Nový život staré chalupy

Rubrika: Chalupy, Chaty a chalupy, rss-feed

Prostorná kuchyňská linka byla vyrobena na míru. Masivní prkénka jsou také Lubošovým dílem

Trámy z bouračky povýšily na designový stolek

K relaxaci přispívá moderně řešená koupelna vybavená vířivkou

Zákoutí s opravenou kapličkou působí jak scenérie z dobového obrazu

Na opěrnou zídku byly namísto tradičních cihel použity kulány

Neudržovaná chalupa stojící stranou obce v malebném kraji na pomezí Čech a Moravy nedala manželům Němcovým spát. Po rozsáhlé rekonstrukci ji pronajímají a příležitostně využívají k vlastní rekreaci.

Námluvy s chalupou trvaly několik let. Miloslava s Lubošem kolem ní chodili často na procházky a obdivovali její krásný, ale poněkud zanedbaný vzhled. Představovali si, jak by chalupu opravili, kdyby byla jejich. V té době ale měla svého majitele a nebyla na prodej. Němcovi mezitím opravili svůj dům a založili rodinu. A jak to tak bývá, i sny se někdy splní.

Dvorek má bezúdržbové řešení z valounků a betonové dlažby. Foto: Tomáš Dittrich

Čekání se vyplatilo

Když se chalupa objevila v nabídce dražeb, zkusili manželé štěstí a to jim přálo. Těšili se, jak si chaloupku zrekonstruují a budou tam trávit volný čas s přáteli a rodinou a částečně ji budou pronajímat. „Postupně jsme ji začali opravovat a dali jsme do toho tolik času a energie, že nám ji zprvu bylo líto pronajímat. Ale zase jsme potřebovali, aby se nám vynaložené finance začaly vracet, takže samozřejmě k pronájmu došlo a dnes již se dá říct, že úspěšně. Inzerovali jsme jen na portálu e-chalupy a lidi podle všeho skutečně oslovila. Reklamu nám dělají samotní hosté, odjíždějí s tím, že nás doporučí svým známým. A někteří se pravidelně vrací,“ vypráví Luboš.

Drobné dekorace pomáhají s navozením domácí atmosféry. Foto: Tomáš Dittrich

Chaloupka stranou od všeho ruchu táhne. „Sami vnímáme ten rozdíl, i když bydlíme kousek, že tady je doopravdy takový klid, žádní sousedé, auta, nic,“ pochvalují si Miloslava a Luboš.

Kachlová kamna umístěná v chodbě umocňují chalupářský styl. Foto: Tomáš Dittrich

Kdo se práce nebojí

Velkou výhodou bylo, že Luboš vlastní spolu s otcem malou stavební firmu, takže většinu rekonstrukčních prací zvládli sami pouze s občasnou výpomocí přátel, s výkopy jim pomohl bratranec. Přesto nebyla podle Lubošových slov rekonstrukce nic laciného. Jen kolik stál materiál! S jeho výběrem měl jako profesionál výhodu, ale musel dělat i kompromisy. Na střechu by se mu líbila břidlice, ale zvolil podstatně levnější vláknocementovou střešní krytinu. Využili také vše, co z původní stavby šlo nebo co získali z různých bouraček. „Kdybych měl zadat rekonstrukci na klíč, nešel bych do toho,“ hodnotí zpětně situaci Luboš. Rekonstrukce trvala tři roky a v zimě před čtyřmi lety přivítali první hosty.

Prostorná kuchyňská linka byla vyrobena na míru. Masivní prkénka jsou také Lubošovým dílem. Foto: Tomáš Dittrich

Trámy z bouračky povýšily na designový stolek. Foto: Tomáš Dittrich

Od střechy po podlahu

První bylo třeba bez odkladu řešit děravou střechu, kterou dovnitř teklo. „Byl jsem rád, že obvodové zdivo vydrželo. Jde o směs pálených cihel, kamene, ale i kotovic, takže jsme museli pracovat rychle, protože by stačil pořádný déšť a zdi by se nám začaly doslova rozpouštět,“ vzpomíná. A dodává: „U základů byla chalupa překvapivě suchá, nebylo třeba ji nijak izolovat. Stojí na kamenných základech, z větší části je to přímo skála, jen ze strany svahu, kde byla hlína nahrnutá až na zeď, bylo trochu vlhko. Problém vyřešilo její odkopání a netradiční opěrná zídka ze zabetonovaných kulánů, aby svah při deštích k chalupě nesjížděl.“

V útulných ložnicích vládne dřevo. Foto: Tomáš Dittrich

K relaxaci přispívá moderně řešená koupelna vybavená vířivkou. Foto: Tomáš Dittrich

Hodně práce a času zabraly podlahy. V každé místnosti byl nějaký schod, a protože majitelé chtěli, aby bylo přízemí bezbariérové, čekalo je sjednocení výšek všech podlah.
Vytápění je řešeno automatickým kombinovaným kotlem, primárně se topí uhlím, což je výhoda, protože hosté se nemusí o topení starat a Luboš jen jednou za týden vybere popel. Když se tady rekreuje s rodinou, topí dřevem. V chodbě jsou instalovaná ještě kachlová kamna. Mimo sezónu pak pro přitopení slouží elektřina.

