Špetka z umění báby kořenářky
Z nasbíraných bylinek děláme odvary, čaje, sirupy, nálevy, masti. Umíme ale s bylinkami správně zacházet, aby své léčivé schopnosti neztratily?
Bylinky lze sušit i v malých svazečcích, které tvoří jednu čajovou porci
Sbírání bylinek je krásná činnost. Pobýváme při ní na slunci, získáváme stoprocentně přírodní produkt, který při správném použití může prospět našemu zdraví. Umíme ale s bylinkami zacházet? Připomeňme si hlavní zásady, jak správně postupovat. Začneme výběrem místa sběru.
Buďme k přírodě ohleduplní
Abychom měli jistotu, že bylinky, které doneseme domů, budou pro nás opravdu přínosem, sbíráme zásadně v místech, která nejsou ekologicky zatížená, to znamená ve volné krajině. Vyhýbáme se průmyslovým oblastem, městům a už vůbec nesbíráme u silnic, kde se v rostlinách hromadí jedy z výfukových plynů. Dostatečný odstup zachováváme i od polí, protože přípravky na ochranu rostlin a umělá hnojiva kvalitě léčivých bylin nesvědčí. Musíme opominout i místa, která slouží k častým vycházkám se psy.
Čaj z květů divizny léčí kašel
V přírodě se chováme ohleduplně. Chráněné a ohrožené druhy necháme být. Vždy dbáme na to, abychom v místě nálezu neodstranili všechny rostliny. Porost se nejvíce poškozuje vykopáváním kořenů, proto bychom měli sbírat jen tam, kde je rostlin hodně.
Chceme-li mít jistotu zisku zdravých anebo určitých druhů bylin, vypěstujeme je ve vlastní zahrádce. Tu můžeme mít pod kontrolou. A bylinky budou pokaždé čerstvé.
Prosíme, nemačkat!
Mnoho bylin a květů se dá trhat ručně, na druhy s tvrdými stonky se vybavíme nožem nebo zahradními nůžkami. Nasbírané byliny volně vršíme do košíku nebo bavlněné tašky. Igelitové sáčky ani plastové tašky jsou nevhodné. Rostliny se v nich začnou potit a rychle se ohřívají. Rozkladný proces se pak už nedá zastavit.
Dobromysl se užívá při zažívacích potížích
Byliny trháme opatrně, nesmíme je svírat ani stlačovat, protože každé poškození podporuje rozkladné procesy. Velice jasně to můžeme sledovat u jitrocele kopinatého; u něj pomačkaná místa při sušení zčernají. Sklízíme jen zdravé, čisté a suché rostliny. Poškozené a nemocné části nebo části s usazeným hmyzem raději vytřídíme.
Čerstvě nasbírané byliny musíme zpracovat co nejrychleji, aby neztratily účinné látky. Většinu éterických olejů rostliny produkují za teplých a suchých dnů, proto je sbíráme za hezkého počasí, za deštivých dnů obsah účinných látek klesá.
Kdy nastává čas sklizně?
Důležité je vystihnout správnou dobu sklizně. Každá rostlina „dozrává“ v určité fázi, kdy má optimální obsah účinných a aromatických látek. Kdy tento okamžik pro tu kterou rostlinu nastane, lze těžko obecně stanovit, můžeme se ale orientovat vzhledem rostliny. K tomu musíme znát, v jakém stádiu vývoje by rostlina měla být.
Správně nasušené rostliny si uchovají krásný vzhled i barvu a hezky voní
Některé byliny se musí sbírat dřív, než vytvoří poupata. K těm patří například meduňka. Při rozkvětu, tzn. otevře se prvních několik květů, se mají sbírat všechny druhy máty, mateřídouška, jitrocel, zlatobýl. V plném květu, tedy všechny květy na rostlině jsou rozvité a některé už uvadají, mají optimální aroma bazalka, řebříček, kontryhel, dobromysl. Fenykl, bezinky, šípek, borůvku sbíráme při dozrávání jejich plodů. Kořeny proskurníku, pýru, kozlíku a anděliky sklízíme na podzim nebo brzy na jaře v době vegetačního klidu, kdy se v nich ukrývá veškerá síla rostliny. Optimální dobu sklizně zjistíte v knížkách o léčivých bylinách.
Sušení je umění
Abychom zamezili ztrátám účinných látek, sklízíme bylinky ručně a sušíme je nepoškozené a nerozmělněné, protože každé poranění rostliny je na škodu kvality. Bylinky před sušením ani nepereme, pouze je zbavíme znečištěných a nemocných částí. Výjimku tvoří kořeny, které před sušením omyjeme a očistíme kartáčkem.
Rostliny sušíme buď rozložené do tenké vrstvy, nebo ve svazcích, které zavěšujeme volně do prostoru
Ideální teploty sušení se pohybují mezi 30 až 40 °C. Při vyšších teplotách se odpařují éterické oleje. Nesnažme se rostliny sušit rychle! Byliny usušené již za tři až čtyři dny se lámou. Správně usušené rostliny chrastí nebo šustí a dají se rozdrtit na prášek. Stopky listů a květů, které většinou schnou pomaleji, se musí dát přelomit a nesmí být pružné.
K přirozenému sušení jsou nejvhodnějšími místy dobře větrané půdy. Tady můžeme bylinky rozložit do tenké vrstvy na zem. Ještě lepší je zavěsit je na trámy, takže jsou provětrávané i zdola. Sušit můžeme i na rámech potažených sítí proti hmyzu nebo tenkou bavlněnou látkou, nebo na sušáku na prádlo, na který rozložíme plátýnko.
Proces sušení by neměl trvat déle než 10 dnů, pak již dochází ke ztrátám účinných látek. Kdyby se vlivem špatného počasí, a tedy zvýšené vlhkosti vzduchu, sušení protahovalo, dokončíme jej v sušičce nebo v troubě. Sušičku nastavíme vždy na nejnižší stupeň. Při sušení v troubě musíme být hodně opatrní. Teplota nesmí být vyšší než 40 °C (uhlídáme ji pomocí teploměru) a dvířka necháme celou dobu pootevřená, aby z trouby mohla být odváděna odpařená vlhkost. Sušičku a troubu využijeme především při sušení plodů. Ty obsahují mnoho vody a pomalý přirozený proces jim neprospívá.
Dobře oprané kořeny sušíme v celku, nebo nakrájené na plátky
Při sušení nesmíme zapomenout na ochranu před sluncem. Účinkem světla se ztrácí jak barva bylin, tak účinné látky. Správné sušení by tedy mělo probíhat ve tmě. Čím je prostor tmavší, tím lepšího výsledku dosáhneme. Naší snahou je, aby si byliny uchovaly svou přírodní barvu, jen takové mají v usušeném stavu vysokou kvalitu.
Přímo na slunci sušíme pouze kořeny, které by ve stínu důkladně neproschly. Protože se však kořeny sbírají hlavně na podzim, pomůžeme si většinou sušičkou, případně je sušíme v troubě nebo nakrájené na plátky v blízkosti kamen.
Řádně usušené byliny volně navršíme do nádob a uzavřeme. Tyto nádoby skladujeme v suchu, chladu a temnu (max. 2 roky). Chlad je důležitý, neboť vysoké teploty urychlují i během skladování rozkladné procesy, při kterých se uvolňují éterické oleje a bylinky tak ztrácejí na své kvalitě.
TEXT: MARTINA LŽIČAŘOVÁ
FOTO: THINKSTOCK
Špetka z umění báby kořenářky
