Tady vládne chlap!

Zahrádka je jeho celé bytí. Jakmile se trochu oteplí, Míla nemá v bytovce stání a odjíždí na chatu, protože tady začíná ten pravý život. Rýpá se v hlíně, pozoruje, jak to roste, a vymýšlí, co nového ještě postaví.

Míla má v Kamenici zahrádku s chatkou mnoho let. „Patřil jsem mezi zahrádkáře, kteří tady začínali v roce 1985. V celém údolí ještě byla louka a po okrajích rostly náletové stromy. Po rozparcelování měřil každý pozemek čtyři sta metrů čtverečních a parcely vedly mírně šikmo. Protože patřily Českému zahrádkářskému svazu, platil se tu nájem.“ Až po revoluci, když proběhly restituce, dostalo údolí majitele. V roce 2005 Míla svou zahrádku koupil spolu s dalším kusem země, takže jeho pozemek má v současnosti 850 m2 a víceméně rovné hranice.

Chata stojí v horní části mírně se svažující zahrádky. Je tady odpočinková část, ale hlavně se na ní pěstují zelenina, ovoce a květiny

Jak rostla chata

Chatu na zahrádce Míla postavil začátkem 90. let. Má jednu místnost v přízemí, sklípek v kamenné podezdívce a pod střechou náš hostitel vybudoval spaní. Ovšem žádný komfort v podkroví nečekejte. Snížená pochozí výška způsobila, že se do prostoru pod střechou dostanete po velmi strmých schodech, dá se říct, že po žebříku, a k posteli musíte po čtyřech!

Pod chatou jsou technické stavbičky a pod nimi už začínají záhony. Míla nám prozradil, že zrovna minulý týden sklízel brambory, proto ta prázdná místa

Až v roce 2017 se chatař opět pustil do velkého projektu: přistavěl koupelnu. Obětoval část skříně v přízemní místnosti a vystavěl místo ní dveře. Dnes se koupelna tváří, jako by tu stála odjakživa. Je v ní sprchový kout, záchod a umyvadlo a ještě zbývá dost místa. Míla se chystá, že v ní vyroste skříň a že tak nahradí tu, kterou ubral v hlavní místnosti. Když zprovoznil koupelnu, život na zahrádce se stal mnohem komfortnější, do té doby se muselo na suchý záchod do zahrady a do sprchy až doma. Přístavbu by poznal jen ten, kdo o ní ví, a to je Míla: „Zvenku je trochu světlejší, protože břízolitová omítka je čerstvá, a také je znát napojení podbití.“

Uvnitř chaty byla až donedávna v přízemí jen jedna místnost, která sloužila jako kuchyň, jídelna a společenský prostor

Do podkroví se jen tak tak vešlo spaní. Jsou tady však snížené stropy, takže se k lůžku musí po čtyřech…

V chatě se dá žít celoročně. Na jih je vyzděná z ytongu, zbytek konstrukce je dřevěný: z heraklitu pobitým rabickou a zatepleným polystyrenem. Chatař upozorňuje: „Uvnitř mám kamínka na pevná paliva, a když je potřeba, tak vzduch zavlažím radiátorem.“
Ale co je vlastně k spokojenému bydlení třeba? Dobře zařízená kuchyně, nějaké úložné prostory a místo na spaní a na hygienu. A to tu je a ještě něco navíc. Interiér je prosvětlený velkými okny obrácenými na sluneční stranu. Okna mají dostatečně hluboké parapety, takže na nich můžou stát muškáty. Kuchyňská linka vyrobená na míru využívá prostor u dvou stěn, dokonce na jejím okraji stojí televize. Vaří se na plynovém sporáku nebo v mikrovlnce. Okolo kulatého stolu se dobře prochází, není tu těsno. Jednu stěnu tvoří skříně s žebříkem do podkroví a teď už i dveře do koupelny.

Koupelna se sprchovým koutem vyrostla teprve nedávno

Venku, na zahradě

Pozemek je ve svahu. Nejstrmější je přímo u chaty, proto se na zahradu jde z kopce, ale záhony už jsou na rovince. Pod chatou a kolem ní jsou soustředěny různé stavbičky – bedna na nářadí, zahradní umyvadlo, pergola, čistička, studna, sudy na sběr vody ze střechy, zahradní houpačka, ohniště s roštem a kdo ví co ještě. Dál od chaty dostává zahrada řád. Jsou tu záhony na zeleninu a květiny, skleník, kde se pěstují rajčata, papriky a réva, malá okrasná nádrž na vodu s fontánkou ve tvaru deštníku a na opačné straně trůní nadzemní nafukovací bazén. Od sousedů ho odděluje živý plot z habrů a bujné maliní.
Nejvýraznější na zahradě jsou stromy. Stará vysoká třešeň, jejíž kmen se rozděluje na pět částí, a na druhé straně roste vrba s kroucenými větvemi. A i když jsou po zahradě rozesety okrasné nízké i vyšší jehličnany, oko návštěvníka stejně nejvíc vnímá listnáče. Kromě dvou zmiňovaných je řada stromků na opačné straně zahrádky u místní vodoteče svedené do trubky.

Než si Míla stačil na rybách pochutnat, staly se kořistí vydry. Od té doby tu pěstuje lekníny

Míla využil tekoucí vody na vybudování nádrže s lekníny. Připouští, že se v ní jeden čas pokoušel chovat kapry. „Myslel jsem, že si na nich pochutnám sám, ale jednou přišla vydra a úplně všechny je snědla. Pak jsem choval okrasné rybky, ale bylo moc velké teplo, chytly nějakou nemoc. Přežívá jeden karas a toho si hýčkám v rybníčku s fontánkou. Je mu tam dobře!“

Modré lepové desky, které jsou zavěšeny ve skleníku, biologicky likvidují škůdce

Biopěstování

Všude v záhonech jsou napíchané vysoké tyče s navléknutými PET lahvemi. Míla je komentuje: „Na tyhle větrníky nedám dopustit. Spolehlivě odpuzují krtka, nemám tu ani hromádku.“ Pěstuje řepu, dýně, cukety, rajčata… Minulý týden sklidil brambory a už má místo nich zaseto zelené hnojení. Bojuje akorát s bršlicí. Je to úporný plevel, který se na jednom místě stále objevuje.

Za záhony začíná trávníková plocha, kde přitahuje oči místní vodoteč s vodníkem

Na druhé straně vede přes potok můstek

Míla má tři děti, syna a dvě dcery a jednu dospělou vnučku. Asi největší radost má z něho dcera Jana, která pracuje v květinářství. Když jí nějaké rostliny zbydou, tak je doveze právě sem. Tady se ujmou i chudinky, které by jinak neprodala. Takhle Míla pěstuje například hortenzie. „Když vypiju kafe, tak k nim vyliju logr. Je to výborné hnojivo, které navíc nevoní slimákům ani mravencům,“ prozrazuje.
Co roste samo od sebe? „Kromě kapradin, kterým se tady daří, některé druhy rostlin se samy vysemeňují nebo je roznášejí práci,“ zamýšlí se, „každý rok je pro mě překvapením, kde vyroste durman, kde slunečnice nebo divizna. To samé rajčata na kompostě. Je mi líto je vytrhat a jak je začnu zalévat…,“ směje se a říká, že všechno, co vypěstuje, je v zaručené biokvalitě.

Text: Martina Lžičařová
Foto: Petr Živný

Tady vládne chlap!