Chalupa s divadelním jménem

Dvousetletá dáma byla svědkem mnohých změn. Nejzásadnější pro ni byl před půl stoletím přerod na rekreační bydlení. Při té příležitosti dostala od svých tehdejších vlastníků jméno po hrdince Janáčkovy nejslavnější opery.

Původně se jednalo o rozsáhlejší zemědělskou usedlost, která byla na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let rozdělena mezi dědice. Chalupu nabídl majitel k prodeji a ponechal si jen stranou stojící stodolu s přilehlým pozemkem, kde choval slepice. Tak začala nová éra „tří chalupářů Pražáků“, jak nám vysvětlují Lukáš s Petrem, kteří chalupu, jejíž zdobně vyvedené jméno Jenůfa se stále skví na fasádě, koupili před sedmi lety.
„První chalupářští majitelé byli klasičtí rekreanti. Udělali velkou přestavbu stodoly včetně kompletně nové střechy, otevřeli část původních chlévů pro venkovní sezení. Byli to také velcí milovníci kachlových kamen,“ seznamuje nás s mladší historií Petr a dodává: „Z úprav, které proběhly za druhého majitele, bylo pro nás hlavní, že udělal odvětrávané podlahy, pod něž navíc v předsíni, kuchyni a koupelně instaloval podlahové topení.“

Až na novou střechu se vzhled roubeného špýcharu za dvě stě let nezměnil. Foto: Tomáš Dittrich

Návrat ke kořenům

Petr míval nedaleko babičku, a proto přirozeně tíhl k této oblasti. „Chalupu jsme našli na webu lokální realitní kanceláře,“ vzpomíná. „Určitě jsem věděl, že nechci chatu. Na té rodinné mi vždycky chyběly věci jako kachlový sporák a ležení na peci. Hledal jsem něco klasického, nezkaženého necitlivou modernizací. Měl jsem takovou tu romantickou představu starého mlýna,“ pokračuje a ještě dodává: „Jak jsme zjistili, měla chalupa v osmdesátých letech namále, protože byla z převážné části roubená, dnes na to odkazuje jen pět trámů vedle okna. Noví majitelé buď neměli finance, nebo možnost udělat citlivou rekonstrukci, a tak je nahradili tvárnicemi. Domek býval i delší.“

Levá část chalupy pomalu obrůstá břečťanem. Foto: Tomáš Dittrich

Hospodářské budovy našly mnohostranné využití. Foto: Tomáš Dittrich

Boční zeď se vstupem bývala roubená, na což odkazují torza pěti trámů. Foto: Tomáš Dittrich

Motivace výsledky

Když si Lukáš s Petrem chalupu pořídili, byla rok dva opuštěná, takže i trochu zanedbaná, čehož se ale nezalekli. „My jsme kancelářský, a tak nás baví opravovat a renovovat, protože vidíme skutečný výsledek, oproti číslům a tabulkám,“ vysvětluje s úsměvem Lukáš, který je z dvojice ten impulzivnější, tudíž chrlí i realizuje nápady. Petr platí za rozvážnějšího, který je drží při zemi. Občas si ale role prohodí, to když Petrovo oko „vetešníka“ zaregistruje nějaký kousek historického nábytku, jenž pak chce získat stůj co stůj. Má rád staré věci, Lukáš spíš preferuje kombinaci nového a starého.

Sednici zdobí stoletá kachlová kamna se zápecím. Foto: Tomáš Dittrich

Okénkem lze sledovat dění v kuchyňce. Foto: Tomáš Dittrich

Sednice plná překvapení

V přízemí se z předsíňky vstupuje po dvou schůdcích vpravo do sednice, již vymezuje kamenná štítová zeď a obvodová zeď z tvárnic, které nahradily roubení. „Možná tu i hořelo,“ myslí si Petr a Lukáš k tomu dodává, že když se rozhodl zateplit zadní stěnu, protože tu bylo při sezení chladno na záda, objevil po odstranění omítky ohořelé trámy. Našel i kostru kuny, která ale nebyla jistě žádnou obětinou stavebníků, spíš hledala úkryt, který se proměnil v past.

Nad pecí nalezl odvětrávací dvířka, tzv. párník, na nichž se po očištění ukázala židovská hvězda. Místní jim potvrdili, že v kraji bylo kdysi židovské obyvatelstvo hojně zastoupeno, a tak šlo možná o označení manufaktury, která je vyrobila, nebo o symbol života, jak bývá hexagram vysvětlován.

