U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.

PŘÍBĚHY KAMEN

Kategorie: Kachlová kamna | Autor: MARIE RUBEŠOVÁ

Zveme vás za majiteli a také tvůrci kachlových kamen. Některé jsme potkali už před lety při návštěvách na chalupách, jiné jsme vyhledali kvůli jejich zajímavým výrobkům nedávno.

KACHLOVÝ HATTRICK

První návštěva míří za ing. arch. Jiřím Mrázkem a jeho zajímavými kamny na Křivoklátsko. „Tato zelená jsou přesnou replikou barokních kamen. Zbyla z nich vlastně jen archeologická drť, ale podařilo se sestavit modely původních tvarů,“ vysvětluje pan architekt. „Sejmuli jsme z nich formy a vytvořili kachle nové. Kamna mají i plát a vzadu prostor na ležení, což není historicky nejvěrnější, ale jsou v sednici, kde se jí, vaří a někdy i lenoší.“

   Nejstarobylejší jsou kamna ve špýchárku, která mají kobku ze starých prejzů. Spodek sporáku je vyzděný, omítnutý a obílený. „Jde o typ z 18. století, jaký býval v čelednících a chudších chalupách. Z pálených prejzů nebo hřebenáčů je možné vystavět podobná kamna v různých velikostech.“

   V bývalé sýpce jsme objevili další poklad. Pec s ohništěm a s přistavěným sporákem s kachlovou kobkou. „Jde o přesnou technologickou kopii kamen z 18. století, sestavenou z kachlů nalezených v různých lokalitách. Není ovšem vyloučené, že je dělal jeden hrnčíř. My jsme jen doplnili části, které se nezachovaly,“ vysvětluje architekt, který je schopen s přítelem keramikem postavit pěkná kamna i dalším zájemcům. Stavení, v němž stojí tahle kachlová paráda, je z roku 1755. Byli jsme tam před několika lety na návštěvě, ale to bylo na přetřes víc témat. Dnes tedy o kamnech. „Původně stávala v sednici pec. To jsme zjistili v Zámrsku, kde jsou ve Státním archivu uloženy zemské knihy pro celou ČR. V nich je zapsáno, kdo kdy kde co postavil a vlastnil,“ vysvětluje Jiří Hájek. Ve třicátých letech minulého století však jeho chalupářský předchůdce jménem Gajzl milou pec zboural a nechal postavit kachlová kamna na litinových nožkách. Když Hájkovi stavení kupovali, neustále prý zdůrazňoval, že sporák nemá propálené trouby. To bylo podle něj nejdůležitější. Ovšem že je celý černý, kachle matné, to ho netrápilo. Nová čistotná hospodyně však při postupném drhnutí objevovala v černi hladké hnědé plošky, navíc v kachlech reliéfy…

   „Pan Gajz měl pravdu, trouby propálené nejsou. Peče se v nich parádně. Kamna mají nízký rošt pod tály, které se v mžiku rozehřejí. Ale jsou to, jak já říkám, jednomužný kamna,“ pokračuje ve vyprávění chalupář. „Jeden by u nich pořád musel sedět a přikládat, protože tam nejde dát víc polínek nad sebe. A víte, jak se říkalo prostůrku, kam se zalezlo a přikládalo? Pekýlek. Kdo tam seděl, byl zkrátka upečenej jako hříšníci v pekle.“

   Problém ovšem nastal, když při postupné rekonstrukci stavení přišla na řadu i podlaha v sednici. Co s kamny vážícími více než tunu? „Došlo mi, že jedinou možností je přivázat sporák k povalovému stropu. Je dobře udělaný z pevných klád. Do nich jsem zašrouboval dlouhé šrouby, vzal tři silná lana a nadvakrát jsem mezi ně strčil klacky. Otáčel jsem s nimi tak dlouho, až se kamna malilinko nadzvedla. Jsou připlácnutá ke zdi, takže se vznesly o pár čísel vzhůru vlastně jen přední nožičky. Moje obavy, že se lana ve vlhku natáhnou a kamna spadnou do výkopu, se naštěstí nepotvrdily.“

   Dnes jsou „létající“ kachlová kamna u Hájků spíš pro ozdobu. Při jednomužné obsluze by se neudělalo kolem chalupy nic jiného. Jen výjimečně jsou z nich odstraněny prozaické věci a do trouby uléhá ryba s bříškem plným oříškového těsta. Jinak se o teplo starají už léta osmičky Musgrávky.

V NOVOHRADSKÉ KOVÁRNĚ

Původní kovárna, postavená někdy počátkem 18. století, měla dvě obytné sednice, síň a černou kuchyni. Kromě neustále žhnoucí výhně, která byla patrně venku pod přístřeškem, fungovala ve stavení velká chlebová pec. Stála v sednici, ale přikládalo se z černé kuchyně. Sem se také kouř vracel rourami – kupodivu hranatými – a stoupal do stejně hranatého sopouchu komína umístěného až nad valenou klenbou.

   V šedesátých a sedmdesátých letech při nemilosrdné modernizaci kovárny vzala za své i pec. Když však před několika lety stáli památkáři před otázkou, jak takové stavení rekonstruovat, nezaváhali ani minutu a symbolické srdce jí vrátili. Kamnáři z Tišnova postavili hned dvoje kachlová kamna. Jedna na místě staré pece, k dalším se dostanete chodbou okolo zdi s kamnovcem. Ten je původní a měl z druhé strany, v černé kuchyni samostatné ohniště. Dnes jej nahradila varná konvice a kamnovec obdivují jen turisté.

