Je mu 92 let a řemeslo na hřebík pověsit nehodlá. Petr Kučerka vyřezává už půl století

Kostelíčky, chaloupky a venkovská stavení ztvárňuje řezbář ve dřevě často a rád, foto: se svolením Petra Kučerky

Pod jeho rukama se ze dřeva rodí ovečky, pastýři s píšťalami i malebné venkovské chaloupky. Řezbář Kučerka zanedlouho oslaví dvaadevadesáté narozeniny. Pověsit dláta na hřebík ale zatím nehodlá.

Petr Kučerka se řemeslu věnuje od svých devětatřiceti let. „Tehdy jsem viděl v televizi pořad o řezbářství. Zaujalo mě, že na Valašsku jsou řezbáři, na Českomoravské vrchovině betlémáři, ale tady na Odersku žádnou podobnou tradici nemáme. Mě dřevo vždy fascinovalo. Sbíral jsem samorosty, obdivoval strukturu dřeva i různé předměty z něj, tak jsem to zkusil,“ říká lidový umělec.

Za minulého režimu prý nebylo snadné získat o řezbářství dostatek informací ani potřebné nástroje. „Jsem povoláním soustružník, tak jsem si dláta udělal sám. Celkem obstojně kreslím, takže třeba plastiky vyrábím tak, že si motiv obkreslím jedna ku jedné na dřevo a podle toho vyřezávám. I když dnes už je technika jinde a s nákresy mi pomáhají vnukové,“ popisuje postup své práce Petr Kučerka.

Domov pro včely

Slunečnice vyřezaná do měkkého dřeva zaujme svou přirozenou a jemnou krásou, foto: se svolením Petra Kučerky

Zpočátku kopíroval věci, které viděl a chtěl si je zkusit vytvořit. „Později za mnou chodili známí, ať jim udělám to či ono. Zvládnu různé věci. Od ozdobných plastik na zavěšení na stěnu, užitkových předmětů do domácnosti, jako jsou prkýnka, vařečky nebo okrasné mísy a talíře. Léta jsem byl členem skautu, takže jsem vyřezával indiánské totemy nebo jiné předměty související s turistikou. Taky jsem včelařil a tuto zálibu propojil s vydlabáváním a zdobením klátů,“ přibližuje řemeslník.

Klátové včelí úly napodobují dutiny stromů, v nichž sídlí lesní včely. Dříve stávaly téměř v každé vesnici. Kromě toho, že svým vzhledem kolemjdoucí zaujmou na první pohled, poskytují včelám přirozený domov a silná vrstva kmene také bezpečnou ochranu před mrazy.

Naši slovanští předci med původně sbírali. Až v 10. či 11. století začali včelařit. Zpočátku přenášeli vykotlané stromy ke svým domům, teprve později dutiny vhodné pro usídlení včel vydlabávali sami. Nahoře na ně nasazovali slaměné nebo šindelové stříšky. Povrch stromů často zdobili malovanými dřevořezbami a rytinami světců či folklorními ornamenty. Stejně tak česna – otvory, jimiž se včely dostávají do úlu, – natírali kvůli jejich lepší orientaci různými barvami.

Polozapomenuté řemeslo

V současnosti se výrobou tradičních klátů zabývá jen málokdo. Nahradili je průmyslově vyráběné úly z různých materiálů. „Já jsem klátů vytvořil spoustu. Většina je plně funkční. Vlastní je včelaři, kteří v nich mají chovy. Na úly jsem vyřezával podobizny světců, významných lidí nebo výjevy a symboly vycházející z moravských lidových tradic. Syn je stolař, tak jsem mu vyřezal svatého Josefa. Ztvárnil jsem i svatého Ambrože, patrona včelařů. Jeden z těchto úlů jsem daroval na Svatý Hostýn, další s podobiznami Cyrila a Metoděje na Velehrad. Na ty jsem obzvlášť hrdý, vystavují je každoročně o poutích,“ chlubí se řezbář.

Dřevěný folklor

Řezbářsky zdobené včelí úly z vydlabaných stromů jsou dnes raritou, foto: se svolením Petra Kučerky

Inspiraci řemeslník čerpal ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm a také v knize o valašském folkloru. „Kromě tradičních klátů patří k mým největším uměleckým dřevořezbám třímetrový kmen lípy s vyobrazeními kulturních a historických zajímavostí Jičínska. Na torzo stromu jsem postupně vyryl hospodu stojící u pramene řeky Odry v Kozlově, vlak, který přijel do Oder roku 1891, klokočovskou a jakubčovickou zvonici nebo druhý nejstarší zvon na Moravě. Ten se nachází v kostele svatého Bartoloměje v Odrách,“ vyjmenovává Petr Kučerka.

Lípa, na níž zmiňovaná dřevořezba je, původně rostla poblíž vlakového nádraží v Odrách. Strom byl ale nemocný a musel být pokácen, aby nedošlo k jeho zřícení. Díky řemeslu šikovného řezbáře zdobí jeho část dál nádraží a je jednou z místních turistických atrakcí. Práci Petra Kučerky najdete také u pramene Odry pod Fidlovým kopcem nebo na Pradědu. „Dlouho jsem byl aktivním členem Klubu českých turistů, takže jsem pro ně vytvořil spoustu věcí,“ doplňuje.

Nejlepší je lipové

Petr Kučerka Řezbář pracuje v malé dílně ve vsi Klokočůvek u Oder, foto: se svolením Petra Kučerky

Petr Kučerka má svou dílnu v malé vsi Klokočůvek, která je od Oder, kde žije, vzdálená jen devět kilometrů. Denně sem dojíždí autobusem. K práci používá hlavně měkká dřeva. „Ideální je lipové, z toho se vyřezává nejlíp. Ale záleží také na tom, kde ta lípa roste, jak má široké letokruhy. Stromy, stojící poblíž vody, rybníků a řek můžou mít roční přírůstek až pět centimetrů, takové dřevo je měkké až moc,“ vysvětluje řemeslník a pokračuje: „Zato letokruhy lip, které najdete volně v krajině, mívají většinou jen pár milimetrů, s tímto dřevem se pracuje skvěle,“ dodává.

Kromě lípy používá rád i buk, javor nebo třeba švestku. „Z javoru se dobře dělají vařečky a ze švestky nejčastěji vyřezávám lžičky. Poslední dobou vyrábím už spíš menší předměty. Nedávno jsem třeba dokončil kukačkové hodiny pro svá vnoučata. Mám jich devět a každý musí mít svoje,“ směje se čiperný důchodce.

Velkou část svých výtvorů rozdává známým. „Když má někdo narozeniny, něco slaví, nebo jen tak pro radost. Nikdy jsem se řezbářstvím neživil. Občas od někoho něco dostanu na oplátku a jsem spokojený. Ani se sháněním dřeva nemám problém. Syn mi jej nosí z pily. Zbytků a odřezků, ze kterých se dají vytvořit krásné věci, tam mají dost. Upřímně jsem rád, že řezbářství je pro mě jen koníček, který mi a mým blízkým dělá radost,“ uzavírá Petr Kučerka.

Text: Lenka Kašparová, foto: se svolením Petra Kučerky, zdroj informací: autorský článek

Je mu 92 let a řemeslo na hřebík pověsit nehodlá. Petr Kučerka vyřezává už půl století