K ložničkám v patře vede schodiště z obývacího pokoje. Foto: Tomáš Dittrich

K jídelnímu stolu se pohodlně usadí i velká společnost. Foto: Tomáš Dittrich

Ve znamení dřeva

Práce se dřevem je Lubošovi blízká, proto se neváhal pustit do položení nových podlah a výroby dveří ze smrkového dřeva, které si sám upravil kartáčováním. Smrkovými palubkami obložil štíty chalupy a nově zbudované kolárny.

Velmi efektní nábytek vytvořil z trámů a fošen vybouraných na starém autobusovém nádraží. „Jsou na nich stopy po hřebících, ale sem se patina hodí a dřevo je dokonale vyschlé. Říkal jsem si, kolik asi musí mít let,“ ukazuje nám svoji truhlářskou práci. „Kdyby někdo věděl, co se z toho dá udělat, tak by si možná vyhazování rozmyslel.“

Nová dřevěná tabulková okna ovšem nechal Luboš vyrobit: „Vyšli jsme z rozměrů původních, zazděná jsme obnovili. Obložky zůstaly jen u některých oken, tak jsem musel udělat pro všechna nové. Snažil jsem se, aby byly co nejpodobnější.“

Ovce a kozy bydlí v hobitím domečku. Foto: Tomáš Dittrich

Zákoutí s opravenou kapličkou působí jak scenérie z dobového obrazu. Foto: Tomáš Dittrich

Proměna interiéru

Dispozičně přizpůsobili majitelé chalupu její nové funkci. Kuchyň je spojená s malým obýváčkem, za nímž se nachází společenská místnost s domácím kinem, která slouží i jako herna s kulečníkem, stolním fotbálkem a dětským koutkem, přes chodbu se vstupuje do ložnice. Na své dřívější místo se v přízemí vrátila pouze koupelna, vedle ní přibylo ještě WC. Podkroví je rozděleno na sedm útulných ložniček, vybudována je tu také velká koupelna s vířivkou.

„Interiéry zařizovala manželka sama, já jsem vyráběl a realizoval podle jejích pokynů. Když jsme měli mezi hosty architektku z Brna, nechtěla věřit, že jsme si vše navrhovali a dělali sami,“ ukazuje nám vnitřní prostory Luboš.

Na opěrnou zídku byly namísto tradičních cihel použity kulány. Foto: Tomáš Dittrich

Na zahradě najdete hobitín

Dnešní podobu samozřejmě neměla ani zahrada. „Pozemek byl zarostlý houštím a náletovými stromky. Jejich odstraněním jsme začali. Terén se jen mírně urovnal, protože se nám líbí, že to není taková ta uhlazená zahrada,“ vykresluje nevelké zásahy kolem chalupy Luboš a Miloslava mu přitakává. Dvorek je vysypaný štěrkem, cestičky tvoří dlažba DITON se vzhledem starých pražců. Proti kuchyni postavil Luboš pergolu, do rohu dvorku umístil hřiště pro nejmenší s měkčenou podlahou. Horní část zahrady je travnatá a osázená jehličnany, o něž se nyní oba bojí, neboť sousední les začal devastovat kůrovec.
K chalupě manželé časem přikoupili i okolní louky a po jejich úpravě a oplocení sem pořídili ovečky a holandské kozičky, které jim pomáhají s udržováním rozsáhlých travnatých ploch. Zvířata dělají radost místním i hostům svojí milou společností. Navíc chlívek pojali jako hobití domeček, což se líbí zejména dětem.

Pamatováno je tu i na hosty ze zvířecí říše. Foto: Tomáš Dittrich

Znovuzrozená kaplička

Kromě záchrany chalupy si Luboš připsal další zásluhu: „Před lety nás s taťkou oslovila starostka, jestli bychom nebyli ochotní opravit kapličku, z níž zbylo jen torzo. Postavili jsme ji prakticky znovu podle fotografie. Přidal jsem k ní lavičku a teď koukám, kolik lidí se zastaví a spočine. Dokonce tam nějací cyklisté z Holandska přespali ve stanu. Nejsem ten, kdo by se chodil v neděli modlit, ale přijde mi moc fajn tyto věci zachovávat, je to kus historie.“

V jednom kole

Chalupa je využívaná celoročně, a tak není o práci kolem ní nouze, Němcovi ji ale berou jako hobby. Pomáhají i jejich děti, takže se zapojí celá rodina. Cílem manželů je, aby se hostům na chalupě líbilo a cítili se tu jako doma. Proto se snaží zvyšovat také její komfort. Není to pro každého, přiznávají oba, někdy je všechna ta údržba náročná.