Starý chomout může ozdobit i vaši chalupu. Jak ho využít?
Dřív na krku koně nebo vola – ale po letech můžete dát do chomoutu třeba lebku s parožím, foto: Shutterstock
Voní kůží, starým dřevem a poctivou sedlářskou prací. Možná vám jeden takový krasavec chomout visí ve stodole po pradědečkovi, nebo po něm pokukujete na bleším trhu. Co s ním?
Chomout jako technologický zázrak kdysi pohnul dějinami venkova a pro předky se stal klíčem k proměně přírodní krajiny v kulturní. Než se důmyslný chomoutový postroj rozšířil, bylo využití síly zvířat neefektivní. Právě chomout umožnil uplatnit jejich plnou tažnou sílu.
Revoluce na statku
Chomout zkrátka znamenal ve své době revoluci. Podobnou jako byl přechod z parního stroje na spalovací motor. Starší typy postrojů – jako jho nebo poprsní postroje – totiž tlačily koně na krku a průdušnici. Změna přišla ve středověku, u nás se první chomouty začaly používat ve 12. století, a plně se rozvinula v novověku. Chomout přenesl váhu nákladu na lopatky a plece zvířete – tedy na pevnou kostru, nikoli na měkké tkáně krku. Díky tomu mohl kůň táhnout mnohem těžší náklad, ať už šlo o pluh v těžké jílovité půdě, tedy orbu hlouběji, nebo třeba vůz plný dřeva. Také v českých zemích se tak chomout stal symbolem těžkého tahu a neodmyslitelnou součástí inventáře každého pořádného statku. A to samozřejmě nejen pro koně, kterým se chomout navléká přes hlavu, ale i pro hovězí dobytek – pro něj mívá chomout kvůli rohům spojené oblouky jen nahoře, navlékají se na krk zvířete shora a dole se svazují řemenem.
Mistrovská práce sedlářů
Chomout nebyl jen kus ohnutého dřeva. Byla to věda. Základ tvořily takzvané kleštiny, často z jasanového dřeva, které musely přesně kopírovat tvar koňského krku. Vnitřek se vycpával žitnou slámou a potah je z vepřové nebo hovězí kůže, aby zvířata nic nedřelo. Sedláři museli být mistři ergonomie dávno předtím, než toto slovo vzniklo. Každý region měl svá specifika. Na Moravě se často setkáváme s bohatším zdobením, kováním a barevnými střapci, které měly koně chránit před uřknutím „zlým okem“ a jinými magickými silami, ale také ukázat, že na to sedlák má. V Čechách bývaly chomouty střídmější, čistě funkční, ale o to precizněji zpracované, aby vydržely desítky let každodenní dřiny. Také tvar chomoutů se zpravidla trochu odlišuje podle oblastí, a to hlavně tvarem špičky – v českých krajích mívá chomout koženou špičku, v podhůří Orlických hor najdeme chomouty s rozdvojenou špičkou, na Moravě bývají chomouty kulaté. Obyčejné železné kování značí, že to byl pracovní nástroj českého venkova, zatímco to mosazné leštěné bývá znakem městských, kočárových nebo panských postrojů. A pokud k vám nějaké chomouty doputovaly ze zahraničí, budou se vzhledem ještě víc odlišovat.
Velmi efektní je proměna chomoutu v zrcadlo. Oválný tvar k tomu přímo vybízí – stačí nechat u sklenáře vyříznout zrcadlo na míru a šikovně jej vsadit do vnitřního prostoru, foto: Shutterstock
Od hnoje k parádě
Zvířata na polích časem vystřídaly traktory, ale staré koňské a volské chomouty zůstaly a byla by věčná škoda nechat je ztrouchnivět. Pokud nějaký máte, je to poklad, pokud ne, dají se pořídit za rozumnou cenu z druhé ruky. Chalupě tak můžete dát krásný solitér. Stačí dobrý nápad a ani se nemusíte pouštět do přehnané renovace, ba naopak. Jak upozorňují restaurátoři, největší hodnotu má patina. Kůži stačí očistit sedlovým mýdlem a napustit balzámem na kůži, například včelím voskem. Dřevo jen lehce ošetřete proti červotoči. Nechte vyniknout roky dřiny – protože právě ty dodají vaší světnici tu pravou atmosféru.
Text: Šárka Drbohlavová, foto: Shutterstock, zdroj informací: rozhlas.dvojka.cz, wikipedia.org
Starý chomout může ozdobit i vaši chalupu. Jak ho využít?
