U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Letní večer u starého dubu
Kategorie: Oznamovatel | Autor: Jan Rys
Dubová doubrava bývá prostoupena četnými menšími pasekami, na okraji sem tam s letitými stromy. Začátkem léta stojí za to jít se v podvečer podívat pod šapitó jejich korun.
Člověk tu v tichém lesním prostředí pookřeje a možná se při troše štěstí stane i divákem zajímavých výjevů ze života přírody. Ostražitějšímu a zasvěcenějšímu pozorovateli se možná poštěstí shlédnout klání dvou šestinohých titánů ze světa hmyzu o hlt dubové mízy. Nesmí ovšem promeškat chvíli, kdy za hřmotného hukotu křídel přistávají někde ve spodním patře větví dubu. Jde o naše největší brouky bizarního vzhledu – roháče obecné. Roháč žije v teplejších polohách dubového lesa s porosty starých velikánů. Rodnou kolébkou mu jsou ztrouchnivělé pařezy, do kterých roháčí samička po úspěšné kopulaci klade vajíčka, z nichž se vylíhnou larvy. Když dorostou do stadia zakuklení, jsou tlusté, tučné a měří téměř 10 cm. Ro-háči trvá celý vývoj do dospělosti brouka někdy až 6 let. Závisí to na kvantitě a kvalitě potravy larvy. Její zakuklení se odehrává vždy na podzim, když si předem pro svou přeměnu vytvořila jakousi kolébku, velkou skoro jako lidská pěst. Pozvolna se v ní mění v brouka, který v úkrytu přezimuje. Teprve nastávající jaro na přelomu červnových a červencových teplých dnů svůj útulek opouští. Samečky na hlavě zdobí velká rozvětvená kusadla v podobě parohů, drobnějším samičkám narostla o hodně menší. Je to pro ně ovšem výhodné, mohou si jimi prokousat kůru stromů, aby ronila mízu – jejich potravu. Samečci to obrovskými kusadly neumí, mají je jen na ozdobu nebo jako zbraň při soubojích o samičku a o potravu. Dospělí roháči trpí neukojitelnou touhou po potravě. Sotva se navečer trochu smrákne, hned se shánějí po sladkém “truňku”, nejraději z dubů. Lížou ho dlouhým huňatým jazýčkem. Protože sameček nedokáže svými kusadly narušit kůru stromů, musí po lese shánět samovolně vytvořenou studánku životodárné potravy tam, kde vytéká z pukliny. Samička to má snazší, na vhodném místě kouše silnými krátkými kusadly kůru tak dlouho, dokud roní mízu. Při hodování odstřikuje do okolí své výkaly a zároveň vysílá feromony, které mají přilákat nápadníky. Jakmile sameček zachytí pachový signál, zamíří hned k prostřenému stolu s potravou a s číší opojné lásky. Když se pár shledá, ani na chvilku nepřestává myslet na jídlo. Samička se živí bez přerušení dál, i když se na ni nasouvá sameček ke kopulaci. Sotva se spojí, probudí se zájem o hodování i u něho. Zcela bez bázně prostrčí svůj jazýček mezi kusadly samičky, aby dosáhl na životadárnou tekutinu. Takové splynutí milenců může přetrvávat i několik dnů. Vzrušující chvíle ale nastávají, přiláká-li vůně samičky k sobě dva nápadníky. Jeden druhého se neleká, odhodlaně se do sebe pustí vybojovat si samičku i pramen potravy. Kusadly se do sebe zahákují, snaží se vzájemně nadzvednout a shodit ze stromu. Potyčka je krátká, je-stliže některý rival má menší hmotnost. K dlouho trvajícímu klání však dochází u stejně silných soků. Často rozhodne až několik hodin souboje, než na místě zůstane jen vítěz. Někdy nastane taková situace, že možnost obživy přiláká několik hladových roháčů najednou. Vítězí nejsilnější a nejbojovnější sameček, který postupně odhází všechny včetně přespočetných samiček. Zůstává jen jediný pár k nastávající svatební ceremonii. Zákon přírody je i ve světě hmyzu neúprosný; jen nejsilnější má právo na reprodukci rodu.
Popisy k obrázkům
Samička roháče obecného se zamilovaným samečkem
Souboj dvou roháčů
Autor fotografií: FOTO AUTOR
