V náruči venkova

Rubrika: Chalupy, Chaty a chalupy

Zuzana a její tehdejší manžel si chalupu na Frýdlantsku pořídili, aby mohli víkendy trávit mimo město. Představa o víkendovém chalupaření však netrvala dlouho a po pár měsících se do domu přestěhovali nastálo.

Hlavním impulsem pro hledání místa, kam by mohli utéct před rušným životem ve městě, byly zdravotní problémy, s nimiž se potýkal Zuzanin manžel. Společně se tedy pustili do hledání chalupy, kde by mohli realizovat své představy a více než hlavu zaměstnat ruce.

Stavení obklopuje zeleň ze všech stran. Foto: Vladimír Hájek

„Byli jsme v několika domech, ale nikde to nebylo ono. Když jsme přijeli sem, tamhle na horizontu jsme zrovna viděli projíždět vláček. Jakmile jsem vstoupila do chalupy, kde to sice tehdy vypadalo úplně jinak, hned jsem věděla, že tady chci zůstat,“ vzpomíná Zuzana.

Rekonstrukce napodruhé

Původní vzhled stavení bychom z jeho dnešní podoby už asi těžko poznali. Ze zdiva slepeného z čediče a cihel opadávaly kusy omítky a po blátivém dvorku pobíhaly slepice. Ani uvnitř to prý nevypadalo nijak vábně. Dřívější majitel se totiž pustil do rozsáhlé rekonstrukce na vlastní pěst a zřejmě kvůli nedostatku zkušeností a peněz bylo nakonec nutné většinu oprav provést znova. „Bylo to tu hrozné, nedodělané a ještě všechno špatně. Na některé nedostatky jsme přicházeli postupně. Jednou jsem třeba chtěla umýt plastové okno a ono už nešlo zavřít. Přesto jsme si to tu zamilovali.“

Kuchyně je nejčerstvěji dokončenou částí domu. Foto: Vladimír Hájek

Ostrůvek ze starých trámů opticky rozděluje místnost. Foto: Vladimír Hájek

Rychlejší postup

Zuzana byla šťastná, že se jim dům podařilo koupit. Měla představu, že jej budou pomaličku rekonstruovat. „Kdo mě ale zná, tak ví, že s mojí povahou to moc postupně nejde,“ směje se. Do plánování oprav se tedy pustila po hlavě, ostatně jako do všeho, pro co se nadchne.

„Asi po dvou měsících, co tu pracoval náš zedník, už dům byl částečně obyvatelný, takže jsme sem začali jezdit na víkendy. V červnu jsme si řekli, že bychom tady mohli strávit léto, a pak už jsme tu zůstali nastálo. Letos to bude dvanáct let,“ vzpomíná.

Cihlové zdivo je jedním z dominantních motivů místnosti. Foto: Vladimír Hájek

Doplňky podtrhují venkovský styl. Foto: Vladimír Hájek

Složité období

Zuzanino manželství nakonec nevydrželo, takže nastala doba, kdy byla na celý dům sama. S něčím jí sem jezdila pomáhat rodina, ale Zuzana naštěstí poznala, že se může spolehnout i na sousedy. Z některých řemeslníků se stali přátelé a s nimi i s jejich rodinami je v blízkém kontaktu dodnes.

V současnosti jí je oporou v životě přítel Vilda, který v posledních letech převzal mužskou část prací kolem domu. Společně teď vymýšlí, jak obydlí dál vylepšit, a mají do budoucna spoustu plánů, i když je oba „zaměstnávají“ časté návštěvy rodiny i přátel.

Krb v místnosti se v sychravých dnech postará o útulnou atmosféru. Foto: Vladimír Hájek

Obývací pokoj je s kuchyňskou částí spojen průchodem. Foto: Vladimír Hájek

Šťastná volba

Ze Zuzanina vyprávění je znát vděčnost, že se jí podařilo najít spolehlivé řemeslníky, kteří dovedou zrealizovat její nápady. „Nesnáším, když mi řemeslníci říkají, že něco nejde.“
S rekonstrukcí domu i vedlejší wellness stodoly, o níž jste si v našem časopise mohli přečíst v loňském roce, jí pomáhal Petr Ludziak. Byl to totiž právě on, kdo dokázal realizovat všechny nápady a dotáhl je i po technické stránce, aby všechno fungovalo tak, jak má. Podle Zuzaniných slov se nezalekne žádné výzvy a se vším si poradí. „Já věci řeším tak, aby to bylo pěkné. Když chci auto, tak červené a neřeším jeho parametry.“ Stejně přistupuje i ke stavbě, a tak v technických věcech stoprocentně důvěřuje panu Ludziakovi.