Chalupa je z velké části vybavena repasovaným nábytkem. Foto: Tomáš Dittrich

Rovněž strop má svoje tajemství. Pravé jsou pouze některé trámy, mezi něž předchozí majitelé při úpravách podkroví vložili jako výztuhy traverzy. Ty zakryli kašírovanými trámy z prken.

Místnosti vévodí téměř stoletý kachlový sporák i s Petrovým vysněným zápecím. Lukáš hned hlásí, že se v něm skvěle zapéká prejt. Vedle něj stojí jídelní stůl doplněný prostými lavicemi. K pohodlnějšímu sledování televize, když na ni vybude během chalupářských činností chvíle, slouží dvě lehká ratanová křesílka se stolkem.

Okénkem, o němž Petr předpokládá, že mohlo být původně výklenkem na svíčku nebo ohřívacím krbečkem, lze ze zápecí sledovat dění v kuchyňce.

Komoda z IKEA se pod Petrovýma rukama proměnila ve stylový kousek. Foto: Tomáš Dittrich

Ve znamení kachláků

Kuchyňka je zbudovaná z bývalé černé kuchyně, z níž se dochovala varná podesta a chlebová pec s udírnou, jež ústí do průlezného komína. Pec zdobila krásná dřevěná dvířka, která museli s těžkým srdcem na základě požadavků revize komínů nahradit kovovými. Bourání tak probíhalo v již hotové čisté kuchyni. Na v pořadí druhém kachlovém sporáku ještě nikdy nevařili, slouží jen jako velmi efektní dekorace a pracovní plocha. Za kuchyní se nachází koupelna, která je jako jediná místnost zařízena zcela moderně.

Levá část přízemí je vyhrazena ložnici, kde stojí nejmladší kachlová kamna postavená v 90. letech. Půdorys místnosti do „L“ si přímo řekl o vytvoření spacího koutu s bytelnou postelí na míru.

Dispozice umožnila vytvořit v ložnici spací kout. Foto: Tomáš Dittrich

Palubkový obklad podkroví prosvětlil. Foto: Tomáš Dittrich

Spaní pod hambalky

V podkroví čekalo na Lukáše s Petrem nejvíce práce. Chyběly podlahy, střecha měla sice již izolaci, ale bylo třeba dokončit palubkové obklady. Rekonstruovat bylo nutné nadstřešní části komínů, které hrozily zřícením při prvním větším poryvu větru.

„Měnili jsme také kamna, neboť stará byla na uhlí, a my topíme jenom dřevem,“ doplňuje ještě výčet podkrovních úprav Lukáš. Okolí kamen mu jednou nedalo spát, a tak si nanosil do ložniček půdovky, a když se Petr ráno probudil, uvítala ho nově položená podlaha. Petr se chápe příležitosti k satisfakci a glosuje, že půdovky by tu nebyly, kdyby je on s vetešnickým srdcem nezachránil.

V ložnicích jsou nová kamna na dřevo a pod nimi nehořlavá podlaha z půdovek. Foto: Tomáš Dittrich

Vybavení je pak vzdušným mixem historického a soudobého nábytku. Přes svou subtilnost jsou nepřehlédnutelné židle takzvané „jadrničky“. „Vyráběl je jistý Valentin Jadrníček ve Fryštáku a člověk si je s jinými nesplete, protože mají kovové boční výztuhy,“ dělí se s námi o další ze svých širokých znalostí Petr a vysvětluje, čím ho oslovily: „Nejsou ani moc zdobné, přitom je vidět, že se jedná o historické židle. Každý zná thonetky, které mě sem nepasovaly, jsou víc do měšťanského domu. Ve druhé ložnici je také málo vídaná židle ze slovenského Martina.“

Vstup do ložnice stráží malovaná skříň, jaké se dávaly do výbavy nevěstám. Datovaná je 1832, což zhruba odpovídá době, kdy mohla vzniknout chalupa. Nejstarší mapy, jež se Petrovi s Lukášem podařilo dohledat, pocházejí z roku 1839 a na nich už je zakreslená dispozice usedlosti i se špýcharem a stodolou.

Díky Lukášově fantazii a šikovnosti se bývalý kurník změnil v útulný pokojík. Foto: Tomáš Dittrich

Střešní otázka

Mnohostranné využití slibovaly bývalé hospodářské budovy, ze všeho nejdřív ale bylo třeba vypořádat se s množstvím haraburdí. Jen garáž byla kompletně zarovnaná starými spartakiádními lehátky. „To je takový český prvek, že co se nehodí, to se odveze na chatu, protože tam to ještě stačí,“ posteskne si Petr.

