Šípkový čaj
Než v našich krajích zdomácněl černý čaj, mezi teplými nápoji hrála prim žitná káva a ovocné a bylinné odvary – z jablek, heřmánku, máty, lípy, dobromysli, šípku a dalších plodů a bylin.
Dnes šípky na čaj sbírá málokdo, protože je nepohodlné prodírat se trnitým keřem, trhat drobné červené plody a pak je zpracovat – mýt, sušit, správně uskladnit, a ještě umět šípkový čaj připravit. Návodů je totiž více. Ale který je ten správný?
Na venkově se tradiční „šípák” připravoval ze dvou hrstí suchých plodů, které se zalily dvěma litry vody, a ty se zvolna vařily alespoň půl hodiny. V polovině doby varu hospodyňka změklé plody rozmačkala a čaj nechala znovu vařit. Odvar pak scedila přes husté plátýnko do konvice. Použité šípky posloužily na druhý, ještě chutnější nálev, ale jen z polovičního množství vody.
Protože se však dlouhým vařením zničí cenný vitamín C, připomeneme i druhý způsob přípravy šípkového čaje. Dvacet gramů suchých šípků se podrtí (např. v hmoždíři), zalije litrem vody a přes noc nechá macerovat. Druhý den se voda se šípky zahřeje těsně pod bod varu a pak se nálev přecedí přes husté sítko. Podle tohoto způsobu nebude mít nálev tak intenzivní barvu, chuť a vůni, ale zůstane v něm většina vitamínu C, který výborně doplní pravý včelí med, s nimž si čaj můžeme přisladit.
Foto Shutterstock a Thinkstock
Šípkový čaj
