Rodinný ráj u Českého ráje

Rubrika: Chalupy, Chaty a chalupy, rss-feed

Tradiční roubenka Ladě učarovala hned na první pohled. Foto: Vladimír Hájek

Nedaleko Českého ráje, v malé vesničce Sobčice, vytvořila Lada Poppy svým rodičům opravdový ráj, kam se dnes pravidelně a ráda sjíždí celá velká rodina.

Asi v polovině cesty mezi Jičínem a Hořicemi najdeme Sobčice. Víska, v níž v posledních letech vyrostlo mnoho nových a moderních vilek, se stále pyšní i několika tradičními roubenkami. Jednou z nich je chalupa s číslem popisným 18, která se řadí mezi nejstarší zdejší domy vůbec. Najdeme ji hned na návsi a zaujme snad každého příchozího. Však ji už pár let s láskou opečovává Lada Poppy se svou maminkou. Tady se realizují a uplatňují svou kreativitu.

Zahradu by majitelka ráda ponechala v čistě přírodním stylu. Foto: Vladimír Hájek

Koupě chalupy

Lada Poppy pochází z dalekého Vrbna pod Pradědem. V dospívání jí ale městečko bylo malé a toužila po Praze, kde se usadila. Zlom nastal, když se narodily děti. „Tenkrát jsem si uvědomila, jak daleko jsou moji rodiče, a chtěla jsem je mít blíž, abychom je s dětmi mohli pravidelně navštěvovat. Jednak proto, aby se vzájemně více užili, a zároveň mi začala chybět příroda,“ vzpomíná na první rozhodnutí o koupi chalupy Lada Poppy a s obdivem podotýká, že i když už oba rodiče měli přes šedesát let, se stěhováním neváhali.

Všem před patnácti lety začal nový život. „Poohlíželi jsme se po vhodném stavení. Lokalita u Českého ráje se nám zdála ideální. Je v dojezdové vzdálenosti od Prahy a je tu nádherně.“ Roubenka, kterou koupili, působila už od prvního pohledu jako zachovalá stavba vhodná hned k nastěhování. Přesto nakonec, jak říká Lada, nezůstal na kameni kámen. Zachovali roubení obvodových zdí, čímž ponechali roubeného „ducha“ stavení, ale udělali přístavbu verandy, a hlavně zcela přebudovali podkroví. Stará nevyužitá půda tak získala novou tvář.

Kuchyně je vzpomínkou na tatínka. Svou krásou bere dech. Foto: Vladimír Hájek

Zahrada jako šperk

Vezměme to ale popořádku. Vcházíme na velkou zahradu, kterou by Lada jednou ráda vedla v čistě přírodním stylu, aby byla co nejvíce soběstačná. „Zahrada mě zaujala už před lety tím, že zde byly poměrně vzrostlé stromy. To v případě nové zahrady budované na zelené louce nedocílíte.“Ve stínu stromů ráda odpočívá při houpání v síti nebo tráví společné chvíle s přáteli pod pergolou.

Pergola je ideálním místem pro letní grilování. Foto: Vladimír Hájek

Samotnou zahradu rozdělila na bylinkovou část, zeleninové záhony, ovocný sad a kruhový trvalkový záhon. Vznikl na místě původního sklípku, který nesplňoval to, k čemu byl určen. „Roubenky nebývaly podsklepené. Zdejší dům měl sklípek tady, v zahradě. Ale byla v něm spodní voda, proto jsme ho rozebrali a pískovcové kameny použili jako dekorace na mnoha místech v chalupě,“ vysvětluje majitelka a zve nás do nitra chalupy.

Veranda jako zimní zahrada

Dovnitř se vstupuje hospodářskou částí, kterou tvořily chlívky. Dnes je to předsíň, ze které nahlížíme do první ze dvou koupelen. Vyplatí se zastavit, protože ji Lada vlastnoručně dokonale vyšperkovala hravou mozaikou. „Inspirovala jsem se na dovolené, kde jsem něco podobného viděla. Po návratu jsem na totéž narazila vedle v Hořicích a to už pro mě byl popud pustit se do ní. Navíc jsem od kamaráda dostala hromadu kachlíků, které byly vyřazené a určené na skládku. Takže jsem si s tím hrála a tvořila,“ ukazuje nám majitelka, která nezapře šikovné ruce. Vykachlíkovala nejen zdi a zrcadlo, ale také skříňku pod umyvadlem. I ta je unikátem. Do kamenné desky totiž Ladin manžel vyřízl otvor pro umyvadlo.

Předsíň je předělaná z bývalých chlívků. Foto: Vladimír Hájek

Po celém domě na mnoha místech najdeme přiznané kusy pískovce, který zapasovali, kde se dalo, a vytvořili tak působivé dekorativní prvky. Zvlášť pěkně vyniká ve verandě, která slouží jako zimní zahrada. „Hospodářská část s chlívky byla jakoby vykousnutá, a tak jsme prostor před ní využili přistavenou verandou. Díky tomu na sebe místnosti plynule navazují,“ vysvětluje Lada s tím, že zadní část verandy bývala vnější obvodovou zdí s vchodovými dveřmi. Původní dveře nyní umístili mezi verandu a dnešní předsíň a místo nich jsou klasické interiérové. Prosklená střecha pak do zimní zahrady přináší spoustu světla. „Sice to esteticky není ideální, ale jinak by tu byla velká tma. Takhle tady máme nádherné sezení,“ domnívá se majitelka.

