U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.

Muzikanti jeseně

Kategorie: Právo | Autor: Jan Rys

Podzim ozdobí krajinu celou paletou neobvykle zářivých barev a přináší i nové hlasy přírody. Nejlibozvučněji se ozývají z osluněných strání milostné serenády příslušníků skákavé rodiny rovnokřídlého hmyzu, sarančat a kobylek.

Zahlédnout je v trávě vyžaduje dobrý postřeh, protože většina z nich vlastní pro prostředí, v němž žije, přiléhavé “maskáče”. Ale po chvilce pátrání můžeme muzikanta objevit. Nejpravděpodobněji to bude některý druh sarančete. Žasneme, s jakou profesionalitou houslisty si počíná. Za nástroj mu slouží krovky na zádech, smyčcem jsou zadní nohy. Vrzavý zvuk vyluzuje rytmickým třením zadních stehen dlouhých nohou o povrch křídelních krovek, na kterých má vytvarovány ozvučné žilky. Podle velikosti muzikanta se vyvíjí i síla zvuků a jejich různé zabarvení. Mnozí jedinci dokážou vykouzlit celou škálu odlišného cvrčení, jehož frekvence se pohybuje od 3000 do 15 000 herzů a které je určeno jen pro speciální sarančí uši. Ty má každé saranče umístěné v prvním zadečkovém článku. Neméně pozoruhodná je i barevná proměna hábitů některých druhů. V době léta, kdy má vegetace jen zelené odstíny, celá populace skákavců inklinuje k tomuto valéru. S příchodem jeseně začnou rostliny schnout a všichni se zase vybarvují více do žluta. Proto je tak obtížné mnohé muzikanty na jejich sólových pódiích odhalit. Některá sarančata mají pestře zbarvené pouze vějíře spodních křídel, skrývajících se pod krovkami. Ty můžeme obdivovat jen tehdy, donutíme-li tvora k přeskoku na jiné stanoviště. Jejich zářivá barva se zaskví jen na okamžik, dokud znovu nedosedne. Křídla sarančete nejsou uzpůsobena k delšímu letu, umí si s nimi jen klouzavě prodloužit skok. V naší přírodě se objevují dospělá sarančata vždy až ke třetí dekádě roku. Jejich vajíčka přezimují mezi kořínky trav a v pozdním jaru se z nich líhnou bezkřídlé larvy. Díky teplým letním dnům i své příslovečné žravosti zdatně rostou a na začátku podzimu jsou z nich dokonale okřídlení jedinci. U nás žije okolo sto druhů sarančat. Nejznámější je saranče vrzavé, kterému svědčí prosluněné stráně s nízkou vegetací a svažitým terénem. V kamenité krajině se od července do října zase nejčastěji vyhřívá saranče modrokřídlé. Máme-li obzvláště štěstí, můžeme tam zahlédnout i vzácnější saranče červenokřídlé. Mnohá sarančata se honosí i velmi pestrým rouchem, ale pro jejich titěrnost a plachost je nezasvěcený nemá šanci spatřit; jako například saranče měnlivé, dorůstající maximálně do velikosti 15 mm.

Foto – Saranče měnlivé

Foto – Saranče modrokřídlé

FOTO AUTOR

Muzikanti jeseně