U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.

Svatební tanec drnošlapů

Kategorie: Zajímavosti | Autor: Jan Rys

PŘÍRODA

Když v dřívějších letech jarní ruch zemědělců na polích ztichl, co nevidět ho kolem mezí nahradili svým bujarým hemžením vyšňoření bažantí kohouti. Od myslivců proto dostali přiléhavou přezdívku – drnošlapi. Hlasitým zvonivým voláním sezvávali slípky ke vdavkám. Dnes zde onen šum drnošlapů chybí. Po zvěři jako by se zem slehla. Stav bažantů v naší přírodě se za posledních dvacet let snížil asi o 65 %. Myslím, že to naší krajině schází nejen co do řetězce druhu zvěře, ale také co do jejího estetického vzhledu. Je to neopakovatelný zážitek pozorovat vyparáděné drnošplapy s červenými poušky a vztyčenými růžky, jak obřadně stráží své hejno milostnic. Pánovitě kolem nich krouží a jiskrným okem hájí svůj harém. Co chvíli vyskočí na vyvýšený trs travin, natřese se, zafrčí prudce letkami, které ho vytáhnou do výše a hlasitě kodrcá. Pak okamžik sluchem bystří, zda se mu ze sousedství ozve sok, popřípadě zda nepřijme výzvu na měření sil. Rytířský souboj bažantích rivalů není nekrvavá záležitost. Dokáží se v chumlu válet po zemi zaštípnuti do sebe nebo se v prudkých nárazech letek nad ní vznášet a ostruhami se rozdírat tak, že peří létá jako z natržené duchny. Poté se přitisknou do trávy proti sobě, jeden druhého pozoruje kolik má ještě síly a ječivě křičí. Slípky se kolem netečně popásají a vůbec se o rytířské klání nezajímají. Když je boj rozhodnut a slabší uteče, protože mu došla energie, vítěz se začne naparovat. Natřásá si peří a několikerým kodrcáním a máváním křídly popoletuje ke svému uhájenému hejnu odalisek. Důvěrně pokvokává a přitáčí se k té nejbližší. Nadbíhá jí a začíná tančit jakýsi rituální tanec, připodobňující ztrnulé figury. Nejdříve padá do předklonu s mírně svěšenými letkami a poroztaženým klínem, jakoby volal slepičku k nalezenému zrníčku. Pak udělá dva cupitavé úkroky do strany, ještě více se skloní a současně rozloží ocas i s křídly do vějíře. Setrvává v pozici jako socha a vášnivě koulí okem. Okouzlená slípka přestává hledat potravu a za okamžik již následuje plamenné svatební ostruhování. Za chvíli se ale tento proutník zase dvoří jiné slípce a netrvá dlouho, ošlape všechny žárem své lásky. Přes veškeré zaujetí pro svatební horlivost, nepřestává být bažantí zvěř velmi ostražitá. Neustále pátrá zrakem po okolí a sluchem bystří po podezřelých zvucích. Stále si je vědoma toho, že je mnoho těch, co se jí snaží dostat na kobylku. Nebezpečí může čekat jak po zemi, tak i ze vzduchu. Zná plíživou lišku nebo kunu, které umějí neobyčejně dlouho a chytře vyčkávat, než v nestřeženém okamžiku podniknou útok. Jestřáb zase dokonale využívá nepřehlednosti terénu a nejraději volí taktiku přepadu. K bezpečnosti bažantího houfu však přispívají neméně i slepičky přesně podle pravidla, že víc očí víc vidí. Žádná škodná to tedy nemá s ulovením bažanta lehké. Ten dovede při každém náznaku ohrožení zmizet v buřeni doslova jako duch, aniž by po sobě zanechal jedinou stopu.

Svatební tanec drnošlapů