Sami uprostřed přírody

Když koupili pozemek pod lesem, postavili v nejvyšším místě na stráni lavičku. Spali pod širákem a říkali si, že jednou tu bude stát jejich chalupa.

Několik let Dana a Jiří spolu cestovali a žili za hranicemi, vzali se krátce po návratu do vlasti, v roce 2005. Deset let pak bydleli v bytě v Hradci Králové. Ale táhlo je to ven, do přírody, protože oba pocházeli z malých měst, a tento pocit sílil. Začali proto hledat řešení v podobě chalupy. „Stáli jsme už před podpisem kupní smlouvy, když si prodej majitel chalupy rozmyslel,“ vzpomíná Jiří. Za pouhý týden od neuskutečněné transakce objevil pozemek, který se jim stal osudný. Koupili ho a oslovili stavební firmu Amabile, která se specializuje na stavbu roubenek v Pardubickém kraji a v Orlických horách.

Kachlová kamna s pecí stavěl kamnář Václav Světelský z Kostelce nad orlicí. Chalupáři na něho rádi vzpomínají, protože o kamnech dokáže hezky vyprávět. Foto: Petr Živný a Martina Lžičařová

Nábytek je Jirkovou oblastí působnosti. Foto: Petr Živný a Martina Lžičařová

Na samotě u lesa

Vzdálenost z Hradce Králové k chalupě měří asi 35 km. Pozemek je krásný, velký necelý hektar. Je na samotě, přitom nedaleko vesnice, odkud si Dana přináší vajíčka. Na jedné straně se zvedá stráň, kolem dokola je les, který se rozestupuje, takže nechybí ani výhled do kraje. Jiří si chválí, že díky důkladné přípravě věděli, do čeho jdou. Petr Strach z firmy Amabile jim totiž doporučil Jaromíra Gottlieba z Jičínska, muže mnoha profesí.

„Na našem pozemku jsou zóny, kde se nesmí stavět kvůli elektrickým sloupům, které tudy vedou. Kromě toho tu je cesta pro kombajny a ostatní zemědělskou techniku. I tu bylo třeba zachovat,“ vysvětluje Jiří. „Když Jaromír Gottlieb přijel, několik hodin chodil po pozemku a nakonec určil, kde bude naše chalupa stát. Pak svou představu exteriéru i interiéru namaloval a popsal v předprojektové studii. „Udělal to krásně, myslel i na výhledy a skutečnost kresbám odpovídá,“ uvažuje Jiří. „Akorát je potřeba dokončit zahradu. Chybí strom u chalupy.“

Nad okny v podkroví visí obrázek prvního psího miláčka Jiřího a Dany. Foto: Petr Živný a Martina Lžičařová

Dana upřesňuje: „Vykopat dvě jámy pro jablůňky bylo na celý den. Na další si zjednám bagr!“ směje se a je jasné, že se o zahradu stará ona. Chalupáři předali návrh pana Gottlieba zahradní architektce Ing. Ľubice Čelkové, ta vše zpracovala do detailu a navrhla konkrétní druhy rostlin.

„Akorát se zapomnělo na skladování palivového dřeva. Letos jsem tedy postavil se svým bratrem domeček v blízkosti chalupy, kam se nařezaná polínka vejdou,“ usmívá se Jiří. Inu, jen mít u domu garáž nestačí. Stodola měla a má svůj smysl stále, i když v mnohem menším měřítku.

Televize se vyskytuje pouze v hostinském pokoji. Foto: Petr Živný a Martina Lžičařová

Zařízení tradiční i netradiční

Prohlídka chalupy začíná neobvykle v dílně, kam nás Dana nedočkavě vede už ze zádveří. Jiný by v tom místě měl lyžárnu. Plocha dílny je zcela zaplněna: tvoří ji regály, skříňky, ponk a spousta věcí rozložených na policích, pod stropem a porůznu zavěšených. To, že je to Danina dílna, je poznat z obalů na květináče s krajkovým okrajem, které slouží na ukládání drobností, a absence velkých dílenských nástrojů.

Pak už smíme vstoupit do obytného prostoru. Překvapení, v chalupách netypické, čeká hned na začátku. Ze zádveří se vstupuje do veliké světlé haly s krbovým tělesem. Většinou v chalupách bývá tmavá chodba, která se málokdy vytápí. Krb je obložen černou břidlicí, která pochází, stejně jako dlažba venku na terásce, z dymokurského kamenictví Kámen Donát. Před krbem je houpací křeslo a Jiří přiznává, že v něm rád odpočívá.

V přízemní hale je dominantním prvkem krb i kvůli svému černému obkladu. Foto: Petr Živný a Martina Lžičařová

Povrch dřeva, z něhož je vyrobena kuchyňská linka, je drásaný. Foto: Petr Živný a Martina Lžičařová

Z haly se jde do hlavní místnosti, která už má ryze chalupářské rysy. Ve světnici je dřevěný strop, na podlaze leží, podobně jako v celém přízemí, hnědočervené půdovky pocházející z cihelny ve Vysokém Mýtě a pod nimi je podlahové topení. Na stěnách jsou hliněné omítky v přírodní barvě. „Pan Strach, který chalupu stavěl, se s hliněnými omítkami dosud nesetkal. Zajásal, že se přiučí něčemu novému!“ sděluje se smíchem Jiří.

