Chalupa pod dohledem svatých

Rubrika: Akce a výstavy, Chalupy, Chaty a chalupy, rss-feed

Chalupa leží na stráni. Nad ní jsou kůlny, pod ní zahrada. Foto: Jaroslav Hejzlar

Michael s Markétou koupili před šesti lety pozemek v Podkrkonoší a na něm si postavili roubenou chalupu a vedle boží muka. Stavení se jim tak líbí, že ani nechtějí zpátky domů.

Vjeli jsme do kopcovité krajiny nad Novou Paku. Jak jsme se blížili ke konci, tak jsme projížděli čím dál tím horším terénem, cestou necestou. Spíše necestou, pokud se jí dá nazvat pěšina mezi poli. K chalupě jsme přijeli shora a pán domu se smál, že se dá dojet bez všech nástrah i zdola mezi stromy. Ihned jsme si všimli, že chalupa stojí v pěkné lokalitě. Je na vršku, je tu vidět do hlubokého údolí až ke vzdálené trati. Kouzelné místo! Musí tady být hezky i v zimě, nejenom v létě…

Načervenalé pískovcové bloky jsou navršeny tak, aby zpevňovaly svah. Terasa je z bulharského kamene, ale zápraží na odvrácené straně chalupy bylo postaveno z místního pískovce. Foto: Jaroslav Hejzlar

Pozemek leží ve svahu, nad chalupou jsou kůlny, okrasná zahrada je pod ní. Samotné stavení s rozměry 10 × 7 metrů je nové, vzniklo roku 2018. „Léta jsme jezdili na Moravu do Štramberku, kde jsme čerpali inspiraci pro naši roubenku,“ říká na úvod Michael. „My bydlíme mezi Prahou a Brandýsem nad Labem, tak jsme logicky chtěli chalupu na severu nebo východně od Prahy, ale starší domky nebyly v moc dobrém stavu. Hledali jsme tedy vhodný pozemek. Moje žena použila na inzeráty aplikaci hlídacího psa. Měli jsme štěstí, protože hned první nabídka byla použitelná. V této oblasti byly na prodej čtyři pozemky po dvou tisících metrech čtverečních.“

Rok stavěli

Pozemek si pořídili v roce 2017 a už na podzim dělali základové pasy. Když v roce 2018 pominuly mrazy, tak šlo vše ráz na ráz: Základová deska, hrubá stavba, střecha. Hrubou stavbu z roubení 30 × 30 cm novopečení majitelé zadali firmě Dřevostavby Griffin z podhůří Orlických hor, ta dělala i rozvody vody a kanalizaci. Krovy a střecha vznikly pod rukama bratrance, který je od fochu. Po dokončení hrubé stavby muselo roubení projít ročním procesem vysychání. Pak už postupovali sami, takže třeba elektřinu rozváděl spolu s Michaelem švagr, který je elektrikářem. Ale chalupáři si najímali i jednotlivé řemeslníky, například Jiřího Blažka, který se podílel na podlahách, příčkách a sádrokartonech, Františka Mrázka z Jablonného nad Orlicí, který dělal všechnu truhlařinu v domě a vyráběl i dřevníky nad chalupou, nebo kováře z Kovaného světa z Vysočiny.

Vedle chalupy stojí boží muka, která majitelé zasvětili Panně Marii. Foto: Jaroslav Hejzlar

Boží muka

Svatý Florián je patronem profesí, které souvisejí s ohněm – hasičů, kamnářů, kominíků, hrnčířů či pekařů. Je také vzýván jako ochránce proti suchu, ohni, povodním, válce a neúrodě. Jeho kult byl značně rozšířen i v českých zemích, sochy sv. Floriána se rozmisťovaly na ochranu proti požáru. Wagnerovi si jej pořídili na obrázku, který zasadili nahoru do štítu. K tomu postavili vedle chalupy boží muka a do nich vložili sošku Panny Marie. Wagnerovi jsou věřící a bylo pro ně důležité mít boží muka u chalupy, jako to bylo v dřívějších dobách zvykem, i jako ochranu celého stavení. Michael k tomu dodává, že je ze ztuženého mramoru a koupili ji od nějaké moravské firmy jako stavebnici.

Voní tady buchty!

Když vejdete do chalupy, čeká vás průchozí chodba. Dá se vstoupit u božích muk a vyjít na terásce s posezením u grilu. Projít domem je tedy snadné. V chodbě zaujme malovaná skříň, která je novodobá.

Největší místností v přízemí je světnice. Najdete v ní zařízení pro obývák, jídelnu i kuchyň. Ale popořadě: Proti dveřím je černá kožená sedačka doplněná stolkem s malovanými nohami. Ve stejném duchu je i malovaná truhla stojící opodál. Je malovaná prsty! Na druhé straně vidíme kachlová kamna, která stavěl Jiří Rakušan z Kamnářství Jířa v Liberci. Kamna mají dvě topeniště, letní a zimní. V podlaze v přízemí je i elektrické topení. Horký vzduch ze světnice dostatečně vytopí i podkroví. A v rohu je jídelní stůl s lavicemi a židlemi. Potom je skříň a kout s kuchyňskou linkou, kterou vyráběl truhlář Faltus z Velikého Brázdima.