Kuchyně je vzpomínkou na tatínka. Svou krásou bere dech. Foto: Vladimír Hájek

Kuchyně od tatínka

Pýchou domu je kuchyně nacházející se v přízemí, která splňuje náročné požadavky moderního bydlení. „Kdysi dávno byla jedinou obytnou místností, kde žili dva bratři s rodinami,“ upozorňuje Lada. Tady se ráda schází široká rodina. „Byl to můj sen, přála jsem si velký stůl. Šlo o první kus nábytku, který jsem do chalupy pořídila. Kde je stůl, tam se bydlí,“ usmívá se naše průvodkyně.

Praktický je cihlový ostrůvek oddělující pracovní část od jídelní, který vyráběl Ladin tatínek jako skoro všechno tady, a tak se tato místnost stává milou vzpomínkou na něj. Lada také přiložila ruku k dílu. Malovala kachličky, kterými je obložena kuchyňská linka. „Před patnácti lety, když jsme chalupu zařizovali, nebyly k dostání obkládačky. Sháněla jsem nějaký venkovský vzor, ale marně. Z nouze jsem vypalovací barvou malovala modré tulipány. A ještě jsem měla zlomenou ruku,“ směje se svému počínání.

Kachličky u kuchyňské linky majitelka sama malovala. Foto: Vladimír Hájek

Modrá se nese celou kuchyní. Najdeme ji na závěsech i dečkách, které šije Ladina maminka.

U bytelného stolu se ráda schází celá rodina. Foto: Vladimír Hájek

Oběma ženám se tady dobře vaří. „V Praze nevařím téměř vůbec, ale na chalupě pořád. Vyběhnu na zahradu, natrhám bylinky, vykopu zeleninu a u toho koukám do zeleně,“ pochvaluje si Lada, která letos kuchyň doplnila o nová kachlová kamna. „Mamka se jim dlouho bránila, protože kvůli prachu nechtěla topit pevnými palivy, ale měnová krize nás dohnala.“

Ložnice čeká na nocležníky

Speciálně pro maminku Lada vybavila ložnici, která je naproti kuchyni, ovšem je neobydlená. „Zřejmě to kdysi bývala komora. Zařídila jsem ji maminčiným nábytkem. Vybírala jsem pro ni i tapety ve starorůžové a bílé barvě, které má ráda. Přesto se tady necítila dobře,“ vysvětluje Lada a zve nás o patro výš, kde maminka i ona sama rády tráví čas.

Bílá ložnice byla určena pro maminku. Ta si ale oblíbila jiné místo, a tak místnost zatím zůstává nevyužitá. Foto: Vladimír Hájek

Stoupáme točitým schodištěm. Nevyužité půdní prostory majitelé přebudovali na několik útulných pokojíků. Ladina maminka si zabrala otevřený prostor nad schodištěm, který jí nahrazuje obývák, ložnici i pracovnu. Je zařízen decentně, pouze tím nejnutnějším.

O poznání „vymazlenější“ je navazující část, kterou obývá Lada s rodinou. Vstupujeme do obývacího pokoje, jehož jednu stěnu tvoří Ladina velká láska, knihy. „Na knihovnu jsem pyšná, sama jsem ji navrhla. Sice pán, který ji podle mého návrhu stavěl, nechápal, proč chci ponechat sežrané trámy, ale já jsem chtěla zachovat duši domu.“ Nejraději čte v houpací síti zavěšené uprostřed místnosti.

Lada miluje pohodlí a ráda s knížkou v ruce ulehne do houpací sítě. Foto: Vladimír Hájek

Pohodlí na prvním místě

Moderní gauč lze rozložit a vytvořit z něj tři plnohodnotná lůžka, což prý rádi využívají synové, kteří si sem zvou své kamarády. Lada všude uplatňuje svou tvořivost. Působivá je truhlářská hoblice, kterou dostala od souseda. Dnes na hoblici-stole pracuje.
Vedlejší ložnice je zařízena efektně a prakticky. Černou kovovou postel doplňují dva noční stolky ze smrku, který pokáceli na zahradě. Nový život dostaly také větve z uschlé vrby. Lada z nich vytvořila originální lustr.

Dříve to byla nevyužitá půda, dnes jsou z ní útulné pokojíky. Foto: Vladimír Hájek

Práce tady nikdy nekončí, už teď má naše hostitelka v hlavě spoustu dalších nápadů. Pozornost však nyní věnuje hlavně zahradě, kterou by ráda přebudovala na celoročně kvetoucí odpočinkový ráj.