Zahrada floristky

zarostlá veranda

Cestu věnčí různobarevné keře a okraj verandy „psí víno“, které tvoří i zlátnoucí slavobránu. Foto: Marie Rubešová

Květiny Jana miluje odmalička. Vždycky žila v Praze, ale s oblibou vyrážela do parků i volné přírody v okolí, věděla, kdy a kde kvetou určité květiny, a vytvářela z nich krásné vazby pro přátele.

Počátkem 90. let si Jana založila studio Flos a floristika se stala jejím vedlejším zaměstnáním. V té době začala dělat trvanlivější vazby ze sušených květin. Vzpomíná, že jejími prvními výtvory ze sušených rostlin byly obrázky v dřevěných rámečcích. Nabídla je tenkrát v květinářství v Praze na Petřinách a vyprodaly se docela rychle.

„Na internetu je objevili pracovníci z Léčebného a rehabilitačního střediska ve Chvalech a objednali si kolečka ze sušených květin sladěná vždy do jedné barvy. Měla být na dveřích pokojů jako označení místo čísel. A zřejmě stále slouží, protože se mi loni z Chvalů opět ozvali. Paní se ptala, zda se ještě zabývám vazbou, protože by měli zájem o další aranžmá… Moc mě to potěšilo,“ přiznává Jana.

Prostor pro koníčky

Dnes už je Jana v penzi. Její studio Flos, krámek s vazbami v Podskalí, který otevřela, když si v roce 1996 udělala rekvalifikaci v oboru vazač-aranžér, už není v provozu. Ale kouzlit s květinami ji baví stále. Absolvovala další kurz floristiky, aby se seznámila s nejčerstvějšími trendy, materiály a vazbami. „Ráda zkouším nové směry,“ vysvětluje, když se jí ptám, proč se rozhodla pro studium.

růže u plotu

Plot u chodníku zdobí růžičky. Foto: Marie Rubešová

Před dvaceti lety koupila Jana chalupu. Úpravu jejího okolí podřídila částečně svému koníčku. „Na přední zahradě, jak říkáme pozemku u vstupu, bylo jen pár keřů a obruba z příčně uložených dřevěných polen, v níž rostl v sudu malý smrček. Ohrada časem ztrouchnivěla a stromek, který rychle vzrůstal, musel taky pryč. A na zadní zahradě, za chalupou, byla jen spousta přestárlých jabloní; ty jsme s mladším synem Honzou zlikvidovali,“ popisuje Jana začátky hospodaření na venkově.

Starší syn a posléze i manžel se od rodiny odpojili, a tak o zahradu pečuje právě s Honzíkem. Vysadili hlavně buxusy, několik borovic, zlatou túji, ušlechtilý zeravinec a různé druhy listnatých keřů – vajgélii, kalinu, bobkovišeň a jiné, především ty, které Jana potřebuje do vazeb.

stará túje

Stará túje s vyholenými kmeny vytváří na přední zahradě zelený deštník nad kusem cesty a trávníku. Foto: Marie Rubešová

Místo dřevěné ohrádky vyskládali kamenné zídky a vytvořili záhon ledvinového tvaru. Jedné části vévodí malá borovička, ve druhé je jezírko, v němž rotuje voda poháněná motůrkem. Poblíž stojí od jara do zimy houpací lavice, z níž je pěkný výhled na zahradu i na chalupu.

Co se „vaří“ v letní kuchyni

Honzík si to staré stavení časem tak oblíbil, že se sem nastěhoval natrvalo. Upravil si interiér, v němž na vás z každého koutu vykoukne pár angličáků. Vedle svého zaměstnání u firmy, která staví pergoly, opravuje stará auta. „Já jsem se narodila se zelenýma rukama a Honzík s volantem v ruce,“ směje se Jana. Ale pak vážně dodává, že ji syn mile překvapil svým vztahem k zahradě.

V kuchyňce u zadní zdi chalupy není připraven oběd, ale potřeby pro vazby. Foto: Marie Rubešová

Aby měla i ona dost místa pro svou zálibu, je vše na jednom místě. Vytvořila si pod přesahem střechy dlouhou kuchyňskou linku. Z některých dvířek skutečně vykouknou hrníčky, misky, skleničky a další kuchyňské náčiní, ale i ty slouží vedle nejrůznějších proutěných košů, kruhů, srdíček a jiných, někdy i roztodivných tvarů jako základ pro vazby. Floristka do nich s oblibou přidává i umělé květiny, které jsou k nerozeznání od živých.

V levé části záhonu ohraničeného kameny je jezírko s čirou cirkulující vodou. Foto: Marie Rubešová

Zahrada s minimem práce

Každá zahrada samozřejmě potřebuje péči. Ale Jana se snaží zredukovat ji na minimum, aby měla čas na své hobby. Trávník poseče syn, květiny trůní v truhlících a nádobách, v nichž plevele nemají prostor pro rozrůstání, a jemné tvarování keřů je podřízeno floristickým potřebám. Janiny nůžky to ovšem nestíhají, a proto se keře, které vždy zjara pohnojí speciálním hnojivem nebo podle potřeby postříkají ochranným prostředkem (hlavně buxusy proti obaleči zimostrázovému), vesele rozrůstají. Když je dlouho sucho, musí se samozřejmě také zalévat.

kytička ze zahrady

Kytička, kterou Jana uvila z růže a zeleně z její zahrady. Foto: Marie Rubešová

„Máme sice studnu, ale dešťovka je na zálivku vhodnější. Jenomže máme málo sudů na její zachycování. V příštím roce chceme udělat prostor pro další a nejen to. Ze staré garáže za mojí kuchyňskou linkou bude letní posezení. Dnes je tam pro odpočinutí jen stará židle,“ ukazuje Jana na zátiší s červenými jablky, které padají ze stromu od sousedů.

V příštím roce si chce Jana péči o zahradu ještě víc zjednodušit. Trávník, kam umísťuje truhlíky a nádoby s květinami, chce částečně zrušit, pokrýt ten prostor netkanou textilií a dát na ni kameny. Plevele už nebudou mít šanci! Nebo alespoň nebudou v přesile.
Ptám se, jakou zeminu Jana používá k výsadbě do truhlíků. Univerzálním substrátem nic nezkazíte, ale já přidávám ještě kompost a písek podle toho, co sázím. Kupované substráty bývají suché, nedrží vodu a po zálivce zase rychle vysychají,“ radí na závěr a už přemýšlí, co nového zase vysadí. Zahrada má přinášet hlavně radost a ta naštěstí převládá nad všemi problémy,“ uzavírá naše povídání.

Text: Marie Rubešová
Foto: Autorka a Jana Veselá

Zahrada floristky