců narozených po roce 1977 se důchodový věk stanoví tak, že se k věku 67 let přičte takový počet kalendářních měsíců, který odpovídá dvojnásobku rozdílu mezi rokem narození pojištěnce a rokem 1977.

Toto ustanovení znamená, že např. občan narozený v roce 1993, tedy letos dospělý osmnáctiletý člověk, si musí k 67 letům připočítat dalších 32 měsíců. To znamená, že ten, kdo dnes vstupuje do produktivního věku a dospělého života, může počítat s nárokem na odchod do státního důchodu ve věku 69 let a osmi měsíců. Ještě tristnější je tato situace u dnešních novorozenců, ti si k 67 letům přičtou 68 měsíců, do důchodu budou moci jít až ve věku 72 let a osm měsíců.

Práce i po 70 letech

Asi málokdo si dnes dokáže představit, že pracuje téměř do sedmdesáti let, natož ještě déle. Zákonodárci sice argumentují zlepšující se zdravotní péčí a prodlužující se střední délkou života, ale těžko uvěřit, že bychom za půl století mohli potkávat sedmdesátileté lesní dělníky, zedníky, horníky a další fyzicky náročné profese. Ani těm, co pracují, jak se říká “hlavou”, se určitě nebude chtít pracovat do tak pozdního věku.

Druhým podstatným argumentem je samotná výše státního důchodu. Aktuálně ve třetím čtení v poslanecké sněmovně je návrh důchodové reformy, ve které je nově zaváděn tzv. druhý “kapitalizační” pilíř financování důchodů, neboli soukromé důchodové účty. Doposud jsme všichni odváděli 28 % z hrubé mzdy na sociální pojištění a veškeré prostředky na důchodové pojištění putovaly do průběžného důchodového systému a byly přerozděleny stávajícím důchodcům. Nově by se měl každý jednotlivec do 35 let rozhodnout, zda chce vstoupit do druhého pilíře, tedy jestli mu má být zřízen soukromý důchodový účet. Na tento účet by odváděl 5 % z hrubé mzdy, přičemž 3 % vyvede z průběžného systému (1. pilíře). Odvod na sociální pojištění se tak navýší ze současných 28 % hrubé mzdy na 30 %. Pokud se pro vstup do 2. pilíře nerozhodnete, nadále budete odvádět 28 % z hrubé mzdy na sociální pojištění.

Výhodou druhého pilíře je možnost výběru investiční strategie, tedy můžete hodně riskovat a hodně získat (mít vyšší důchod), ale i ztratit, nebo jít konzervativní cestou, opatrně a na jistotu. Z popsaného je patrné, že nelze jednoznačně předvídat výši důchodu jednotlivce, protože do jeho výpočtu vstupuje několik proměnných, které nelze určit – tedy budoucí příjmy, zvolená strategie ve 2. pilíři, vývoj trhů a inflace. Jakékoliv kalkulačky, které naleznete, jsou tedy pouhým věštěním z křišťálové koule.

Současné důchody

Můžeme se ale opřít o statistická data. Podle údajů Českého statistického úřadu je v 2. čtvrtletí 2011 průměrná měsíční nominální hrubá mzda fyzické osoby 23 984 korun. Se započítáním slevy na poplatníka, zálohy na daň ve výši 2 860 korun, sociálního pojištění 1 559 korun a zdravotního pojištění 1 080 korun odpovídá částka čisté mzdě 18 485 korun vyplacených zaměstnanci. S trochou zjednodušení se tedy jedná o průměrnou čistou mzdu, na kterou však dosáhne sotva jedna třetina zaměstnanců.