   „Kovárna funguje částečně jako skanzen, částečně jako dílna. Dokonce tady i bydlíme. Ale je to složité. Vybavení skanzenu a podmínky k normálnímu životu jsou značně odlišné,“ vypráví kovář Daniel Černý. „Kominík tvrdí, že cesta spalin do komína je u těchto zelených kamen příliš dlouhá. Roury a komín jsou hranaté a vepsaná kružnice je zase o něco menší, takže se zanášejí rohy. Když máme perfektní dříví a perfektní počasí, je to paráda. Ovšem na schůdkách se člověk ani pořádně neusadí. A v troubě nelze péct, protože plech není přidělaný a když se ohřeje, prohne se a kouř hulí do trouby. Ale spí se tady výborně. Přes okna táhne čerstvý vzduch a vytváří se přirozený podtlak, který jde ven odtahem přes kamna. Kachlová kamna vytvářejí nádherné teplo, které jde až do kostí.

   Někteří chalupáři najdou na půdě staré kachle a snaží se postavit si kamna třeba i sami. Někomu se povedou a fungují, ale taky to může být hodně nebezpečné. Když se do stavby pustí keramici, skláři nebo kováři, je to v pořádku. Ti znají zákonitosti akumulace a komínového efektu. Je to lidová tvořivost, může být i zajímavá.“

TEP HLINĚNÉHO SRDCE

Rozlehlý panský mlýn na říčce Polečnici nedaleko Českého Krumlova mlel mouku ještě v roce 1967. Zhruba sedm let nato jej koupil architekt Pešek. Členitá stavba, kterou postavili v době pobělohorské Strachotínové ze Strachotína, byla značně zdevastovaná, a tak ji Peškovi zvolna rekonstruují. Pokud jim kamna dovolí.

   Hlava rodiny, původně architekt-památkář, je navrhuje, jeho žena Jana kachle vytváří, kamnařině se vyučili i oba synové a dcera sochařka má partnera taky „od fochu“. „Já už teď spíš radím, ale mladí dílo dovedou. Vždycky jsem měl práce dost. Sporáky, kachlová kamna, krby s keramikou. Jana dovede nejen pěkné kachle, ladící se stylem stavby, ale modeluje i figurální ozdoby. Zkrátka co kamna, to originál. Mě nebaví dělat dvakrát stejná.“ Pan architekt Pešek tvrdí, že postavit kachlová kamna je v zásadě jednoduché. Ale člověk to musí umět a znát pravidla. A dát do toho i kus srdce. Tak ožívají kamna, která se také srdcem interiéru a často i celého stavení stávají. Umění rodiny Pešků můžete obdivovat i v Třeboni a Českém Krumlově; restaurovali téměř všechna kamna a vázy v zámeckých expozicích.

TIP!

Až pojedete na jih, nezapomeňte se zastavit také v Bechyni. V zámecké expozici najdete mimo jiné velmi zajímavá stará kachlová kamna. Jsou replikou těch, která si nechal postavit arcibiskup v Salzburku. Protože nechtěl, aby měl podobná kdokoli další, dal autorovi kamen postavených z kachlů s pestrými zelenomodrými reliéfy useknot ruce. Ale tvořivost jihočeských kamnářů a keramiků je obdivuhodná. Přestože jsou kamna, na nichž jsou patrny stopy gotiky, ale už i renesančního vlivu, podle obrázku údajně nepostavitelná, ta bechyňská ono tvrzení vyvracejí. Když se pořádně podíváte, u zdi najdete uprostřed menších kachlů jeden velký, na němž je zpodobněn člověk s useknutýma rukama. Salzburského arcibiskupa se zkrátka podařilo obelstít.

Popisy k obrázkům

Kamna z 18. století, jejichž dřevěná kostra byla vypletena proutím, zvenku i zevnitř dobře omazaným hlínou

Tato kuriózní kamna s plastickou kobkou ze starých prejzů nemají zděný, ale na stropě zavěšený komín, sestavený ze speciálních keramických tvárnic

Na římse těchto barokních kamen lze udržet čaj pěkně teplý. Vzadu na bývalé peci je lože pro jednoho spáče

Tento sporák se umí, jak nám vyprávěl Jiří Hájek, dokonce „vznést“. I tomu, že býval celý černý, se těžko věří, ale vše je čistá pravda

Na místě bývalé pece stojí dnes v novohradské kovárně kachlová kamna

Sporák z modrých kachlů slušně topí i peče. Ovšem zatápí každou chvíli někdo jiný, o čemž svědčí začouzená omítka kolem dvířek

V zesílené zdi černé kuchyně je původní kamnovec z počátku 18. století

Kovárna je zvenčí velmi pěkně rekonstruována a láká návštěvníky k prohlídce

V síni se právě rodila kamna, která budou vyhřívat ještě koupelnu v patře. Keramické prejzy a tašky dobře akumulují teplo a jsou poskládané jako ozdoba

Na kachlových kamnech v Andulčině sochařské dílně si rodiče dali záležet

Mlýn nedaleko Českkého Krumlova skrývá kamnářské poklady

Autor fotografií: FOTO: MARTIN MAŠÍN A FRANTIŠEK VAŇÁSEK

PŘÍBĚHY KAMEN