Jak vyzrát na zeď

S nutností osekat nebo vybourat starou zeď se čas od času setká téměř každý chalupář. Někdy to jde snadno a jindy ten nápad budete během namáhavé práce mnohokrát proklínat.

Chcete-li zachovat odkryté cihly, bude nutné i jemné závěrečné čištění kartáčem

Do osekávání omítky v interiéru i exteriéru se zpravidla pustíte ve chvíli, kdy je nějakým způsobem poškozená a musí dolů kvůli omítce nové. Nebo tehdy, když chcete odhalit cihly či kámen pod omítkou a využít jejich strukturu k ozvláštnění a zkrášlení domu. Část odhalené zdi s povrchem upraveným proti prašnosti je osvědčený a krásný dekorativní prvek, stejně jako neomítnutá cihlová zeď, natřená barvou. V každém ze dvou zmíněných případů však vyžaduje osekávání omítky trochu jiný postup.

Sekací kladivo může být při práci vhodným pomocníkem

Autor článku má osobní zkušenost s tím, že při opravě dvě stě let starého domu lze pod omítkami narazit až na čtyři typy zdí. A každý z nich klade při osekávání omítky jiné nároky a nástrahy.

Podfouknutá i připečená

Zdánlivě nejsnáze vypadá odstraňování poškozené, drolící se a na mnoha místech „podfouknuté“ omítky z vnějších cihlových zdí domu. Pokud budete mít štěstí a původní omítka neobsahuje přiliš vysoký podíl vápenné složky, můžete si vystačit se zednickým kladivem. Údery tupé strany kladiva postupně narušujete kusy omítky, které pak snadno samy odpadávají. A to, co neodpadne, odseknete nebo seškrábnete plochou, sekací stranou kladiva. Dolů by mělo jít vše, co se samo uvolňuje i drolí, případné zbytky „připečené“ vrstvy nebudou při nahazování nové omítky nijak vadit.

Zvětralá podfouknutá omítka bývá často důvodem pro odstranění jejích zbytků

Chcete-li zachovat strukturu cihel, musíte postupovat opatrně, abyste sekáním cihly nepoškodili. Po odstranění omítky bude třeba cihly dočistit. K tomu je možné využít ocelový kartáč, ať už ruční nebo na vrtačce, a pro finální úpravu i klasický „rejžák,“ tvrdé koště, ale také proud vody z vysokotlakého čističe. Očištěná zeď se pak ošetřuje penetrací, kterou dostanete v hobbymarketech i obchodech s barvami, laky a malířskými potřebami nebo ve stavebninách.

Horší je to, pokud jdou dolů jen odlupující se kusy svrchní vrstvy omítky a spodní vrstva zůstává doslova připečená k podkladu. Tady neexistuje příliš mnoho „fíglů“ pro usnadnění, protože ať už použijete plochý sekáč, kartáč nebo vrtací kladivo s nástavcem pro sekání, nevyhnete se dřině. Výsledek může stát za to, ale někdy je nakonec lepší na původní záměr odhalených starých cihel rezignovat a na částečně očištěnou zeď nahodit novou omítku.

Pozor na pískovec

Podobné je to s kamenem. Postačí-li vám očistit zeď z pískovcových kvádrů či opuky pouze do té míry, aby na ni bylo možné nahodit novou omítku, vystačíte si opět se sekáčem na vrtačce či v ruce, kladivem a ocelovým kartáčem. Chcete-li však zpod omítky dostat na světlo původní kameny a nechat je zazářit v celé jejich kráse, vyplatí se osekávat omítku ručně, opatrně a zvláště v případě křehkého pískovce do zdi příliš nebušit.

Kladivo a sekáč zůstávají při odstraňování staré omítky nejúčinnějšími nástroji

U pískovce je třeba postupovat obezřetně i při čištění ocelovým kartáčem, který může při příliš intenzivním nasazení rovněž poškodit povrch kamenů.
S pískovcem se vyplatí zacházet jemně, odvděčí se vám například tím, že po pečlivém vyčištění a natření penetrací na kámen z něj pěkně vystoupí původní pravidelná struktura záseků dláta od kameníka, který kameny kdysi dávno opracovával. Je to velmi působivé a byla by velká škoda pokoušet se takových stop zbavit.

Hliněné překvapení

Zvláště při čištění zdí elektrickým nářadím nezapomeňte na ochranné pomůcky

Doslova lahůdkou bývá osekávání zdí z hliněných nepálených cihel – vepřovic či kotovic. Omítka na těchto cihlách zpravidla drží na drátěném pletivu či „pavoukovi“ z drátů a hřebíků, a i když to tak na první pohled nemusí vypadat, drží velmi dobře. Pokud se vám ji podaří údery kladiva narušit tak, že ji lze odlupovat a strhávat z pletiva, je to ta lepší varianta. Můžete se však setkat i s překvapením v podobě kusů pletiva ze starého plotu, natřeného někdy také vrstvou asfaltu či dehtu, který je s omítkou pevně spojen a pod nímž bude „nedýchající“ stěna křehká a promáčená. Tady je třeba postupovat nanejvýš opatrně, nevytrhávat pletivo silou po velkých kusech, raději ho postupně odstřihávat a také příliš vekou silou nepáčit hřebíky a skoby, na nichž je pletivo přichyceno. A používat ostré sekáče a ploché části kladiva s citem, abyste neuváženým úderem nevybourali kus zdi. Hliněná stěna je ovšem zvláštní směsicí křehkosti a pevnosti. Pokud se do ní rozhodnete vybourat otvor a není promáčená, neklade její kompaktní a pevná masa o nic menší odpor než beton.

Stěny z kotovic mají spoustu skvělých vlastností, které bývají často zcela popřeny nevhodným omítnutím, špatnou izolací či nejrůznějšími nouzovými přizdívkami. Pokud všechny tyto nánosy odstraníte, hliněná zeď začne správně dýchat a plnit svoji funkci, ale při její konečné úpravě včetně případného omítání hliněnými omítkami (není to nezbytné, lze použít i jiné omítkové směsi) se raději držte osvědčených postupů pro úpravu zdí tohoto typu.

TEXT: RICHARD GURYČA
FOTO: SHUTTERSTOCK, WIKIPEDIA

Jak vyzrát na zeď