Oranžová výmalba oživuje prostor, kde převažuje tmavé dřevo. Foto: Vladimír Hájek

Krbová kamna nechybí ani v patře. Foto: Vladimír Hájek

Truhla plní funkci odkládacího stolku. Foto: Vladimír Hájek

Do posledního detailu

Uvnitř domu je znát, že si naše hostitelka užívá každý detail své domácnosti. Hlavní část přízemí tvoří kuchyně a prostorný obývací pokoj. Veškeré zařízení, doplňky a dekorace jsou pečlivě vybrané a sladěné do příjemného celku a z celého interiéru dýchá útulná venkovská atmosféra. Kuchyně je teď nejnovější chloubou domu a je znát, že majitelka z ní má opravdu radost. Vyrobil ji její známý truhlář přesně podle jejích představ. „On už mě zná a ví, že to mám trochu jinak. Tuhle kuchyň vyrobil podle talířku, který jsem mu ukázala. Podle barvy, struktury a tak,“ vysvětluje Zuzana.

Když po schodišti vystoupáme do podkroví, otevře se velkorysý prostor s přiznanými trámy. Je zařízený jako společenská místnost, když přijdou hosté. O ty v domě totiž podle slov Zuzany není nikdy nouze. Zatímco přízemí je zařízené v ryze venkovském stylu, v patře dostalo prostor více exotických doplňků.

Prosklená veranda chrání vstup do domu. Foto: Vladimír Hájek

Na předzahrádce jsou vysazené i stromy a keře. Foto: Vladimír Hájek

Zahrada pro radost i užitek

Hodně času majitelka věnuje také zahradě, která se postupně proměnila v malé hospodářství. Zuzana sice skromně podotýká, že vše je výsledkem metody pokus–omyl, je ale vidět, že se rostlinám kolem jejího domu dostává té správné péče.

Okrasné části dominuje velké jezírko, jehož břehy jsou osázené vodními rostlinami a které plynule navazuje na partii s okrasnými keři. Po celé zahradě jsou rozmístěné nepřehlédnutelné dřevěné sochy, které Zuzana nechala vyřezat, aby jí připomínaly důležité osoby v jejím životě. Mají většinou podobu zvířete, které je s daným člověkem spjato, nebo znamení zvěrokruhu podle jeho data narození.

Dřevěné sochy mají podobu zvířat nebo znamení zvěrokruhu. Foto: Vladimír Hájek

Na pozemku najdeme mnoho roztomilých detailů. Foto: Vladimír Hájek

Kromě velké okrasné zahrady je na pozemku prostor pro pěstování vlastní zeleniny či ovoce, ale najdeme zde i výběh pro drůbež. „Nejdřív jsem si pořídila slepice, pak kočky, potom psy. Vždycky si vzpomínám, jak mi moje maminka říkala, ať si hlavně nepořizuji ovce. To jsem jí slíbila, ale občas si z toho děláme legraci, že si tedy pořídíme prasátko nebo poníka,“ směje se Zuzana.

Současný vzhled zahrady je prý výsledkem letitých experimentů. Foto: Vladimír Hájek

Je to radost

„Když jsem se sem přestěhovala, okolí mě dost podceňovalo, že nezvládnu život na venkově, péči o dům, zvířata a zahradu. Pravda je, že předtím jsem žila úplně jinak. Kdyby mi bylo třicet, asi bych si tenhle život nevybrala, ale přišlo to v pravou chvíli a dnes si to už nedovedu představit jinak. Takhle mi to naprosto vyhovuje a doufám, že to budu dlouho stíhat,“ uzavírá hostitelka.