U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
ČÁSTEČNÉ OPRAVY NÁTĚRŮ
Kategorie: Dílna | Autor: Petr Šmíd
Starý nábytek v novém kabátě
NÁŠ SERIÁL 7. část
Nátěry staršího nábytku, který chceme renovovat, nemusí být vždy v tak špatném stavu, aby vyžadovaly úplné odstranění a nanesení kompletně nových nátěrů. Pokud je rozsah defektů menší, stačí opravit jen vrchní vrstvu kryvého nátěru či bezbarvého laku (popřípadě pod ním přimořit dřevo), a to v celé ploše nebo jen v některých místech.
Často nevíme, čím byl původní nátěr proveden, a obáváme se, že nově nanesená barva nebo lak na něm nebude držet. V dobách před 1. světovou válkou bylo vedle jednobarevných nátěrů rozšířeno zejména tzv. fládrování, což bylo napodobování let ušlechtilých dřev olejovými barvami tmavších odstínů, které se nanášely na světlejší podklad, rovněž olejový. Dražší nábytkové kusy bývaly “fornýrované”, tedy dýhované tvrdým dřevem, přičemž na dýhu se nanášel zpravidla šelak rozpuštěný v lihu, který zároveň působil i jako mořidlo. Nebylo výjimkou, že na povrch nábytku vyrobeného z tvrdého dřeva (dub, buk) se klížily dýhy ze dřev exotických, případně se tyto dýhy ještě přimořovaly. Jako transparentní lak se používal šelak, vyráběný v několika odstínech včetně bezbarvého. Pro nátěry nábytku se v době před 2. světovou válkou (ale i dříve) používaly většinou barvy kryvé, netransparentní, vyrobené vmícháním plavené křídy (popřípadě s přísadou barevných hlinek) do lněného oleje (fermeže). Laky na bázi celuloidu (nitrolaky) začaly být v nábytkářské výrobě ojediněle používány až kolem roku 1930, bezbarvé laky syntetické až v letech šedesátých.
Opravy kryvých nátěrů
Jestliže chceme opravit netransparentní nátěr (tehdy nejčastěji v barvě slonové kosti, tzv. chamois), je poměrně snadné dřevo vytmelit a podklad tak srovnat, zato je obtížné “trefit” barvu tak, aby se od okolí nelišila. I když namícháme barvu sami (např. tak, že do koupené olejové barvy v barvě slonové kosti přimícháváme malé množství pigmentu, odpovídající přirozenému ztmavnutí barvy), stane se, že nově nanesená barva bude mít nepatrně odlišné zbarvení, ale zejména lesk. Ten se může svému okolí přizpůsobit jemným brusným papírem (zrnění kolem 500, brusné papíry určené “pod lak”), mnohem výhodnější je však novým nátěrem pokrýt celou plochu, na níž byly kazy. Jestliže například u staré kredence budou mít boční strany nepatrně jiné zbarvení či lesk než strana přední, nebude to tak nápadné, jako když se vzájemně barvou nebo leskem budou lišit křídla dvířek či čelní plochy zásuvek. Na dokonale proschlé (několik let) olejové nátěry lze bez obav nanášet i barvy ředitelné vodou, podklad však musíme předem v celé ploše jemně obrousit (brusný papír zrnitosti 120 až 180, podle druhu podkladu). V každém případě se doporučuje ověřit si, zda se barva bude po ploše kvalitně rozlévat a nebude mít snahu srážet se do kapiček. Olejové nátěry lze přetírat barvami olejovými a syntetickými i bez předchozích zkoušek, přebroušení se doporučuje zejména tam, kde byl povrch ohmatán a viditelně znečištěn. V případě, že bychom chtěli použít nátěr barvami na bázi nitroředidel, mohlo by ředidlo způsobit na základní barvě vznik puchýřů. Tomu lze zabránit buď tím, že podklad důsledně odstraníme, nebo opatříme tzv. izolačním nátěrem. Jako tento mezinátěr poslouží jakákoliv latexová nebo akrylátová barva (např. Balakryl), kterou v celé ploše naneseme všude tam, kde má pak být proveden nátěr nitrokombinační barvou.
Opravy fládrování
Nábytek s povrchovou úpravou fládrováním můžeme buď svěřit odborníkům, nebo se snažit opravit jen poškozená místa. Svépomocné vytváření napodobenin dřeva je velmi náročné i v případě, že vlastníme gumovou šablonku, která se pro tento účel prodávala. Učit se této vysoce náročné lakýrnické technice, pokud nemáme v úmyslu se fládrováním živit, je kvůli několika otlučeným šuplíkům neekonomické. Malý rozsah poškození zvládneme malým štětečkem a bílou či chamois syntetickou barvou. Tu nakapeme do několika mističek (často stačí korunky od piva či plechové uzávěry od lihovin) a nasypeme do nich trochu práškových pigmentů: bělobu, okr, tmavší hněď a směs těchto pigmentů v různých poměrech. Se čtyřmi až pěti namíchanými odstíny by se nám mělo podařit “trefit” jakoukoli barvu v nátěru. Oprava je poměrně snadná, vyžaduje však dobré oko a jistou ruku. Jestliže si sami na opravy netroufneme, doporučujeme zalistovat buď v telefonním seznamu, kde restaurátorů nábytku je uvedeno značné množství, nebo nechat si dát tip na šikovné řemeslníky ve starožitnictvích s nábytkem.
Opravy lakovaného nábytku
“Strhnout” šelakový nátěr není příliš obtížné, ale zpravidla zbytečné. Nový nátěr šelakem nás u většího nábytkového kusu může přijít dost draho, neboť kilogram šelaku stojí kolem 700 Kč; protože se nanáší v několika vrstvách, často spotřebujeme celé kilové balení. Mimoto pokud rozpouštíme šelak v běžném denaturovaném lihu (jde to pomalu a přes všechno míchání a roztřepávání to trvá několik dní), dochází k tomu, že denaturační přísady zhoršují vysychání lihu a natřené plochy jsou dlouhodobě lepkavé (restaurátoři proto používají daleko dražší líh, tzv. lihobenzin, který se někdy dá koupit v lékárnách). Odstranit celý šelakový nátěr proto nedoporučujeme, při nutnosti opravy většího rozsahu se raději obrátíme na odborníky. Sami zvládneme menší retuše – opravy odřených míst. Na poškozené místo nanášíme malé množství hustšího šelaku tupováním (poklepáváním malým štětečkem, u menších míst zahroceným dřívkem). Po vytvrzení tohoto nově naneseného hustého šelaku je vhodné opravené místo jemně zbrousit a pokrýt ještě malým množstvím řídkého šelaku. Ten by měl být jemně rozetřen jako při politurování.
* * *
Několik důležitých upozornění
* Kombinace šelakového nátěru s nitrolakem není vhodná; laky se sice “nehádají” a jeden na druhém drží, liší se však leskem, což je na plochách patrné.
* Šelak se prodává jako tzv. bezbarvý (je nažloutlý), pak citronový (žlutý) a ojediněle i tmavší. Pokud jej nanášíme na poškozený nábytek tmavší barvy, pak je vhodné odřená světlejší místa přimořit.
* Mořidla používáme výhradně ředitelná vodou; lihová mořidla šelak narušuje.
* Krycí lak (šelak, nitroředidlo) musíme aplikovat až tehdy, když mořidlo dokonale vyschne – jinak by lak neměl dostatečnou soudržnost.
* Mořidla i šelakový nátěr nejprve vyzkoušíme na méně patrném místě.
* Vhodné je opravovat nátěry na vodorovných plochách, aby nátěr nestékal.
