Petržel versus pastinák: Vypadají podobně, ale chutnají jinak

Obě kořenové zeleniny se hodí k přípravě polévek, nať petržele i k jejich ozdobení. Foto: Shutterstock

Dvě příbuzné zeleniny jsou si podobné vzhledem, ale rozdílné v chuti a částečně i v možnostech využití. Se kterou máte právě tu čest, prozradí velikost a tvar kořene, nať a vůně.

Obě rostliny patří do čeledi miříkovitých, stejně jako například mrkev či řapíkatý celer. Pastinák je trvalka, kdežto petržel pouze dvouletka. Hodí se k různým kulinářským úpravám, obsahují také zdraví prospěšné látky.

Petrželová dvojice

Petržel obecná kořenová, jak zní její přesný botanický název, má užší a na konci zašpičatělý kořen, u některých odrůd větvený. Dorůstá zhruba do 12 až 25 cm délky a 2 až 5 cm šířky. Povrch je žlutavě bílý až světle hnědý se zřetelnými příčnými tmavěji zbarvenými prstenci, vnitřek je bílý nebo světle hnědý. Dospělá rostlina s natí a lodyhou dosahuje výšky od 30 do 80 cm. Řapíkaté zpeřené listy světle zelené barvy jsou hladké a na okrajích roztřepené. Nať vyrůstá z vršku kořene, který je lehce vypouklý a po seříznutí se na něm většinou objeví tenký fialový kroužek. Dalším druhem je petržel naťová, která vytváří pro kuchyňské účely nezajímavý tenký, bohatě větvený kořen. Pěstují se odrůdy hladkolistá a kudrnka. Listy petržele mají kořeněnou vůni i chuť.

Pro lepší uchování chuti se listy petržele zamrazují. Foto: Shutterstock

Ztepilý pastinák

Mohutný, v horní části široký kořen pastináku setého může být až 40 cm dlouhý a vážit 1,5 kg. Na omak je měkčí než petrželový. Povrch má nažloutlé až nahnědlé zbarvení, dřeň je bílá, nažloutlá či nahnědlá. Nať vyrůstá z mírně prohloubeného vršku, listy jsou oproti petrželi výrazně větší, asi jako u libečku. Nadzemní část dospělé rostliny měří až jeden metr. Vůně i chuť jsou nasládlé.

Příprava půdy a výsadba

Petržel má půlroční vegetační dobu a klíčení semen trvá až pět týdnů. Výsev proto provádějte brzy zjara přímo na záhon umístěný na slunci či v polostínu do hluboko zryté a nakypřené, lehké, humózní a vlhké půdy. Kvůli zvýšenému riziku přenosu chorob a škůdců by na něm předtím neměla být pěstována kořenová zelenina. Tři týdny před výsevem, aby mohla půda slehnout, vytvořte z půdy pomocí hrobkovací radličky hrůbky (v horní části rovné s šířkou asi 60 cm). V každém potom vyznačte dvě rýhy s hloubkou 0,5–1 cm, vsypte do nich semínka, zakryjte vrstvou hlíny, lehce ji stlačte a opatrně, avšak řádně zalijte. Osivo vyžaduje v průběhu klíčení plynulé zásobování vláhou, při zaschnutí či vytvoření půdního škraloupu totiž velmi špatně vzchází.

pastinák se spokojí i s horší půdou. Foto: Shutterstock

Následná péče

Po vzejití rostlin je vyjednoťte tak, aby mezi nimi vznikly mezery 5 až 7 cm. Nať vybíhající do květu odstřihujte. Petržel pravidelně okopávejte a plejte. Přísun živin zajistí zelené hnojivo, zejména hořčice bílá (chrání před napadením zeleniny drátovci), posečená tráva, spadané listí (mimo ořechového) a další zahradní odpad. Vyhněte se hnoji, neboť zvyšuje obsah dusíku v rostlině, což není zdravé, a navíc zkracuje dobu skladování kořenů. Pastinák se svými nároky neliší, jen potřebuje při jednocení vytvořit mezery alespoň 15 cm.

Sklizeň a uchovávání

Nať se sklízí průběžně, celá rostlina od září do listopadu, ale vzhledem k mrazuvzdornosti můžete petržel ponechat na záhonu celoročně a odebrat vždy jen potřebné množství. Kořeny uložte nejlépe do bedny s pískem v suché místnosti s teplotou okolo 2 °C, kde vydrží celou zimu. Příliš dlouhým skladováním nicméně částečně ztrácí chuť. V chladničce je lze uchovat tři týdny. Můžete je také nakrájené a krátce blanšírované uložit v mrazničce anebo usušit s ostatní zeleninou coby základ polévkového koření. Nať lze rovněž usušit, pro uchování chuti je vhodnější ji posekanou zamrazit. Se sklizní pastináku lze začít, když mu na podzim uschne nať. Pokud kořeny necháte v zemi přes zimu, mráz jim pomůže ke sladší až oříškové chuti. Uskladňuje se stejným způsobem jako petržel.

Petržel i pastinák se vysazují do řádků, rostliny je třeba postupně protrhávat. Foto: Shutterstock

Využití v kuchyni

Kořeny petržele i pastináku se používají zejména k přípravě zeleninových vývarů a polévek. Petrželový kořen je nedílnou součástí zeleninové směsi na svíčkovou omáčku, ale i dalších omáček, kde po osmahnutí na másle rozvine své aroma. Petrželová nať dochutí a ozdobí studená i tepelně zpracovaná jídla.

Pastinák se nejlépe uplatní v zapečených a dušených pokrmech, můžete jím z části nahradit brambory v kaši anebo ji připravit pouze z pastináku. V podobě jemného pyré, samostatně či v kombinaci s mrkví je vhodný pro děti. Může být také alternativou bramborových hranolků. Nastrouhaný syrový obohatí saláty.

Petrželovou nať sklízejte postupně, vždy pár snítek z jedné rostliny. Foto: Shutterstock

Zdravotní přínosy

Kořen petržele je zdrojem provitaminu A, vitaminů B, C, E, karotenu, draslíku, hořčíku, železa, vápníku, manganu, sodíku a fosforu. Dále obsahuje flavonoidy chránící buňky proti volným radikálům a zpevňující žilní stěny, éterické oleje, které zlepšují trávení, působí močopudně, pročišťují ledviny a močové cesty, snižují krevní tlak, mají protizánětlivý účinek. V listech je soustředěno velké množství kyseliny listové, jež podporuje správnou tvorbu tkání a dělení buněk. Šťáva z nich zmírňuje svědění po pokousání hmyzem.

Pastinák se pyšní vysokým obsahem vitaminů C, E a B12, draslíku a vlákniny. Působí močopudně a proti tvorbě močových kamenů, proti nadýmání, povzbuzuje chuť k jídlu. Podobně jako meduňka má uklidňující účinky, současně býval považován za mírné afrodiziakum.