Bergenie

Nepřehlédnutelná trvalka se velmi rychle stane celoroční ozdobou zahrady.

Česká zahrada představuje pro bergenie do jisté míry luxus, za původními druhy bychom se totiž museli vydat do horských oblastí Asie, kde panuje velmi drsné podnebí. K domácí floře patří v Koreji, Mongolsku, ve volné přírodě bychom je našli dokonce v Altaji, Himálaji či na Sibiři, kde dokážou přežít i ve skutečně extrémních podmínkách v nadmořských výškách až do 2 000 metrů.

Nezaměnitelný habitus

Do současnosti bylo vyšlechtěno přes sto kultivarů této vytrvalé rostliny z čeledi lomikamenovitých. Liší se vzrůstem, velikostí a barvou květů, částečně i tvarem listů. Přesto bergenii bezpečně poznáte. Charakteristické jsou pro ni velké, tuhé, kožovité, okrouhlé či vejčité, stočené nebo ohrnuté listy s výrazným žebrováním vyrůstající na silném stonku z růžice. V Anglii se proto bergenii lidově říká sloní uši. Tvarem listů se liší pouze bergenie srdčitá (Bergenia cordifolia).
Mladé olistění má světle zelenou barvu, které postupně tmavne. Následkem nízkých teplot přechází u některých druhů na podzim a v zimě do tmavě červených až fialových či bronzových odstínů. Zbarvením listů reagují rostliny i na vysoké teploty a sluneční záření. Jev, který jim přidává na atraktivitě, lze velmi dobře využít při plánování výsadby, barevné listy jsou totiž zajímavou alternativou v době, kdy nekvetou žádné rostliny.
Vzhledem k robustnosti je nepřehlédnutelné i květenství na vysokém lysém stonku. Květy sestavené v různě dlouhých vijanech se objevují buď v zimě a časném jaru, nebo od dubna do června, často vykvetou i podruhé v létě či s nástupem podzimu. Barevná škála není příliš široká, květy mohou být bílé, jemně růžové, růžové, korálové, načervenalé nebo fialové. Kontrastují s nimi pestíky v bílé, žlutavé, zelené či červené barvě. Přimět rostlinu k druhému kvetení pomáhá odstraňování odkvetlých květenství.

Bergenie se uplatní také jako řezaná květina

Kde nejlépe vyniknou

Bergenie patří mezi půdokryvné rostliny, v problematických místech proto může nahradit trávník, ovšem s tím, že ji nemůžeme používat jako pochozí. Jako solitér ji můžeme vysadit například ke vstupu na pozemek nebo do trávníku.
Velmi dobře se kombinuje s dalšími rostlinami s obdobnými nároky na pěstování. Dobrou společností jí budou velkolisté bohyšky neboli hosty či jiné vzrůstnější trvalky, jako je kamzičník, srdcovka či vyšší odrůdy floxů. Zajímavou kombinaci vytvoří se štíhlými kosatci. Kulisu pro ni mohou vytvořit kapradiny. Hodí se také jako podrost pod jehličnany či listnáče za předpokladu, že bude mít dostatek světla, na břehy jezírek a potůčků či k lemování zahradních cest. Drobnějšími odrůdami lze osázet skalky a zídky.

Skromnost má své meze

Ve své původní domovině rostou bergenie převážně v lesích, proto se v Evropě považují za stínomilné, což ale není tak docela pravda. Ve stínu poroste, bude mít tmavě zbarvené listy, ale s kvetením bude dělat drahoty. Pro bohaté kvetení ji vysazujeme přednostně na slunce či do polostínu. Pozor ale na úpal, který by poničil listy. Také častý vysušující vítr se na rostlině neblaze podepíše. Mráz většině bergenií nevadí, méně odolné odrůdy je lépe na zimu zakrýt chvojím.
Velký vliv na výsledný vzhled rostliny má i půda. Bergenie sice poroste v jakékoliv zemině, nebude-li přemokřená, ale v půdě chudé na živiny bude trs řídký, avšak rostlina bohatě pokvete. V kvalitní půdě bude mít naopak bohaté olistění, ovšem méně květů. Nejlépe se bergénii daří v kypré, dobře propustné, přiměřeně živné a vlhké zemině s pravidelným přísunem vláhy. Na podzim ji pod listy lehce zkypříme a můžeme ji obohatit vyzrálým kompostem.

Zdravá jako řípa

Velkým plusem bergenií je, že dobře odolávají chorobám, výjimečně se na nich objevuje padlí nebo šedá hniloba, Nepřítelem z živočišné říše jsou slimáci, jimž chutnají listy.

Snadné množení

Bergenii rozmnožujeme dělením trsů na podzim nebo řízkováním oddenků, které dobře zakořeňují na jaře. Množit můžeme i pomocí semen, které po sběru okamžitě vyséváme do truhlíků nebo na zahradní stanoviště. Sazeničky v truhlících musíme ještě přepichovat.

Víte, že…

Květy i listy jsou vhodné k řezu. Ve váze vydrží dlouhou dobu.

Nejčastěji pěstované bergenie

Český název / Latinský názevVýškaListy – tvar, barvaZbarvení květůObdobí kvetení
Bergenie srdčitá či srdčitolistá (Bergenia cordifolia)40–60 cmokrouhle srdčité, v zimě červené
zbarvení, 15–30 cm široké
růžovočervenébrzy z jara a podruhé
na podzim
kultivar ‘Bach’bílé
kultivar ‘Baby Doll’sytě růžové,
později tmavnou
kultivar ‘Redstart’červené
kultivar ‘Evening Glow’karmínové
kultivar ‘Rotblum’téměř kulaté listysytě růžové
Bergenie tučnolistá (Bergenia crassifolia)30–45 cmširoce vejčité až okrouhlé, zvlněný
zubatý okraj, s průměrem 9–20 cm
růžové,
růžovonachové
duben až červen
Bergenie ciliata
(Bergenia ciliata)
30 cmširoce obvejčité, středně zelené,
35 cm dlouhé, přes zimu vymrzají
zprvu bílé,
později růžové
brzy z jara
Bergenie purpurová
(Bergenia purpureascens,
syn. Bergenia beesiana)
30–45 cmužší a menší, eliptické či obvejčité,
tmavě zelené, v zimě karmínové,
na rubu lehce purpurové
svítivě purpurovéduben až květen
Bergenie himálajská (Bergenia
stracheyi, syn. Bergenia milesii)
15–30 cmobvejčité, bazálně klínovité,
středně zelené, na okrajích pilovité
a ochlupené, 6 až 20 cm dlouhé
růžovéčasné jaro
Bergenia x schmidtii,
syn. Bergenia x ornata
30 cmširoce obvejčité až eliptické, sytě
zelené, 25 cm dlouhé, zubatý
a lehce ochlupený okraj
svítivě růžovékonec zimy až časné
jaro

Text: Zuzana Ottová
Foto: Shutterstock

Uložit

Text: Zuzana Ottová
Foto: Shutterstock

Bergenie