Bydlení s duší velryby
Jiří Coufal si postavil dům snů. Nyní nastal čas posunout se zase dál. Foto: Vladimír Hájek
Udržitelnost, soběstačnost, ekologie a splynutí s přírodou se staly hlavními motivy Jiřího Coufala při projektování vlastního bydlení. Po osmi letech plánování pak během pouhých šesti měsíců vyrostl v Kamenném Zboží unikátní nízkoenergetický dům v duchu velryby. Nyní ho nabízí k prodeji.
Z Nymburka jako by do Kamenného Zboží „kamenem dohodil“. Obec čítající asi 800 obyvatel leží od města, které proslavily Hrabalovy Postřižiny, pouhé dva kilometry. Za nenápadnou branou typického starého statku se ukrývá skvost, který široko daleko nemá obdoby, přírodní dům v duchu velryby. Co to znamená?
„Měl jsem to štěstí velryby vidět a velmi mě inspirují. Symbolizují moudrost, intuici, tvorbu. Jejich volání můžeme přirovnat k volání duše být sám sebou, následovat své sny a realizovat je,“ zamýšlí se Jiří Coufal, co ho vedlo k tomu, že dům pojmenoval po největším savci na planetě. I on naplnil své touhy. Osm let do detailů připravoval projekt, který pak za půl roku získal reálný obraz. „Překvapilo mě, že moji vizi dokonce předčil,“ vypráví.
Kolem jezírka vede chodníček z přírodního, nijak neošetřeného dřeva. Foto: Vladimír Hájek
Inspirativní cestování
Vezměme to ale popořádku. Příběh „velryby“ začíná pravidelnými jízdami vlakem z Poděbrad do Prahy. Z okna Jiří vídal polorozpadlý statek. Zrovna hledal místo pro svůj život nebo alespoň víkendové obydlí, a když se naskytla možnost hospodářství odkoupit, neváhal. „Z původního objektu nic nezbylo. Byl postaven z místní opuky a byl ve špatném stavu. S kamarádem jsme vzali bagr a zbourali ho,“ vzpomíná na dobu deset let zpátky.
Nejprve se zaměřili na zahradu, která připomínala spíše džungli. „Byla tady jen tráva, plevel a jediný strom, který uschl poté, co se ze studně začala pravidelně čerpat voda. Zasadil jsem borovice, třešně, višně, broskvoně a radost mi dělají mandloně,“ ukazuje. Dnes si tato plocha žije tak trochu vlastním životem.
Od zahrady k bydlení
Jiří postupně začal realizovat svou představu při budování 200 m² velké nemovitosti. Jakožto vystudovaný stavař se zálibou v architektuře ji sice projektoval s mnoha odborníky, ale o finální podobě nakonec rozhodl sám: „Před dvaceti lety jsem strávil rok na Novém Zélandu. Inspiroval jsem se tamními domy s výhledem na oceán. Něco podobného jsem si chtěl vytvořit u nás.“ A stalo se. Prostorná terasa nabízí výhled na 110 m² velké přírodní jezírko s lekníny. „Můžete se v něm vykoupat, pokud vám nevadí sdílet vodu s užovkami, žábami a sumci,“ směje se.
Z jídelny se nabízí nádherný výhled do zahrady. Foto: Vladimír Hájek
Ačkoliv základní stavební práce šly rychle, v případě interiéru postupoval krůček po krůčku. Velkými pomocníky se mu stali přátelé. „Základy jsme vykopali s jedním pracovníkem a kamarádem, co má bagr, další stavěl, já jsem fungoval jako stavbyvedoucí, zásobovač a pomocník, kde bylo potřeba. Nejdříve jsme vybudovali kuchyň s obývacím prostorem. Další místnosti jsem postupně stavěl pokoj po pokoji a začal je pronajímat.“
Bílý klavír je zajímavým designovým prvkem. Foto: Vladimír Hájek
Zdání klame
Nízkoenergetická nemovitost působí na první pohled jako dřevostavba, ale je zděná. Stěny jsou zvenku obloženy dřevem, uvnitř nepálenými cihlami omítnutými hlínou. „Hliněné omítky nám daly docela zabrat. Nevěděli jsme si s nimi rady, protože nám pořád opadávaly. Pán, který nám dodal hlínu, pak přijel, aby poradil. Nakonec jsme se je naučili nahazovat a vytvořili dokonalou hladkou vizáž, kterou jsem nikde ještě neviděl,“ pochvaluje si Jiří.
