V zahradě na předměstí

Popínavé růže dorůstají až do vrcholu oblouku. Foto: Richard Guryča

Zahrada kolem domu na předměstí Zlína kvete od prvních jarních paprsků až do zimních mrazíků. Najdeme zde desítky, možná i stovky druhů rostlin.

U Jany Matulové si připadáte jako v ráji. Květinami, zvířaty a přírodou vůbec byla ostatně obklopena od malička.

„Už jako dítě jsem byla velký přírodovědec. Neustále jsem zkoumala živočichy, květiny, na zahradě stále roste obrovský, hodně starý tis, v němž jsem si ráda stavěla bunkry,“ vzpomíná s nostalgií. Své vášni, stejně jako svému rodnému domu a zahradě, kterou vybudoval už její pradědeček, zůstala věrná i v dospělosti.

Zahrada je obklopená okolními domy, ale nabízí dostatek soukromí. Foto: Richard Guryča

Probuzená fantazie

Jana je vyučená kuchařka a podle svých slov s vařením není velká kamarádka, proto je toho času operátorka ve výrobě. Před devíti lety ve volném čase zběhla k zahradničení a ve svém koníčku se stále zdokonaluje.

„Naši zahradu začala zkrášlovat moje maminka a já jsem to tak nějak nenásilně po ní převzala,“ podotýká Jana a připomíná svůj první zahradnický počin: „Byl to starý hliněný květináč ležící na zemi, před něj jsem nasázela nějaké kytky a kolem nasypala kamínky. Tenkrát se mi to moc líbilo. Teď už by tomu asi bylo jinak,“ směje se. Od té doby sbírá přírodní rekvizity, na které narazí třeba v lese, například starý pařez hvězdicovitého tvaru. „Vrátila jsem se pro něj s vozíkem, protože mi bylo jasné, že musí v zahradě být.“
Možná právě onen pařez v Janě probudil fantazii, kreativitu a chuť vyhledávat staré a nepotřebné věci, které mohou citlivě zasazené v prostoru udělat velkou parádu. „Od té doby se pomalu ale jistě stávalo pro mě zahradničení závislostí. A myslím, že to je pěkná závislost,“ směje se s tím, že za všechno vlastně mohou sociální sítě. „Na facebooku jsem narazila na zahradnickou skupinu Zahrádky-květiny-inspirace. Bylo tam tolik krásných zahrad, že to, co jsem viděla, mě hnalo vpřed.“ Dnes je sama velkou inspirací pro ostatní.

Plechové konve vytvářejí malebné dekorativní zákoutí. Foto: Richard Guryča

Kvůli svému koníčku neváhá brát v zaměstnání i sobotní směny. Důvod? „Čím víc peněz, tím víc květin,“ vysvětluje se smíchem. A že květin v Janině zahrádce najdeme mnoho. Hned u vchodu nás přivítá velká pnoucí růže, která zde tvoří romantickou slavobránu. Chodníček vytvořený z drobných žulových kostek nás provede kolem meruňky a broskvoně, jež obklopuje záhon se slezovými růžemi. Na druhé straně nás pak vítají rozchodníky nádherné, pivoňky a vysoká okrasná tráva. Nižší kamennou zídku využila Jana jako prostor pro další záhon, tentokrát určený tulipánům, afrikánům či měsíčku lékařskému, jež kvete až do prvních mrazů. „Roste tady i mnoho let stará hortenzie, kterou dávno sázela moje maminka,“ ukazuje na košatou růžovou květinu.

Romantika nesmí chybět

Chodníčkem se dostaneme ke kamennému schodišti, které nás zavede o patro výš, do druhé části zahrady. Boky chodníčku jsou tvořeny dalšími zídkami, na nichž zahrádkářka vybudovala skalky, kde uplatní svou zálibu v sukulentech. Kromě skalniček a netřesků zde zjara vykvétají sněženky, bledule, později, sasanky, srdcovka, boubelky či konvalinky. Na podzim tu září astřičky a chryzantémy. Jana je také právem pyšná na kapradiny.

„Kamenné schody jsou stíněny dominantou zahrady, velkým smrkem, proto zde nebyla možnost sázet květiny. Dozdobila jsem je proutěnými koši, ve kterých pěstuji různé letničky jako fuchsie, begonie, zkrátka stínomilné rostliny,“ ukazuje Jana.

