Nejlepší způsoby vytápění domu

K vytápění rekreačních objektů lze zvolit nejrůznější cesty. Topný systém zpravidla vybíráme podle výše pořizovacích a průběžných nákladů a také možností v dané lokalitě.

Řešení způsobu vytápění chalupy či chaty se řídí poměrně jednoduchou rovnicí: pohodlné topení je obvykle vykoupeno vysokou počáteční investicí, případně poměrně drahým provozem topného systému. Ústřední topení s plynovým či elektrickým kotlem, tepelné čerpadlo nebo elektrické přímotopy představují teplo téměř bez práce, bez nároků na skladovací prostory a bez starostí se sháněním a zpracováním otopu, ale za komfort se platí. Kamna na dřevo či jiná tuhá paliva skýtají romantický pohled na oheň i „chalupářské“ teplo s příslušnou atmosférou, ale je kolem nich hodně práce.

Lokální topidla

Tento poněkud technicky znějící termín znamená, že jde vždy o topidlo vytápějící sálavým teplem pouze prostor, v němž je umístěno. Jde tedy zejména o krbová kamna či krbové vložky, případně o násypná kamna s postupným prohoříváním (Petry) nebo i kuchyňské sporáky a kamna s plotýnkami. Mezi lokální topidla lze zahrnout i klasická kachlová kamna či pece nebo kombinace těchto topidel se sporáky a troubami.
Zatímco u oblíbených krbových kamen a vložek je nutné počítat s častým přikládáním, rychlým vychladnutím a jen minimální schopností akumulace tepla, představují kachlová kamna vhodnější variantu při požadavku na alespoň částečnou schopnost akumulace a udržení tepla i několik hodin poté, co se v nich přestane topit. U „kachláků“ je tato výhoda vykoupena poměrně dlouhým roztápěním a čekáním na pořádné teplo, zatímco uzavřené i otevřené krby a krbová kamna topí hned.
Oba zmíněné druhy topidel je však možné kombinovat s výměníky na ohřev teplé vody a propojit je s radiátory, případně využít různých průduchů a nucených či přirozených systémů větrání pro transport teplého vzduchu do dalších prostor v domě. Zvláště u krbových kamen však tyto způsoby ohřevu interiérů stále nepříjemně omezuje nutnost častého přikládání.
Hlavní výhodou lokálních topidel na tuhá paliva jsou nízké pořizovací náklady (vyjma kachlových kamen) a také levný provoz. K nevýhodám patří vysoká prašnost, poměrně pracné topení, nutnost zpracovávat a skladovat palivo i nároky na kvalitu dřeva, které především nesmí být příliš vlhké.
Možnou alternativou jsou krbová kamna na pelety, u nichž lze za vyšší pořizovací cenu docílit pohodlnějšího a efektivnějšího topení.

Kotle na tuhá paliva

Docílit komfortnějšího vytápění a stále udržet na uzdě provozní náklady jde zejména s pomocí ústředního vytápění s kotlem na dřevo, případně na uhlí. U kvalitního kotle lze periodicitu nutného přikládání výrazně snížit, navíc je možné veškerý prašný provoz omezit na kotelnu či jinou technickou místnost, v níž jde často i skladovat a připravovat palivo.
Dalším krokem vstříc vyššímu komfortu jsou kombinované kotle, v nichž se kromě dřeva dají spalovat i dřevěné brikety či pelety. Moderní kotle tohoto typu jsou vybavené nakládacími komorami, které umožňují i několikahodinové hoření na plný výkon. Nevýhodou je vyšší pořizovací cena oproti běžným kotlům na dřevo.
Už velmi pohodlnou variantu vytápění na tuhá paliva představují peletové automatické kotle se zásobníky a samočinnými násypkami. I v tomto případě je nutné počítat s prostory na skladování paliva, ale oproti dřevu lze s potřebným množství pelet hospodařit úsporněji.
Nevýhodou je vyšší pořizovací cena i vyšší provozní náklady oproti „obyčejným“ kotlům, pro řadu chalupářů je pak tento způsob topení nezajímavý i proto, že v kamnech či standardních kotlích často spalují dřevo i dřevní odpad z vlastních zdrojů.

Ve jménu pohodlí

Zatímco lokální propanbutanová kamna či různé typy topidel „na bombu“ je nutné považovat pouze za doplňkové zdroje tepla, které by se navíc neměly používat v uzavřených a nevětraných prostorách, jsou kotle na zemní plyn pohodlným způsobem vytápění. Vcelku nízkou pořizovací cenu plynových kotlů vyvažují vyšší provozní náklady, počítat je třeba i s nutností vyvložkování komínů pro odvod spalin.
Pokud však máte na chalupě k dispozici plynovou přípojku, stojí kombinace plynového kotle s radiátory ústředního vytápění za pozornost z řady důvodů. Náklady na provoz lze snížit využitím „chytrých“ termostatů či nastavitelných termostatických hlavic na jednotlivá topná tělesa, topení plynem je možné zkombinovat i s průtokovým nebo akumulačním ohřevem užitkové vody.
Není-li v místě k dispozici rozvod zemního plynu, připadá v úvahu zbudování zásobníku na zkapalněný plyn – propan. Existují nadzemní i podzemní zásobníky, které vám po vyčerpání paliva příslušný dodavatel naplní. Kromě pořizovací ceny zásobníku je třeba počítat i s vyššími provozními náklady ve srovnání se zemním plynem.
Srovnatelný komfort představují elektrické kotle. Výhoda nízké počáteční investice a pohodlného a bezpečného provozu je vykoupena vysokými náklady na ohřev topné vody v radiátorech. Zvláště v nárazově obývaných rekreačních nemovitostech však pohodlí i možnost dálkového ovládání tohoto způsobu vytápění za úvahu stojí.

Tepelná čerpadla

Systémy tepelných čerpadel patří mezi progresivní, ale v praxi prověřené způsoby vytápění. Zcela minimální náklady na provoz jsou u tepelných čerpadel vyváženy výrazně vyšší pořizovací cenou ve srovnání s jinými způsoby vytápění.
Tepelná čerpadla se dělí na varianty vzduch/voda, voda/voda a země/ voda. Kromě toho existuje speciální typ čerpadla vzduch/vzduch, které pracuje jako obrácená klimatizace. První slovo v názvech jednotlivých variant označuje zdroj, z něhož se teplo odčerpává, druhé pak médium, kterému se teplo předává, což je nejčastěji právě voda. Tepelné čerpadlo může být zdrojem tepla pro radiátory, ale může fungovat i ve spojení s podlahovým teplovodním systémem či dalšími typy vytápění. Pro správný výběr je zásadní volba zdroje, z nějž se teplo odebírá.

Text: Richard Guryča
Foto: Archiv firem

Nejlepší způsoby vytápění domu