Zasklívání oken není strašák, s trochou zručnosti to zvládnete i sami!

Zasklívací lišty, které někdy drží sklo v rámu, je nutné opatrně demontovat jako první, foto: Shutterstock
Zvládnutí této dovednosti se hodí zvlášť na chatě a chalupě, kde bývá nutné opravit rozbité okno hned a nečekat na sklenáře. Pro případ takové havárie však musíte mít po ruce náhradní sklo a tmel.
Při zasklívání můžete použít buď tradiční sklenářský tmel (kyt), který se používá už desítky let a běžně ho koupíte ve sklenářství i hobbymarketu, nebo modernější silikon. Oba materiály mají své přednosti i nevýhody (viz tabulka).
Co mít v zásobě
Pokud zasklíváte stará špaletová okna nebo jejich repliky, držte se tradičního sklenářského tmelu. U novějších dřevěných oken s moderním designem vám naopak může ušetřit mnoho času a práce sklenářský silikon. Na seznamu potřebného materiálu proto nesmí chybět sklenářský tmel či silikon a samozřejmě ani náhradní tabule skla – buď nařezané na míru, nebo připravené k vlastnímu řezání. To sice není úplně jednoduché, ale s vhodným nářadím a trochou cviku se tuto dovednost můžete naučit a úspěšně ji zvládnout.
Do dřevěného rámu
Tradiční okna na chatách a chalupách mívají dřevěné rámy, a proto je při jejich zasklívání ideální držet se osvědčeného sklenářského tmelu. Před nanášením je třeba tmel nejprve zpracovat, tedy promnout jeho hrudku mezi prsty tak dlouho, až se přestane lepit na ruce. Tabule skla se do dřevěného rámu vkládá s rezervou zhruba dva až tři milimetry. Nejprve však z tmelu vytvořte tenký váleček, vložte jej do drážky a rovnoměrně jej zatlačte navlhčenou stěrkou nebo nožem. Přebytečný tmel na přední hraně rámu pak stejným nástrojem seřízněte. Do připraveného tmelového lůžka opatrně usaďte skleněnou tabuli a zafixujte ji sklenářskými hřebíčky, které se zatloukají do rámu přibližně po 10 cm. Na vsazené sklo se poté nanese další vrstva tmelu a uhladí se stěrkou nebo nožem do šikmé roviny. Dokud tmel zcela nezaschne, je třeba upravit jeho návaznost v rozích a ze skla odstranit veškeré nečistoty.

Moderní dřevěná okna s nátěrem lze bez problémů zasklít pomocí silikonu, foto: Shutterstock
Zasklení plastového okna
Plastové okenní křídlo je lepší ponechat v rámu, protože manipulace se sklem bude snazší. Pomocí špachtle a paličky nejprve vyjměte zasklívací lišty. Začíná se nejdelší lištou a poté se pokračuje po obvodu, nakonec se vyjme rozbité sklo. Při osazování nového skla postupujte opačně – nejprve naklepněte do rámu kratší lišty (většinou spodní a horní) a poté lišty delší. Abyste předešli prasknutí skla v případě, že rám s rozbitou tabulí přece jen vysadíte, nepokládejte okno na beton, kov, dlažbu ani jiné tvrdé podklady. Bezpečnější je položit jej na dřevo, polystyren nebo gumu.

Zbytky starého tmelu před vložením nového skla pečlivě odstraňte, foto: Shutterstock
Bezpečné řezání
Pracujte s citem a trpělivě, protože sklo snadno praskne. Vyplatí se také jednoduchá ochranná opatření, například pokrýt pracovní plochu pod tabulí skla starou dekou, kusem koberce nebo filcu. V nouzi postačí i silnější vrstva novin či balicího papíru. Potřebovat budete řezák, tedy nástroj, který nařezává sklo pomocí ocelového kolečka. Na jeho kvalitě se nevyplatí šetřit, protože v dílně může sloužit dlouhá léta. Sklo se nesmí řezat nasucho, proto místo řezu naolejujte, aby se řez netřepil a tabule se po naříznutí hladce zlomila. Stačí řezák namáčet do petroleje, případně si můžete pořídit profesionální model s nádržkou v rukojeti. Ostré hrany po řezu srazte karborundovým brouskem.

Tmel se nanese špachtlí nebo nožem a jeho přebytečné množství se hned ořízne, foto: Shutterstock
Naslouchejte zvuku
Správný přítlak na řez provází poněkud nepříjemný skřípavý zvuk. Rovnoměrný zvuk znamená, že je řezák kvalitní, přeskakující naopak signalizuje opotřebení kolečka a problém, který pak může nastat při pokusu o rozlomení řezané tabulky. Spolehlivý a kvalitní řez zvládnete až po nějaké době praxe. Pokud si nejste zpočátku jistí, trénujte na kusu nepotřebné skleněné tabulky.
Text: Richard Guryča, foto: Shutterstock, zdroje informací: homesandgardens.com, wikipedia.org







