Dodejte své zahradě kouzlo starých časů s tradičními výlevkami

Nástěnné výlevky byly kdysi běžnou výbavou venkovských stavení, činžovních domů i veřejných prostor. Není divu, že se díky svému vzhledu i praktičnosti vracejí na stará místa.

Málokdo si zahradní výlevky spojí s takzvanými prameníky, což byly drobné kamenné stavbičky u lesních studánek. S rozvojem litinových vodovodů v 19. století se tak zpočátku říkalo i nástěnným výlevkám, protože přiváděly „pramen“ vody. Zajímavý je i důvod, proč se často používaly dekorativní kohoutky ve tvaru lví hlavy. Spojení lva a vody sahá až do starověkého Egypta. Životodárné záplavy Nilu, které umožňovaly zemědělství, tam vrcholily v době, kdy slunce vstupovalo do znamení Lva. Antičtí Řekové a Římané pak tento motiv převzali a začali lví hlavy masivně používat jako chrliče vody u chrámů a kašen. Lev pro ně symbolizoval mocného a neohroženého strážce vodního zdroje.

Ruku v ruce s rozvojem vodovodu

Závěsné kovové výlevky u nás zažívaly největší rozkvět v průběhu 19. a na počátku 20. století s rozvojem tekoucí vody do domů. V českých zemích byla jejich výroba spojena s elitními slévárnami. Unikátní ozdobné kusy s neorenesančními či secesními reliéfy odlévaly například Salmovy železárny v Blansku, proslulé svou uměleckou litinou, nebo huť v Komárově u Hořovic, kde se zrodila tradice českého smaltovaného nádobí. A proč se vlastně používala těžká litina? Důvod byl ryze praktický. Voda se tehdy napouštěla do těžkých plechových kbelíků a konví, které lidé při plnění opírali o hranu výlevky. Křehká keramika by pod takovým náporem mohla prasknout, ale masivní, často i více než dvacetikilová litina vydržela hrubé zacházení i nepřízeň počasí po generace.

Praktickým řešením bylo zakomponování keramické výlevky do stěny obložené kachlovou mozaikou, foto: Shutterstock

Od drsné litiny po malovaný porcelán

Vzhled výlevek byl rozmanitý a přizpůsoboval se vkusu, využití i peněžence majitele. Díky masové slévárenské, ale také keramické produkci na přelomu století se z výlevek stalo běžné zboží. Zatímco bohatě dekorované umělecké kousky z katalogů, vyrobené z porcelánu nebo kameniny, se staly výsadou městských vil a zámožných měšťanů, jednodušší litinové a smaltované typy byly finančně velmi dostupné pro běžné domácnosti.

Kam se věšely a k čemu sloužily?

Zatímco ve městech se výlevky umisťovaly na chodby a pavlače činžovních domů jako společný zdroj vody, na venkově měly své místo v síních, ve stájích a především na venkovních stěnách směřujících do zahrad a dvorů. Výlevka se pevně kotvila do zdiva pomocí masivních šroubů nebo trnů. Sloužila jako první záchrana po těžké práci – na mytí rukou a čištění všeho, co bylo potřeba, včetně sklizeného ovoce a zeleniny. Starší venkovská umyvadla často nebyla napojena na klasický odpad. Voda z nich odtékala litinovým krycím kolenem přímo na zem do štěrku, nebo se pod ně jednoduše stavěl kbelík na splašky, kterými se pak zalévaly záhony.

Druhý dech na dnešní chalupě

Dnes jsou historické výlevky k dostání v bazarech a vetešnictvích. Pokud máte štěstí a objevíte původní litinový kousek, můžete ho zrenovovat – buď mu dopřejete nový nátěr (případně necháte obnovit smalt u specialistů), nebo rezavou patinu jen zakonzervujete matným bezbarvým lakem na kov. Nemáte-li čas na renovaci starých kusů, na trhu jsou k dostání zdařilé repliky. Ty se dnes často vyrábějí například z hliníkových slitin – vypadají autenticky, ale váží zhruba polovinu toho co historický originál. Bez problémů je tak unese i slabší dřevěná stěna pergoly. Na zahradě výlevka skvěle poslouží k opláchnutí rukou, jako elegantní pítko pro ptáky nebo k ní můžete připojit zahradní hadici. A pokud do ní nechcete zavádět vodu? Osázejte ji třeba muškáty.

Text: Šárka Drbohlavová, foto: Shutterstock

Dodejte své zahradě kouzlo starých časů s tradičními výlevkami