Dominanty v podobě letitých jehličnanů dotvářejí atmosféru zabydlené městské zahrady. Foto: Richard Guryča

To už přecházíme ke kamenné terase, na které stojí skleník. Před ním se rozkládá malé jezírko, kolem něhož v květnu kvetou rododendrony. Jana zde pěstuje zakrslé jehličnany a mezi nimi najdeme i trvalky, jako je kamzičník nebo plazivé druhy rozchodníků. O kousek dál vidíme další pnoucí růže táhnoucí se po několikametrovém kovovém oblouku a připadáme si doslova jako ve slavobráně.

Pergola, ke které dojdeme, tvoří romantické zákoutí vybízející k odpočinku. Kany indické jsou zde příjemnou a přirozenou zástěnou. „Tyto rostliny musím každý podzim ořezat, vyrýt a schovat do sklepa, nejsou mrazuvzdorné. Dorůstají každý rok více než dva metry.“

Nechybí zde několik příjemných zákoutí pro odpočinek. Foto: Richard Guryča

Nejbližší okolí domu zdobí záhon osazený trvalkami. Naše oko potěší pivoňky, kosatce, stromkové růže. „Na jaře tu rostou koniklece, krokusy, narcisy, na podzim pak chryzantémy. Mám také jeden záhon, do kterého sázím rostliny, jež se na zimu musí vytahovat ze země, jsou to jiřiny, mečíky a kany,“ říká zahrádkářka.

Užitková zvířata

Opouštíme nejoblíbenější část a po kamenném schodišti procházíme do vyššího patra určeného zvířatům, proto je celé zatravněné. „Zde se probíhají moji tři kachní kamarádi, dvě kachničky a jeden kačírek indického běžce. Kája, Broňa a Soňa jsou špičkoví likvidátoři slimáků. Ale samozřejmě mají přístup i do spodní části, kde nám dělají zvířecí okrasu.“ Ve velkém výběhu také najdeme ovocné stromy, které majitele zásobují jablky, švestkami, rynglemi, dále pak sklízejí angrešt, rybíz, maliny a Jana může své pokrmy ochutit mnoha druhy bylinek, ať už je to libeček, pažitka, meduňka či několik druhů máty.

Nechybí kurník pro okrasná plemena slepic a zůstala i stará králíkárna, kde dnes slepice snášejí vejce či se v ní líhnou kuřata. Z černého bezu, jež roste za králíkárnou, každý rok Jana vyrábí sirup.

Do slepičího výběhu se vešel i malý skleník pro kaktusy. „Těm se věnuji už taky nějaký ten pátek, začala jsem je sbírat už dávno. Řekla bych, že některé mohou mít i třináct let, možná více.“ Druhou a třetí část zahrady dělí půlkruhová zídka s plotem, po níž se plazí břečťan dohromady se psím vínem.

Kaktusy ve skleníku jsou jednou z pěstitelských zálib majitelky. Foto: Richard Guryča

Jen udržovat velké plochy trávníků dá zabrat. Jeden z trávníků skrývá starý bazén, kolem kterého rostou velké oleandry, ale také srdcovka. Ta má výtečné třešně! V travnaté ploše najdeme dva okrasné ostrůvky. V jednom jsou skalničky a zakrslý javůrek, v druhém roste japonská vrba, šuškarda, skalkové karafiáty a malé okrasné jehličnany.

Zahrada kvete průběžně, stále je tady co obdivovat. Foto: Richard Guryča

Kromě dennodenní údržby Jana stále vymýšlí, jak svou chloubu vyparádí. Momentálně ji uchvátilo pěstování petúnií ze semínek. „Věnuji se mu poslední tři roky. Je to piplačka, se kterou se začíná už v únoru, ale výsledek vždy stojí za to. A mojí velkou pýchou je masožravá rostlina, špirlice. Je už tak velká, že mám strach, aby si mě nedala k večeři,“ směje se naše vtipná průvodkyně. Po práci ráda usedne na houpačce a v přítmí lucerniček, za zpěvů dřevěné zvonkohry se kochá svým malým rájem.

Text: Michaela Jendruchová
Foto: Richard Guryča

V zahradě na předměstí