Reveň čili rebarbora
Rebarborový koláč je jednoznačně pochoutka. Vypěstovat si rostlinu, jejíž řapíky mu dodávají nezaměnitelnou chuť, není žádná věda.
Reveň vlnitá neboli kadeřavá, kterou známe spíše pod názvem rebarbora vycházejícím z latinského označení Rheum rhabarbarum, tedy od barbarů, je statná bylina s velkými listy se zvlněnými okraji, které vyrůstají na silných řapících podobných řapíkům celeru. Prozradí je ale charakteristická zářivá karmínově červená barva, která přechází do zelené. Reveň v dospělosti odolá i běžným mrazům, není náchylná k chorobám, škůdcům příliš nechutná.
Z odrůd si moc vybírat nemůžeme, jediná u nás registrovaná, středně raná odrůda Jara, která se těšila oblibě pro silné červené řapíky a vysoké výnosy, musela ustoupit odrůdám registrovaným v katalogu EU. Ze semen je na trhu Holsteiner blut či Lider. Ve výčtu pěstovaných odrůd najdeme ještě Viktorii, The Sutton, Dawes challenge, Moskovskij 42, Ogrskij a Tukumskij. Pro jedlé řapíky se pěstuje i reveň bulharská (Rheum rhaponticum).
Kam ji zasadíme
Na výsadbu je ideální čas v březnu a dubnu nebo říjnu. Nejvhodnější je mírně zastíněné místo, například pod opadavými listnáči, kde k ní může jarní sluníčko. Půda by měla být hluboká, středně těžká, hlinitá a výživná. Co se týče vlhkosti, neměla by se spodní voda nacházet výše než 1,5 m pod povrchem, aby nedocházelo k uhnívání kořenů. Před výsadbou potřebuje půda hluboce zrýt, vyhnojit chlévským hnojem nebo dobře vyzrálým kompostem a nechat odležet.
Sazenice pocházejí buď z oddenků matečních rostlin, nebo ze semen, ale ty většinou nedosahují kvalit matečních rostlin. Vysazujeme je na spon alespoň 1 × 1 m, vegetační vrchol ponecháme zhruba 5 cm pod povrchem půdy. Rostliny musíme pravidelně okopávat a půdu zbavovat plevele. Mladé rostliny častěji zaléváme. Jednou za 2 až 3 roky půdu obohatíme vápníkem. Na zimu poskytneme menším rostlinám kryt, kořeny ještě přihrneme rašelinou či výživnou zeminou.
Po 8 až 10 letech, když se půda vyčerpá, je třeba reveň vykopat, rozdělit a získané sazenice vysadit na novém místě.
Pro kuchyňské účely se používá jen dužnatý řapík
Kdy si pochutnáme
Na dostatečně silné řapíky si musíme počkat do druhé až třetí sezóny. Abychom mladou rostlinu neoslabili napoprvé, odlomíme maximálně dva listy, v dalším roce už třetinu listů. Dospělým rostlinám jich můžeme odebrat co 14 dní polovinu.
Doba sklizně se řídí vegetačním obdobím rebarbory. Zpravidla začíná koncem dubna a končí před prázdninami, kdy rostlina nakvétá a díky tomu se v řapících výrazně zvyšuje obsah kyseliny šťavelové, která je základem pro tvorbu močových a ledvinových kamenů. Neměla by se proto vůbec objevit na jídelníčku osob náchylných k jejich tvorbě. Vhodná není ani pro děti.
Chceme-li mít úrodu dříve, můžeme reveň i rychlit. Stačí začátkem března přihrnout k řapíkům půdu nebo přikrýt rostliny netkanou bílou textilií. O další dva až tři týdny můžeme růst urychlit, když rostlinu přiklopíme nádobou bez dna, ale s odklápěcím vrškem nebo použijeme přenosný fóliovník, u něj však musíme zajistit dostatečné větrání během dne.
Sklizeň provádíme za chladného rána. Řapíky z rostliny neodřezáváme, protože by zbylé pahýly zahnívaly. Řapík uchopíme v dolní části, mírným otáčením vlevo a vpravo ho uvolníme a krátkým trhnutím oddělíme od rostliny.
Dobré rady
- Při zpracování si dejte pozor na vytékající šťávu, silně barví.
- Rebarboru konzumujte jen tepelně zpracovanou.
- Vzhledem k vysoké kyselosti rebarbory zabraňte styku s hliníkem nebo nerezem, používejte smaltované či teflonové nádobí.
- Negativní účinek kyseliny šťavelové zmírní sklenice mléka.
Text: Zuzana Ottová
Foto: Shutterstock
Reveň čili rebarbora
