Ve stylu Provence
Atriovou zahradu manželů Klimešových, vytvořenou na dvoře u klasické jihočeské chalupy, jsme navštívili na konci léta. Tou dobou kvetlo snad vše, co majitelé do početných květináčů, kotlů, džberů, kbelíčků a dekorativních váz zasázeli.
V kamenném pítku pro ptáky se občas topí včely a vosy. Pan Klimeš ale zasáhne a hmyz pomocí staré vidličky zachraňuje
Celá zahrada je komponovaná jako barevně kvetoucí oáza pro chvíle odpočinku, ale i chvilky pozastavení a pokoukání. Však jsou také majitelé výtvarníci se smyslem pro barvu – milují zejména modrou, která je také erbovní barvou jejich interesantní, ručně točené zahradní i interiérové keramiky.
O místo na slunci se tu dělí rostliny, patřící do klasické babiččiny zahrádky, s květinami a dřevinami charakteristickými pro slunné Středozemí. Výsadbu doplňují tuláci: kopretiny, zlatobýl či zvonky, které sem přiletěly z okolních luk.
Celek Klimešovi doplnili uměleckými artefakty ve tvaru amfor, džbánů a umně prolamovaných mis a také sochami a objekty vlastní výroby. Mezi nimi se báječně vyjímá modře glazovaná kočka v nadživotní velikosti.
Jednotícím prvkem zahrady je také modře natřený zahradní, dříve kuchyňský nábytek, opatřený pruhovanými polštářky. I ten dává zahradě stylovou podobu středomořské Provence.
Jak se dělá zahrada na dvorku
Představte si protáhlý, ze všech stran obestavěný obdélníkový prostor o velikosti sto padesáti čtverečních metrů, vydlážděný mozaikou šlapáků. Od vstupních vrat až k vratům zadní průjezdní stodoly se klikatí pěšinka, lemovaná květináči, kvetoucími houštinami, náspy a teráskami.
Surfinie, kam jen oko pohlédne. A mezi nimi muškáty, petunie a fuchsie
Původně tu byl vybetonovaný vesnický dvorek s dřevníky, hnojištěm a slepičárnou. „Chalupu jsme koupili v devadesátém druhém roce. Je postavena na rovince pod svahem, obklopena lučinami a panenskou přírodou. A ta vyhlídka do okolního terénu a zvlněné kopce s rozhlednou Kletě!“ říká nadšeně majitelka. „Už rok nato jsme se s manželem pustili do budování zahrady. Navezli jsme zeminu, obstarali si autentickou starou dlažbu a ploché kameny, kterými se dříve dláždívalo zápraží, a dali jsme se do sázení. Řídili jsme se při tom jen citem: šlo nám hlavně o to, aby zahrada měla radostnou atmosféru a abychom se tu cítili dobře.“
V zahradě Klimešových nerostou žádné jehličnany. „Les máme nad chalupou, takže si ho nepotřebujeme pěstovat na zahradě,“ usmívá se paní domu a prozrazuje: „Samozřejmě, když chceme, aby nám zahrada celý rok kvetla, musíme se hodně starat: zaštipovat, plít, mohutně hnojit a dosazovat. Je tu tolik kytek, že nám v horkém létě zalévání zabere i několik hodin. Ale nám to nevadí, ze zahrady máme radost a její rozmanitost a barevnost nás nabíjí.“
Fuchsie, ibišky, oleandry
Procházka zahradou je zážitek. Proplétáte se mezi kvetoucími ibišky, voňavými oleandry a mohutnými durmany obsypanými obrovskými „trumpetami“. Iluzi jihu násobí fakt, že durmany a také některé oleandry rostou přímo ze země. Mohutné rostliny si majitelé většinou vypěstovali, některé získali darem od známých. Prostor pod korunami jižních krasavic patří nižším rostlinám: například desítkám muškátů, které jsou rozmístěné nejen v oknech, ale i v terénu. Jsou láskou paní domu, stejně jako drobnější, ale mohutně kvetoucí surfinie a petúnie. Láskou majitele jsou zase fuchsie, jejichž řady zdobí jak růžovofialové vojsko dvoreček a lemují kamenné zídky u stavení.
Ladnou kompozici keramiky a rostlin rámuje břečťan. Důležité je, že neskrývá staré rozpadlé zdi, jak tomu často bývá, ale zdobí nově opravené stavby
„Mám tu fuchsie stromkové, keříkové i převislé, hroznokvěté i plnokvěté, fuchsie do polostínu i takové, které snesou slunce,“ vysvětluje pan Klimeš, který kromě kytek miluje také bubny, svou džezovou kapelu a práci s hlínou na hrnčířském kruhu. Vytváří mistrovské kusy, které v této velikosti zvládne málokdo. Však také zdobí reprezentační prostory mnoha českých zámků, jezdí si pro ně kupci ze zahraničí. „Je to radostná práce, pro niž sbírám inspiraci v naší zahradě“, přiznává keramik. Na venkovském dvoře proměněném v zahradu nepřehlédnete ani romantické zákoutí ve stylu „rumiště“, jak umělecky komponovanému místu říká majitelka. „Je stinné, a tak jsme tu spolu s bylinkami a kapradinami vysázeli vlhkomilné rostliny: azalky, hortenzie, skalníky, hosty a bergénie.“ Tu a tam z kytek vykukují mechem obrostlé kameny, které majitelé postupně natahali na zahradu z okolí. Z jedné strany tento nostalgický prostor uzavírá obvodová kamenná zeď, obrostlá břečťanem. „Je původní, jen jsme ji vyspárovali a nechali porůst břečťanem a zimolezem,“ říká paní Ludmila. Z boku rámuje rumiště zídka. Je to boční zeď zahradního altánu přestavěného z dřevníku. Je moc příjemné trávit zde polední siestu a při tom pozorovat zahradu.
Kočky šíří pohodu
Zídka je vyšperkovaná sbírkou starého hospodářského a kuchyňského náčiní: vedle mohutné kovadliny postává několik starých likérových lahví z hnědého a zeleného skla, blýskají se vycíděné kovové naběračky, v pozadí zahlédnete masivní kuchyňské váhy dělící se o prostor s konví na petrolej…
Z houpací sítě vypadá průhled na „rumiště“ jako úžasný obraz
Výsledkem je iluze neobyčejně půvabného rumiště, jehož vyznění podtrhuje i několik o zeď opřených dřevěných loukoťových kol, litinové součástky od řezačky a staré mlýnské kolo.
Zahrada má ještě jednu zvláštnost: oplývá slaměnými ošatkami, polštářky a nikami, sloužícími jako pohodlné kočičí pelíšky. Klimešovi jsou totiž kočkomilové a ujmou se každé ztracené, nemocné či odvržené tulačky. Málokdy tu mají méně nežli dvacet koček. „A kočky nám péči bohatě oplácejí pohodou, kterou kolem sebe šíří,“ usmívá se paní Ludmila.
TEXT: RADKA BOROVIČKOVÁ
FOTO: ZDENĚK ROLLER
Ve stylu Provence