Moderní linka má svůj koutek. Foto: Jaroslav Hejzlar

Na stole voní povidlové buchty právě vytažené z trouby a dodávají místnosti na útulnosti a domácké pohodě. Všude je tmavě hnědá kamenina z Vysokého Chlumce, na poličkách nad okny bílá domažlická keramika, svaté obrázky od pana Honisse z Kašperských Hor, kytičky levandule a heřmánku… „Záclonky a štuclíky do oken jsem si vymyslela,“ pyšní se Markéta, „a maminka nám je ušila.“ Michael se přidává: „Lidé, kteří se podíleli na naší chalupě, přidali do našeho domova lásku. Spojili se s místem, kde vyzařuje úžasná pohoda.“

Malovaný nábytek

Do přízemí se vešly i babiččin pokoj a koupelna. Zvlášť v babiččině pokoji mi padá brada. Tolik malovaného nábytku v jedné chalupě? A to jsme ještě nebyli v podkroví! V babiččině pokoji je zkrátka všechen nábytek malovaný – postel, skříň, truhla, toaletní stolek. Obracím se na Michaela, aby mi to vysvětlil. „Malovaný nábytek má na svědomí Luboš Moravec z České Skalice. Je to jeho hobby, starý nábytek renovuje a sestavuje nový, třeba tu skříň v chodbě. Pomáhají mu dvě malířky. Jedna z nich domalovávala historickou skříň se zimním motivem a nově malovala i letní námět na dvířka skříně ve světnici.“

I v podkroví jsou ložničky jako tato v přízemí, jen se v nich liší podlahová krytina. Foto: Jaroslav Hejzlar

Záchod je spojen s koupelnou. Foto: Jaroslav Hejzlar

Když vystoupáme po dřevěných schodech do podkroví, nacházíme další dvě ložnice a „pohotovostní“ záchod. Oba pokojíky jsou zařízeny jak jinak než malovaným nábytkem. Spojovací linkou v celé chalupě je jeho barevnost – dřevo zdobí tmavě zelená, temně červená a okrová barva, bílé ornamenty a květy v různých odstínech.

Kolem chalupy

Ocitáme se venku a Michael upozorňuje: „Vzhledem k ploše pozemku jsme se rozhodli pro drátěný plot. Dřevo je pouze u předzahrádky.“ Je tady načervenalá země jako na celém Novopacku a z oplocené zahrádky, která slouží pro produkci zeleniny, chalupáři právě sklidili česnek. Mrknu přes plaňky a vidím dozrávající rajčata a řepu, která nabírá na síle. Ve svahu pod plotem je septik a rostou tu okrasné trávy, levandule, růže a kousek dál bylinky.

Pod okny chalupy v předzahrádce, kde je zelenina, se našlo místo i pro lavičku. Foto: Jaroslav Hejzlar

„Spodní zahradu jsme osázeli předloni,“ oznamuje Michael. „Zahradní architektka Lucie Pánková z Kumburského Újezdu u Nové Paky poskládala keře tak, aby od jara do podzimu vždy něco kvetlo a aby vše bylo ve vzájemném souladu. A tak tu jsou zlaté deště, šeříky, kaliny… Nechtěli jsme udělat chybu a dát sem rostliny, které do místní krajiny nepatří.“

Na samém horním okraji pozemku stojí kůlny. V těch otevřených bylo vyskládáno dřevo. Foto: Jaroslav Hejzlar

V druhé části zahrady, tam, kde se zvedá prudký svah, to je jiné. Za chalupou zasadili majitelé čtyři vrby, které dovezli z Moravy, od tatínka. Na svahu stojí kůlny. Otevřené se střídají se zavřenými, v těch otevřených vysychá palivové dřevo. V jedné uzavřené kůlně jsou padací dvířka, z nichž snadno vyjede sekačka. Michael mě vezme dovnitř a povídá: „Protože jde o těžký stroj, nechtěl jsem se s ním tahat. Švagr mi poradil, abych ve dřevníku vyřízl dvířka, systém kladek na spouštění dvířek jsem už vymyslel sám.“

Kůlna se sekačkou dostala padací dvířka. Foto: Jaroslav Hejzlar

Uprostřed zahrady je lavina z pískovcových kamenů. „Jsou pozůstatkem zemních prací,“ vysvětluje Michael. „Kameny jsem rovnal postupně ve volných chvílích, až jsem postavil celou zeď.“

Za zmínku stojí i bouda s předsíňkou pro fenku Benji (čti benži) japonského plemene akita-inu. Psí boudu, kterou vyrobil pan Mrázek, obestavěl Michael polínky na zátop. „Benji tam v zimě občas zajde, ale raději spí na sněhu!“ směje se chalupář.

Markéta,Míša a Maruška. Foto: Jaroslav Hejzlar

Užívají si to tu i děti. „Jeden soused chová kravičky, druhý koníky, děti přírodu mají jako na dlani,“ říká láskyplně Markéta. „Chodíme na louky a do lesů, není tu nic slyšet, jen v dálce občas projede vlak.“