Viděli jsme cestou XL.

První chalupu jsme objevili při cestě Českolipskem, druhá je z Broumovska.

Úvodem bych rád připomněl, že majitelé chalup mají při rekonstrukcích, renovacích i nové výstavbě na jedné straně možnost dodržet pravidla daná historickým vývojem staveb v určitém regionu, přesně ctít tvarosloví a využít místních materiálů i zvyklostí s jejich zpracováním. Druhým „extrémem“ je volná tvorba na téma „romantická chaloupka“ bez snahy o hlubší poznání souvislostí.

Většina majitelů chalup se vydává cestou víceméně střední, a to s velmi rozdílnými výsledky. Současný život, i ten na rekreační chalupě, vyžaduje i současné používání domů, což se samozřejmě projeví na jejich podobě. Jako profesionální architekt horuji za to, aby si v případě zásadnějšího zásahu majitel vyžádal nejen úřední schválení, ale i radu odborníka.

Přístavek „pohltil“ dům

Celkový dojem z první chalupy je vcelku pozitivní. Barevnost, proporce, péče – to jsou atributy chvályhodné, ale z ryze formálních důvodů vykazuje chalupa množství chyb. Přístavek je zřejmě novějšího data a jeho stavbu se majitelé rozhodli „skrýt“, to znamená, že přizpůsobili nové hmotě i zbylou, původní část chalupy. Náběh střechy přístavku měl začít níže, zhruba v polovině střechy. Takto působí celek hřmotným, příliš masivním dojmem. Štít přístavku měl být prkenný stejně jako přední štít.

Dům působí na první pohled dobrým dojmem, ale tradiční prvky jsou poněkud zromantizovány.

Okna jsou – zřejmě po zateplení – utopena vůči líci fasády. Šambrány mají až příliš ježaté tvary a chybí u nich spodní díl. Velkým prohřeškem je použití plastových oken v přístavku. Větší péči by si zasluhovalo též „ukrytí“ paraboly, šlo by ji natřít barvou totožnou s chalupou. Dojmu by také pomohl alespoň pokus o řešení svodu dešťové vody symetricky na štít z obou stran chalupy. A poslední výtka – místo venkovní betonové dlažby by se lépe uplatnily kamenná nebo cihelná.

Stavba se záhadou

Ocenit lze vcelku zachovalý ráz chalupy spojené s hospodářským stavením v jednom celku. Okna, malá k proporcím stěn, napovídají na tuhé zimy. Na půdě, kde se dříve skladovalo seno, jsou dnes vestavěny obytné místnosti. Svědčí o tom nová okna ve štítu, která jsou proporčně přiměřená, správně osazená do líce fasády, materiálově a členěním vhodná. Spodní část stavení zřejmě prochází částečnou rekonstrukcí obkladu a předpokládám, že obklad bude barevně sjednocen. Okna s okenicemi a šambránami zasluhují pochvalu. Krycí stříška nad okny v čelní fasádě je, doufám, provizorní a materiálově i proporčně snad dozná změny, i když vzhledem k převýšení patra zde nelze použít klasické tvarosloví podlomení.

U této chalupy je třeba hlavně dotáhnout konstrukci boční fasády a stříšky nad okny v čelní fasádě.

Trochu záhadná je nová část boční fasády. Výškovým členěním navazuje na stodolovou část chalupy. Otazník vyvolává jednak krycí prkno na horní hraně, které neodpovídá tektonice obkladu na původní fasádě, jednak rozměry a uspořádání oken. Jejich „rozhození“ se zcela vymyká tvarové ukázněnosti celého domu. Zde se buď něco nepovedlo, anebo mi význam takového řešení zůstal utajen. Celkově kladný dojem podtrhuje klasický plaňkový plot, za nímž se dá tušit venkovská zahrádka.

text: ING. ARCH. JAN TOPINKA
foto: MARIE RUBEŠOVÁ

Viděli jsme cestou XL.