Jako první přišla na řadu střecha špýcharu, která měla původně cementovou krytinu. „Zvolili jsme pálené tašky Tondach Polka, které zdálky připomínají bobrovky a patří k jedněm z nejlehčích, což bylo velmi důležité, protože původní roubená část je silně napadena tesaříkem a červotočem. A i když brzdíme rozklad, jak to jde, různými postřiky, nemusela by váhu střechy unést,“ informuje nás Petr a ještě dodává: „Zvažovali jsme umělý šindel, ale z ulice je střecha pouhý metr nad zemí a plast by tam bil do očí.“
„Opravili jsme i roubení včetně nové vymazávky tradičním způsobem se slámou a na dřevěné kolíčky, aby vymazávka nevypadávala.“

Chalupa je malebně usazená ve středu dvora. Foto: Tomáš Dittrich

Kouzlení s prostory

Z místnosti, kde bylo uskladněno uhlí, je nyní obýváček. Kurník se pod Lukášovýma rukama proměnil v malou, ale o to útulnější letní ložničku pro hosty, které se s nadsázkou říká Trucovna. Báječně se v ní prý spí, jistě i proto, že má vyřešeno větrání přes doplňkové dveře se sítí proti hmyzu. Lukáš ještě potěšeně dodává, že mu přestavba trvala stejně dlouhou dobu jako pokrývačům střecha, tedy dva týdny. Poslední část špýcharu slouží jako sklad zahrádkářských potřeb a dřevník. Je tu i další WC, pro případ, že by se sjelo na návštěvu víc přátel.

Velkorysá letní kuchyně vznikla během loňského nouzového stavu. Foto: Tomáš Dittrich

Z chléva, který připomínají kamenné žlaby, vznikla velkorysá letní kuchyně s posezením. Půdu Lukáš předělil, zadní část dál slouží k uskladnění nejrůznějšího materiálu a věcí, které se postupně začleňují do interiéru, v přední si pánové vytvořili soukromé letní kino. Pro rychlejší úpravu použili místo podbití hrubou jutu, která se k surovému vzhledu půdy hodí. Jen kdyby nebylo pod rozpálenou střechou v létě takové vedro.

Venkovská zahrada

Funkci zahrady převzal zatravněný dvůr, okolí chalupy a stodoly zdobí záhonky a rabátka plná zejména tradičních květin.

Ve stráni je zbudovaný sklípek, v němž ani při největších vedrech teploty nepřekročí 15 °C. I ten si řekl o opravu, neboť do něj svrchu zatékalo, a tak Lukáš odkopal všechnu zeminu, překryl strop fóliemi, na ně navozil novou kvalitní zeminu a vytvořil tu zeleninovou a bylinkovou zahrádku.

V dolní části pozemku, skryt za kamennou zdí, která dělí bývalou zemědělskou usedlost na dvě části, mají Petr s Lukášem relaxační koutek s lehátky, vířivkou a zahradní sprchou.

Sklípek má dvojí užitek, uskladnit do něj lze i zeleninu vypěstovanou na jeho střeše. Foto: Tomáš Dittrich

V závětří chalupy a kamenného plotu mají Petr s Lukášem relaxační kout. Foto: Tomáš Dittrich

Další plány

Když na závěr návštěvy přichází malá bilance, Lukáš si libuje, že během loňského nouzového stavu, kdy měl neplánovaně mnohem více času, udělal na chalupě tolik práce, co by mu normálně trvala tři roky.

„Čeká nás výměna střechy na chalupě, už jen proto, že se jedná o klasický eternit se škodlivým azbestem a máme obavu, že čím později se do toho pustíme, tím větší bude poplatek za onu rádoby ekologickou likvidaci,“ vysvětluje Petr. Neteče do ní, tak to tolik nespěchá. Ono určitě nepůjde pouze o výměnu krytiny. Ale protože bude od kun poškozená izolace, tak musíme našetřit větší sumu. Také bychom byli neradi, kdyby se muselo sáhnout do již hotového hezkého podbití stropu.“

Kdo tu bydlí

Lukáš a Petr

Kde

V chalupě na Sedlčansku

Text: Zuzana Ottová
Foto: Tomáš Dittrich

Chalupa s divadelním jménem