Ruinu, v níž se nebydlelo dvacet let, rekonstruovala celá rodina: Dřina se vyplatila

Rubrika: Chaty a chalupy, Interiér, rss-feed, Tipy

Jihočeská chalupa s nepřehlédnutelným štítem se stylizovanou Pannou Marií Sepekovskou nebyla pro manžele Bláhovy jen rekonstrukcí, ale cestou hledání rovnováhy mezi historií, řemeslem a současnými nároky na pohodlný život.

,,Na konci vesnice Jamný na Písecku stával malý domek – chudobinec, v němž bydleli předkové mé manželky. Pak se trochu zmohli a přestěhovali se vedle do pastoušky,“ vypráví s úsměvem Milan Bláha, který si manželku Lenku rád dobírá. „A právě její prababička si hrávala s Mariankou, což byla zase moje bohatá příbuzná ze vsi. To jsme se ale dozvěděli až poté, co jsme tady chalupu koupili.“

Vybrali si ruinu

Citlivá rekonstrukce probíhala po částech dva roky a od začátku bylo jasné, že nepůjde o běžnou chalupařinu. Milan Bláha se už patnáct let věnuje obnově historických a památkově chráněných objektů, jeho firma opravovala například kostely na Klatovsku. S manželkou proto hledali dům, který by stálo za to zachránit. Na objekt v Jamném je upozornil jejich konzultant a památkář na odpočinku Jiří Hladký. Dům znal a všiml si, že je na prodej. „Když jsme přijeli poprvé, byla to ruina. Dvacet let se tu nebydlelo, uvnitř přespávali bezdomovci, střechou zatékalo a všechno bylo plesnivé a zničené,“ vzpomíná pan Milan. Přesto v domě viděl potenciál. Kamenné zdi silné téměř metr, původní klenby i pozoruhodný štít napovídaly, že jde o mimořádné stavení. Přestože na štítu je letopočet 1820, podle dochovaných údajů pochází chalupa už z roku 1690.

Průčelí domu zdobí jemný štukový větévkový dekor, který je v regionální lidové architektuře pozoruhodný, foto: Tomáš Dittrich

Časté kontroly

Jelikož je usedlost památkově chráněná, řešila se rekonstrukce s úředníky z Písku i Českých Budějovic. Prakticky každých čtrnáct dní přijížděli na stavbu dva památkáři. „Někdy to byly dlouhé debaty, ale bez kompromisů to u podobných staveb nejde,“říká majitel. Závazné stanovisko mělo šestnáct stran a přesně určovalo materiály i postupy. Bláhovi chtěli především zachovat schopnost domu přirozeně pracovat s vlhkostí. Veškeré omítky proto vznikaly tradičním způsobem z vápna a písku bez cementu. Nesoudržné části stěn se nejprve osekaly a očistily, na podklad pak přišel spojovací podhoz, trasvápenné omítky a nakonec vápenný štuk. Stěny natřeli difuzně otevřenou minerální barvou, která dovoluje vlhkosti přirozeně odcházet ven. Okna nechali vyrobit jako přesné repliky původních špaletových oken se štukovou špaletou. Nemají moderní těsnění, takže umožňují přirozené proudění vzduchu. „Starý kamenný dům musí dýchat. Jakmile ho uzavřete polystyrenem, lepidly a neprodyšnými materiály, zaděláváte si na problémy,“vysvětluje Milan Bláha. Kolem základů vytvořili podle historických postupů jílové klíny, které odvádějí vlhkost od domu podobně jako kdysi. Jíl se vrství kolem základů v mírném spádu od domu, aby voda odcházela pryč a zdivo mohlo vysychat.

Pohled od stodoly přes dvůr na modré vstupní dveře do chalupy s obnoveným kamenným zápražím, foto: Tomáš Dittrich

Vytápěné podlahy pomáhají

Podlahy vykopali do hloubky čtyřiceti centimetrů. Po odstranění shnilých fošen vzniklo nové souvrství pro teplovodní podlahové vytápění. „Památkáři nám ho povolili právě proto, že pomáhá zdi vysoušet,“vysvětluje majitel. Na vytápění navazuje chytré ovládání, takže lze chalupu temperovat i na dálku přes telefon. Jako pochozí vrstvu zvolili do obytných místností třívrstvou dubovou podlahu. Do chodeb a na schodiště vrátili očištěné původní půdovky, ošetřené bezbarvým ochranným nátěrem, a do koupelen přišla dlažba. „Po šesti letech užívání není na stěnách jediná mapa ani plíseň. Je to důkaz, že když se starý dům opraví správně, funguje i bez moderních chemických izolací,“ říká Milan Bláha.

