Bezpečné ohýbání trubek

Dříve téměř výhradně používané kovové trubky dnes často nahrazují výrobky z vrstvených polymerů, zjednodušeně řečeno plastové trubky. Naučte se je ohýbat tak, aby se nezlomily.

Vrstvené trubky z plastu a hliníkové fólie se prodávají na metráž a jsou dnes nejčastěji používané k rozvodům vody (Foto: OBI)

Pouštíte-li se do práce s rozvodnými trubkami sami, můžete narazit na různá úskalí a jedním z nejčastějších je vytvarovat trubku podle potřeby, ohnout ji v potřebném úhlu. Leckdo instalatérské práce umí a pak není nutné mu vysvětlovat základní postupy, protože oproti dříve používaným celokovovým trubkám přinesly plasty hlavně snazší tvarování, každý řemeslník či zkušený kutil to ví. Ale pokud se například rozhodnete vybudovat jednoduchý vodovod na chatě, podlahové topení či sezónní rozvod vody na zalévání zahrady, jsou moderní trubky z plastů a hliníkových fólií (označovaných např. PEX-AL-PEX, Al/PEX nebo PERT-AL-PERT trubky) dobrým a oproti hadici odolnějším řešením.

Využijte spojky

Pro propojení trubek existují nejrůznější spojky, které umožní nejen nastavení délky v rovině, ale i spojení do rohu nebo do kříže. Je nutné vybrat tyto doplňky v rozměrech odpovídajících trubkám, které se chystáte použít. Téměř za všech okolností se tak v případě plastových trubek můžete vyhnout svařování, které je zvláště v případě tlakového potrubí nutné provádět odborně, a neriskovat tak případné prosakování vody na obtížně dostupném místě. Svářečky plastových trubek včetně nástavců na obvyklé průměry trubek však lze běžně koupit.

Zmíněná rohová spojka může být dobré řešení, ale často je potřeba trubku jednoduše ohnout. Existují na to následující metody:

Způsoby ohýbání

• Manuální se hodí pro trubky do průměru 1 cm. Doporučuje se trubku opatrně nahřát horkým vzduchem (postačí i fén) a postupně ohýbat do potřebného úhlu. Důležité je nespěchat a postupovat v krocích zhruba po 20°. Může to být namáhavé a pracné. Manuální ohýbání trubek většího průměru nebo snaha ohnout ji příliš rychle vedou obvykle ke „zlomení“ trubky, tedy ne k odlomení, ale deformaci v místě ohýbání.
• Písková spočívá v naplnění trubky jemným pískem (třeba pomocí trychtýře). Na obou stranách trubku zazátkujete, opatrně ji nahřejete, jeden konec lze s citem upnout do svěráku a pak už trubku zkoušíte tvarovat, zatímco písek uvnitř zabrání deformaci.
• Pružinová metoda předpokládá vlastnictví ohýbací pružiny patřičného průměru. Pružiny lze běžně koupit za ceny zhruba od 100 do 300 korun. Pružina se jednoduše zasune buď do trubky (vnitřní), nebo nasune na trubku (vnější), takže při ohýbání nedojde k narušení materiálu, ani k vytvoření nežádoucích „žeber“ v místě ohybu.
• Ohýbačka trubek existuje v manuálním či hydraulickém provedení. Obvykle má univerzální použití, ale při nákupu ověřte, zda je vámi vybraný typ vhodný i na ohýbání vrstvených plastových trubek.

Text: Richard Guryča
Foto: Shutterstock a se svolením společnosti OBI

Bezpečné ohýbání trubek