Světnice je uspořádána tradičně. V jednom rohu stojí kachlová kamna s ležením na peci, na ně navazuje kuchyňská linka, úhlopříčně je stůl a místo u dveří zaujalo posezení v sedačce. Nábytek vyráběl Milan Kubín z Machova. „Dřevo je drásané a všechny kusy nesou punc nedokonalosti. Nechtěli jsme zdobení, proto je to takové jednoduché.“
V přízemí je ještě technická místnost, koupelna s WC a garáž s dílnou. A podkroví zahrnuje tři ložnice a další koupelnu se záchodem. Ložnice jsou zařízeny nábytkem na míru od již zmiňovaného truhláře Milana Kubína. Dělal nejen zařízení kuchyně a ložnic, ale také okna a dveře. Dana podotýká, že nábytek do dílen zhotovila sama a že nedávno podlehla kouzlu lodního laku, kterým natírá kdeco. Zmiňuje se i o stojanu na kola, který trůní v garáži, vyráběla ho z palet.

Na podestu se vešla i hamaka. Foto: Petr Živný a Martina Lžičařová

Ložnice v podkroví je ozářena LED páskami. Foto: Petr Živný a Martina Lžičařová na trámech

Letní kuchyně

Vycházíme z chalupy a vydáváme se travnatou pěšinkou vzhůru na stráň. „Jsem ráda, že se koupě té starší chalupy nezdařila,“ vyznává se Dana, „byla zastíněná. Tady to je slunečná lokalita.“ Vede mě až nahoru pod les, do letní kuchyně. Odklápí kryty na polínka, ukazuje mi, jak se okenicí zavírá okno a další vychytávky. „Pan Strach postavil letní kuchyni dříve než chalupu. Podle Jirkova přání mělo jít o domeček, který by se v přírodě ztratil. Proto je z nehoblovaných nesámovaných prken a má střechu osázenou zelení. Je sem dokonce přivedená voda i elektřina. „Tady jsem si vyčistila hlavu, když jsem přijela. Pracovala jsem jako manažerka pro síť prodejen, což byla hodně stresová práce,“ vypravuje Dana. „Vybavila jsem si letní kuchyni podle svého a přespávala ve spacáku na podlaze. A právě tady jsem hoblovala první prkna.“

Ani do jedné dílny Dana Jirku nepouští. Foto: Petr Živný a Martina Lžičařová

Kašpárek vnáší do podkroví „život“. Foto: Petr Živný a Martina Lžičařová

Prohozené role

Je na čase říct, že Dana a Jiří mají oproti zvyklostem prohozené role. Jiří zařizuje chalupu, Dana se vrtá v dílnách, a to doslova. Obě dílny jsou její, zná v nich každý šroubek, každé nářadí. „Mnohé jsem si pořídila s tím, že by se to mohlo někdy hodit, třeba stojanovou vrtačku.“ Pochlubila se, že už použila pokosovou pilu, přímočarou běžně využívá. Směje se mému udivenému pohledu: „Jirka se do dílny nehrne a já jsem ráda, že raději něco vymýšlí a kupuje nábytek. A když potřebuje šroubovák, tak si o něj řekne, protože sem ho moc nepouštím!“ Do prvních úprav se pustila už na balkoně v bytě v Hradci Králové, ale motorové nářadí si pořídila až tady a s jistou dávkou pýchy ho ukazuje a se zaujetím vypravuje o práci s ním.

Pod lesem je zastřešená letní kuchyně, kam si zejména Dana jezdila vyčistit hlavu. Nechybí ohniště, lavička a za kuchyní stojí zahradní sprcha. Foto: Petr Živný a Martina Lžičařová

Kopaná studna u příjezdové cesty. Foto: Petr Živný a Martina Lžičařová

S Jiřím se potkáváme zase až venku, kde si prohlížíme zahrádku nad kamennou zídkou. Stavěl ji Michal Španěl, který se v létě živí jako kameník a v zimě je jedním z našich nejlepších rolbařů. Dokonce rolboval i svahy pro snowboardisty na zimních olympijských hrách v Soči. Dana založila záhonky, měla tu i tři pařníky, ale do dnešního dne přežil jeden. „Toužím po skleníčku,“ vydechne. Bylinkám a jahodám se tu daří, pěstuje i brambory, rajčata, okurky… „Jezdím na nákupy, když už není zbytí,“ říká bez uzardění.
Jiří je pan učitel. Učí tělocvik, zeměpis a anglickou konverzaci na základní škole, kam denně jezdí na kole. „Je to kousíček a taková moje ranní rozcvička.“ Svůj pobyt uprostřed přírody hodnotí: „Tady je zdravější prostředí. Už bych do města nechtěl,“ uzavírá naše povídání.

Foto: Petr Živný a Martina Lžičařová

Kdo tu bydlí

Jiří, Dana a pes Dasco

Kde

V podhůří Orlických hor

Text: Martina Lžičařová
Foto: Petr Živný a Martina Lžičařová

Sami uprostřed přírody