Podle údajů České správy sociálního zabezpečení je průměrný starobní důchod ke konci 1. čtvrtletí 2011 roven 10 527 korunám, tvoří tedy přibližně 57 % čisté mzdy. Již podle tohoto čísla je patrné, že současní důchodci nemají na růžích ustláno. Namísto aby si “užívali” a plnili si sny z mládí, tak spíše živoří. Je jisté, že průměrná hrubá (a tedy i čistá) mzda bude růst do budoucna rychleji, než budou budoucí vlády přistupovat k valorizacím důchodů. Poměr průměrného důchodu k průměrné čisté mzdě tak bude do budoucna určitě klesat.

Jak vzít důchod do vlastních rukou

Jak ukazují výsledky loňského velkého testu finanční gramotnosti, které si nechalo zpracovat ministerstvo financí, tak přibližně polovina respondentů se otázkou svého budoucího důchodu buď vůbec nezabývala, nebo spoléhá pouze a jedině na státní starobní důchod. Podíváme-li se na skutečně vytvářené rezervy, tak ti, co spoří, vkládají své úspory na velmi konzervativní produkty, tedy bankovní vklady, stavební spoření a penzijní připojištění.

Penzijní připojištění je přitom nejvíce zastoupený produkt. Paradoxně nejefektivnější způsob vytváření rezerv na cíle s dlouhým časovým horizontem, tedy investice do podílových fondů nebo přímé investice do akcií a dluhopisů, nevyužívá téměř nikdo z oslovených respondentů.

Začínáme spořit

Pozitivní na výsledku testu je, že lidé již začínají brát nebezpečí poklesu životní úrovně vážně a spoří si. Špatné je, že tak činí nesprávným způsobem. Je třeba si uvědomit, že období ekonomického důchodu může tvořit klidně třetinu lidského života, tedy i několik desítek let. Na finanční zajištění takového dlouhého období je potřeba naspořit velmi vysokou částku.

Jenom pro představu: na to, abyste mohli z penzijního fondu od svých 60 let pobírat částku 5 000 korun, museli byste naspořit na penzijním připojištění (včetně příspěvků od státu a od zaměstnavatele) nebo na účet penzijního fondu v 60 letech složit jednorázově částku převyšující milion korun.

Jaká je nejlepší cesta?

Obecně neexistuje nejlepší produkt na zajištění stáří. Záleží na každém z vás, kolik a jak dlouho budete spořit, a také, jaký máte postoj k riziku. Musíte mít ale na paměti jedno základní pravidlo. Čím konzervativnější nebo méně rizikovější produkt zvolíte (bankovní účet, spořicí účet, termínovaný vklad, peněžní fond apod.), tím déle nebo tím více musíte spořit. A naopak, je-li produkt, kterým se zajišťujete na stáří, více rizikový, znamená to, že můžete ukládat nižší částky.

Avšak pozor, nelze stejně tak říci, že tím kratší dobu můžete spořit, a to z toho důvodu, že u rizikovějších produktů (smíšené a akciové fondy) klesá riziko investice s prodlužující se délkou investičního horizontu. Lépe to ukazuje tabulka, kde je vidět, za jak dlouho, s jakými úložkami a s jakými produkty se dá naspořit jeden milion korun. Křížky znamenají, že pro danou dobu spoření/investování není produkt vhodný nebo jej ani nelze použít.

Doporučení

Pokud bychom však přece jen měli doporučit ideální způsob tvorby úspor na stáří, pak by to bylo pravidelné investování, a to co nejdříve, do vyváženého portfolia podílových fondů. Investiční horizont, tedy očekávaná doba odchodu do ekonomického či státního důchodu, by měla být minimálně 15 až 20 let vzdálená.

Pokud již ale máte velmi blízko do důchodu, nezbývá vám než vkládat peníze do bezpečnějších produktů, jako jsou peněžní a dluhopisové fondy a penzijní připojištění. Pokud navíc máte zaměstnavatele, který je ochoten vám na důchod přispívat, pak vám může příspěvek zaměstnavatele u penzijního připojištění výrazně pomoci, obzvláště je-li důchod již za dveřmi.

TEXT: JAROSLAV BARTOŠ
FOTO: SHUTTERSTOCK

Zajištěné stáří