Bytelný stůl byl původně určen na skládku. Dnes se u něj scházejí přátelé. Foto: Vladimír Hájek
Nejpříjemnější místo
Hliněný je také hlavní bod celého obydlí – velká pec, která přirozeně odděluje kuchyňský kout od obývacího prostoru. „Postavil ji Honza Křivonožka, živnostník roku 2017. Je opravdovým odborníkem a fanouškem klasických pecí. Jsem vděčný, že se toho ujal. Chtěl bych k tomu říct, že topení dřevem je cestou k soběstačnosti. Naložíte do kamen dvanáct kilo dříví a dva dny se teplo akumuluje v celém domě,“ tvrdí Jiří, jenž dva roky pravidelně na peci nocoval.
K ní přiléhá retro sporák, také na tuhá paliva. Komu by se nechtělo vracet do dob našich babiček, tomu je k dispozici jednoduchá kuchyňská linka se vším všudy. Sice už něco pamatuje, ale slouží skvěle. Jiří přiznává, že byla určena na vyhození. „Mám firmu, která vozí věci na skládky, a tak jsem veškeré vybavení pořídil prakticky zadarmo, že jsem mu dal, jak se říká, druhý život.“ Tímto způsobem zachránil oba kuchyňské stoly i židle. Působivé pianino, které bylo též určeno k likvidaci, nechal zrenovovat. Na první pohled na něm zaujmou opačné barvy kláves.
Tichá zóna
V každé místnosti najdeme staré žebříky, které se staly jakýmsi spojovacím prvkem. Veskrze se používají jako závěsné knihovny. Začíst se do starých knih můžeme v některé ze tří ložnic. Každá z nich nese jméno vystihující její zaměření. Hold našemu bývalému prezidentu Havlovi Jiří vzdává v pokoji nesoucím jeho jméno. Portréty někdejší hlavy státu pověsil nejen nad postel, ale i na ostatní stěny. Ve všech pokojích pak najdeme desatero, které hlásá další osobnost Jiřího srdci blízká, Jaroslav Dušek. Vše funguje v harmonii, i vybavení ve stylu jin a jang, například jednoduché noční stolky ze starých židlí, jeden bílý, druhý černý. Prostě dokonale do sebe zapadají. Další spoře zařízené pokojíčky pojmenoval jako „pokoj červeného autíčka“ určený dětem, „pokoj velryby“ zasvěcený už zmíněnému tvorovi a nejposvátnější je „buddha“ s podlouhlým oknem.
Nic okázalého ve „velrybě“ nehledejme. I osvětlení stálo pouhých pár korun. Stínidla tvoří drátěné konstrukce a balicí papír. Život sem vnášejí rostliny pěstované ve vysloužilých žárovkách. „Dekorací“ mohou být i pavouci, s nimiž Jiří funguje v symbióze. „Nechávám je žít. Neměli by být na obtíž, ale zároveň nás díky nim netrápí mouchy. Když zlikvidujeme pavouky, budou tady mraky much. Taková je příroda.“
Nejen k očistě
Velkolepá je koupelna. Na první pohled upoutá stěna s marockým štukem, který Jiří vyrobil pod vedením Kláry Turkové, odbornicí na tuto techniku. Do obrazu připomínajícího opět velrybu nebo medúzu zakomponovali acháty. „Je zajímavé, že každý si v tom najde to své. Přitom já jsem žádnou ideu neměl.“ Neotřelým prvkem jsou březové větve, které tu jsou jako držák na toaletní papír. „Nebudete tomu věřit, ale v lese jsme je vybírali půl dne, než jsme našli vhodné.“
Odpočinek se majiteli nabízí nejen v klidové zóně, jak nazval část s ložnicemi a koupelnou, a v létě u jezírka, ale i v dřevěné chaloupce, tedy sauně pro osm lidí. „Lavice jsem vyrobil z cedrového dřeva, protože je léčivé. Má dobrý vliv na astma.“ A kdo by měl chuť na pizzu, může si ji připravit ve venkovní peci. Jiří v ní nedávno připravoval tuto pochoutku hned pro třicet dětí.
Sauna ukrývá lavice z cedrového dřeva. Foto: Vladimír Hájek
Je libo meditace?
Nejposvátnějším místem je však místnost na jógu, tzv. jógovna, kterou Jiří postavil ve vedlejším objektu, ve tvaru poloviční jurty. Dnes je prázdná a využívaná je hlavně k meditaci. Kdysi ale byla plně vybavená a náš hostitel v ní několik let žil.
Na návštěvě se cítíme jako v ráji. Majitel nás však překvapí, že „velrybu“ plánuje opustit a předat štafetu dalšímu vlastníkovi. „Mám pocit, že se chci posunout zase dál. Necítím se závislý na majetku,“ dodává Jiří s tím, že rád buduje nové věci a naplňuje své nápady. A tak se těší, co dalšího mu život přinese.
Text: Michala Jendruchová
Foto: Vladimír Hájek
Bydlení s duší velryby