Na dřevěnou pergolu s posezením navazuje ostrůvek květin, bylin a keřů. Návrh veškerých
rostlin provedli zahradní architekti Ing. J. Kovář a Ing. K. Čadková (@bylinkovachalupa), foto: Tomáš Dittrich

Štít s Pannou Marií

Jedním z nejcennějších prvků chalupy je bohatě zdobený štít. Po odstranění degradovaných částí fasády přišla na řadu štukatérská práce s tradičními materiály a postupy. Dominantou štítu je stylizovaná Panna Marie Sepekovská, nad níž drží dva andělé korunu. Objevují se zde také čabraky a hvězdičky. Po stranách Panny Marie stojí dva květináče, z nichž vyrůstají květiny. Právě to je typický znak zednického mistra Josefa Panovce, který štít kdysi vyzdobil. Nově opraven byl také komín s profilovanou hlavicí.

Cihlová zahradní kuchyně, za níž je vchod do stodoly. Obě pergoly, okna, dveře, bránu a vrata vyrobilo Truhlářství Hozman, foto: Tomáš Dittrich

Nic nepřišlo nazmar

Při rekonstrukci se snažili využít maximum původního materiálu. Očistili staré cihly, půdovky, kameny i trámy a většinu z nich znovu použili. Ze starých vrat vznikl nábytek v zahradní kuchyni, z původních trámů další vybavení. Podle Milana Bláhy má staré dřevo nenahraditelnou kvalitu a charakter. Často proto objíždí demolice a letité materiály zachraňuje. Uhnilé části odřeže a zbytek použije dál. Na pozemku vznikla také nová zahradní kuchyně s otevřeným krbem a zelenou střechou. Stojí v místě bývalé maštale a postavili ji z původních cihel z pozemku. Ve stodole stojící za ní se vyčistil původní krov, položila nová střecha z bobrovek a vznikl zde velký společenský prostor pro různé události. Proběhla tu například svatba syna manželů Bláhových, který tatínkovi ve firmě pomáhá a společně dělají osvětu, jak opravovat historické stavby.

Dřevěná pracovní deska ladí se světlou kuchyní i spotřebiči, foto: Tomáš Dittrich

Světlý interiér

V interiéru se manželé snažili propojit historický charakter domu s pohodlným bydlením. Původní kachlový sporák v havarijním stavu zbourali a o nový návrh i ručně vyráběné kachle se postaral pan Pešek ze Žaltic (Zámecká kamnářská manufaktura). Stavbu kamen provedl kamnář Maršík z Písku, který dokázal kachle šikovně poskládat, i když jsou záměrně mírně křivé. Nábytek včetně kuchyně navrhla Lenka Bláhová a na míru ho vyrobil truhlář (Nábytek Leitl) ze smrkového dřeva. „Od začátku jsme věděli, že interiér musí být světlý. Zdi jsou tlusté a světla sem jde méně,“vysvětluje paní Lenka. Proto převládá bílá barva, světlé dřevo a přírodní materiály. Pozornost poutají i ručně vyráběná keramická svítidla z Itálie, která připomínají krajku. V koupelně se objevují španělské obklady s reliéfním dekorem a retro baterie. „Není ale potřeba všechno kupovat nejdražší. Důležité je, aby celek fungoval,“říkají majitelé.

Jídelní stůl s lavicí a židlemi vyrobil také truhlář a navrhla paní Lenka, foto: Tomáš Dittrich

Chalupa není skanzen

Přestože rekonstrukce respektovala historický charakter domu, Bláhovi nechtěli vytvořit muzeum. Typickým příkladem bylo obytné podkroví, které památkáři původně nechtěli povolit. Nakonec ale vznikly dvě ložnice i koupelna. „Říkali jsme jim, že dnes už nikdo nechce bydlet jen dole a nahoře mít prázdnou půdu. Chalupa musí sloužit životu, jinak zůstane opuštěná a jednou spadne,“míní Milan Bláha. A právě v tom je možná největší síla celé rekonstrukce. Dům není skanzenem ani moderní novostavbou převlečenou za chalupu. Je živým domem, který dál přirozeně stárne a vypráví svůj příběh.

Co by to bylo za chlupu, kdyby na stole občas nevoněly buchty, foto: Tomáš Dittrich

Text: Vanda Jesenská, foto: Tomáš Dittrich, zdroj informací: autorský článek